Osm příběhů reprezentuje osm pádů z osmi různých sportů.
Gymnastika: Sang Lan
Na hrách dobré vůle v New Yorku 1998 ztratila po odrazu na přeskok rovnováhu, padla na záda. Následky byly kruté: zranění krční páteře, ochrnutí od pasu dolů. Už nikdy nebude chodit. V nemocnici utěšovali Číňanku i herci Reeve a Di Caprio, organizátoři jí slíbili finanční podporu při léčbě. "Ale nedali mi ani cent," říká dnes, kdy pracuje v organizaci na pomoc handicapovaným.
Dostihy: Peter Gehm
Byl úspěšný, slavný, zamilovaný. A chodil! Pak vše ztratil. Aplaus, přítelkyni, schopnost ovládat nohy. V prosinci 2004 vymrštil kůň Rascacio trojnásobného vítěze Velké pardubické do bariéry. Náraz byl osudný. S přerušenou míchou bojoval v kómatu o život. Vyhrál ho, jenže s podmínkou: už nikdy nebude chodit. Tou větou se deptal, třikrát se pokusil o sebevraždu. Teď živí naději, že se díky nové léčebné metodě znovu postaví na nohy.
Krasobruslení: Tan Čang
Unikátní čtverný odhozený salchow byl na olympiádě v Turínu 2006 zoufalým pokusem čínské dvojice Čang-Čang, jak porazit vedoucí Rusy. Drobná Tan Čang však dopad nezvládla, udělala na ledu rozštěp, narazila hlavou do hrazení. Otřesená přerušila jízdu, hudba přestala hrát. To, co následovalo, všechny uchvátilo. Čang se zvedla, vydechla a požádala sudí o pokračování v jízdě. "V hlavě jsem měla po pádu prázdno. Ale šlo o ukázku extrémní síly lidské bytosti," řekla. Čínský pár dokončil jízdu, vyskákala trojité skoky. Odměnou bylo stříbro. Možná neprávem. Možná ze soucitu a za odvahu.
Motorismus: Jeremy Lusk
Tohle prvenství by asi s radostí přenechal jiným, ale už nedostane příležitost. Američan Jeremy Lusk se stal první obětí akrobatů na motorkách. Při závodech na Kostarice nedotočil salto vzad, přepadl přes řidítka a hlavou přímo na zem. Pittbull, jak se mu přezdívalo, utrpěl krvácení do mozku. Po převozu do nemocnice a více než čtyřhodinové operaci zůstal ve stabilizovaném, ale kritickém stavu. Nedlouho poté zemřel.
Brutální pády ve sportu
|
Rychlobruslení: Marianne Timbrová
Třikrát vyhrála olympiádu, doma v Nizozemsku se stala modlou. V 35 letech chtěla ve Vancouveru zažít svoji olympijskou derniéru. Nezažije. V pátek, třináctého listopadu ji při klání na 500 metrů na domácím oválu v Heerenveenu padla pod nohy Číňanka Ťing Jü a srazila ji na led. Timmerová vletěla do mantinelu, křičela bolestí. Diagnóza: zlomená noha. "Olympiáda je pryč. Všechno je pryč," naříkala, schoulená v náručí kouče Jaka Orieho.
Lyžování: Matthias Lanzinger
Hrůzný pohled. Při super G v Kvitfjellu nezvládl v březnu 2008 skok, najel na branku a jeho bezvládné tělo se smýkalo po sjezdovce, než narazilo do sítě. Otevřenou zlomeninu nohy mu hned operovali, až další vyšetření však prokázala těžké poškození cév. Amputace byla nezbytná. Organizátory, federaci FIS i lékaře pak žaloval o 100 tisíc eur za zanedbání péče. O rok později se do Kvitfjellu vrátil. S protézou a televizní kamerou sjel trať až do cíle.
Horolezectví: Martin Minařík
Jde to pomalu, už nemám sílu prošlapávat stopu, zvládl ještě 20. dubna vyťukat do satelitního telefonu. Poslední zprávy Martina Minaříka z vrcholu Annapurny už nevěstily nic dobrého, byl omrzlý, podchlazený, neschopný pohybu. Svoji francouzskou kolegyni z expedice poslal napřed, když se pro něj chtěla vrátit, už ho nenašla. Co se s ním stalo? Kam padl? Kde? To už asi nikdo nezjistí. Minařík zůstal ve výšce 7100 metrů a už se neozval. Otce dvou dětí týden hledali marně.
Skoky: Jan Mazoch
V žilách mu koluje zlatá olympijská krev. Skokan na lyžích Jan Mazoch však úspěch svého dědy Jiřího Rašky z Grenoblu 1968 už nikdy nezopakuje. Ne kvůli skokanské "nadváze" (míval o čtyři kila navrch), ale kvůli strachu. V lednu 2007 mu na Světovém poháru v Zakopaném foukl zboku vítr, neustál dopad a po sněhu doklouzal až do bezvědomí. V nemocnici v Krakově ho několik dní udržovali v umělém spánku. "Když jsem pak ten skok viděl na videu, nebylo mi do smíchu," tvrdil. Ještě ve stejném roce se vrátil na můstky, jenže brzy kariéru ukončil. Na domovském můstku ve Frenštátu pod Radhoštěm se s ní loučil 17. srpna 2008.
