Když potom obíhali oslavná kolečka, byl mezi nimi i jeden nečekaný hrdina. Radim Nečas mladší. Náhradník, který prvním dotykem s míčem přihrál na vítězný gól.
Vzpomenete si, kdy naposledy jste hrál v lize?
Už je to dlouho. Bylo to proti Českým Budějovicím, v tom zápase jsem se zranil. Bylo to někdy na začátku jarní sezony.
Kdy vám trenér Uhrin oznámil, že s vámi počítá na zápas proti Ostravě?
Teprve den před utkáním. Po předzápasovém tréninku mi kouč řekl, že půjdu na lavičku. Vůbec jsem nečekal, že bych se dostal do hry. A už vůbec ne, že budu hrát v útoku. Tam jsem nenastoupil, ani nepamatuju.
Tentokrát ano a hned z toho byla přihrávka na vítězný gól. Musíte být spokojený.
Ano, ta branka rozhodla. Jenže já tam měl ještě dvakrát podobnou situaci a už jsem to dobře nevyřešil. Mohl jsem vypracovat ještě další dvě branky, ale přihrávky soupeř zablokoval.
Neměl jste to v některém z těch brejkových okamžiků vzít spíš na sebe?
Asi ano. Měl jsem naznačit přihrávku, zaseknout to a dát gól sám. Ale Mára Kulič na mě volal, chtěl jsem mu balon prostrčit.
Jaká je nyní vaše pozice v Mladé Boleslavi?
Vůbec netuším. Po uzdravení jsem hrál za béčko, docela se mi dařilo. Doufám, že přijde i další šance v áčku.
