"To víte, producenti se spolehli se na to, že Britové vděční za londýnskou premiéru nebudou psát záporně, a vyšlo jim to, " šeptá mi do ucha kolega z Toronta. Na rozdíl od většiny přítomných, kterým se privilegium domácích médií nelíbí, není rozlícený; kocovinu z recenzentské noční můry zaspal díky časovému posunu.
To žurnalista z Německa brunátní a brunátní: "Vždyť jsme přede všemi za hlupáky! Jedni smí psát a druzí ne? Jaký smysl má exkluzivita v době internetu?!" rozčiluje se. A když pak dostane do ruky mikrofon, vychrlí na překvapeného režiséra alespoň krátké ústní hodnocení.
Londýn ožil premiérou AvataruRecenze jsou zatím zakázané
|
Jeden z nejočekávanějších filmů roku, Avatar, viděli první diváci. Režisér Titaniku James Cameron jej uvedl ve čtvrtek v Londýně. Že bude film revoluční předznamenal i fakt, že se hollywoodské hvězdy a hvězdičky, včetně Sigourney Weaverové, na Leicester Square neprošly po rudém koberci, ale výjimečně po modrém. Portál iDNES.cz byl při tom. Upřímně - chápu ho. Když jsem nevěřícně otvírala deník Evening Standard, v němž se skvěla čtyřhvězdičková recenze, připadala jsem si jako v Kocourkově. Dohadování o tom, kolik z premiéry se dá prozradit a co už zavání pokutou (vězení se v Americe, doufám, za názor nedává), ztratilo během několika sekund smysl. Teoreticky už můžeme psát cokoli. Teoreticky...
A do toho ta nekonečná řada "zvláštních opatření". Dvojí registrace (nejdřív na projekci, poté na tiskovku), press karty, bez kterých bychom neměli šanci, ani kdybych se registrovali stokrát. Zástupy bodyguardů, zástupy asistentů, zákazy, příkazy, formuláře.
"Co si pamatuju, takhle důkladně nás lustrovali snad jen na tiskovce s Obamou. Tam jsme ale navíc museli odevzdat i otázky, které plánujeme použít, tohle ještě jde," utěšuje nás během konference kolegyně z brazilského magazínu. Úspěšně - vědomí, že mohlo být hůř, zabere a rázem máme všichni lepší náladu.
Pravda, když se po třiceti minutách moderátor zvedne s tím, že je čas skončit, nálada je zpátky na nule. Tolik povyku pro ubohých třicet minut? Cameron a jeho múza Sigourney Weaverová ovšem nečekaně zůstávají sedět. Konečně máme prostor.
Agenti brojí, ochranka nejistě přešlapuje, ale režisér je režisér a show končí, teprve když on řekne stop. Hodnotit sice nadále nesmíme, ale i tak je to satisfakce. "Ptejte se," obrátí se na nás se Sigourney a vše je rázem odpuštěno.
A já můžu domů. kde snad konečně napíšu, vše, co mi kdo napsat zakázal.
