Kapela odpovídala na dotazy čtenářů iDNES.cz
Odpovědi Tata Bojs najdete zde
Přestože odpovědi na řadu dotazů mohly naznačit odpovědi v rozhovoru iDNES.cz, čtenáři se ptali i na postup vydání nového alba a jeho charakter.
"Zadarmo naše hudba pravděpodobně nebude, ale vymýšlíme možnosti, jak to udělat, aby se za ní nemuselo platit tolik, kolik doposud... Sami jsme na to zvědaví," řekli Cais a Mardoša v chatu.
Došlo i na "soukromější" dotaz, zda kapela pociťuje, že s přibývajícím počtem dětí stárne. "Někdy si připadáme jako malí Jardové, i když samozřejmě stárnoucí malí Jardove. Stárnutí je jediná spravedlivá věc na tom světě, tak se nemá cenu bránit," dodali.
Tata Bojs byli plní zranění. Už jste všichni vyléčení a připravení hrát na sto procent?
Měli jsme hrozně smolný rok. Začal to tak trošku Mardoša, protože mu doktoři řekli, že se mu neobnovují krevní destičky. Došlo to až do kritického stavu. Doktoři nasadili léčbu, která bude ještě nějaký čas trvat. Ačkoliv se zmiňovala moje nehoda, myslím, že tohle je daleko závažnější problém než nějaké zlomeniny.
Moje zranění už je v pohodě, v poslední době akorát cítím levou nohu. Až mě překvapilo, jak moc. Při hraní ji vlastně nepoužívám, to jedu hlavně pravačkou. S nohou chodím stále na rehabilitace, které jsem teď kvůli turné přerušil. Všechny zlomeniny ale srostly parádně, tělo je jako kdybych neměl žádnou nehodu. Šest neděl jsem trávil v jakémsi úvazu, to byla vrcholně nepříjemná věc. Ale měla výsledek. Láďa, který měl výron, se na poslední chvíli zbavil sádry a teď už hraje.
Milan Cais(* 1974) Zakladatel, zpěvák a bubeník pražské kapely Tata Bojs. Vedle hudby je také sochař a výtvarník. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění. Je ženatý, má dceru Evelínu a v lednu se mu narodí další dítě. |
Liší se pro tebe jako bubeníka hraní na akustickém koncertu a klasickém elektronickém?
Určitě je pro mě elektrické hraní daleko silovější a fyzicky náročnější. Jde o razantní hraní s razantním zpíváním, tam mám občas s dechem problémy. Na akustických koncertech hraju daleko jemněji. Celkově je to prostě větší pohodička, nezapotím se u toho tolik.
Takže myslíš, že na klasické elektrokoncerty si ještě budeme muset počkat?
Takhle jsme to zvolili záměrně. S holkama jsme se domluvili už v létě. Pokračovat ve společném projektu přišlo zajímavé nejen nám, ale měli jsme pocit, že i fanoušci by ocenili nějaké přídavné koncerty. Už tehdy jsme věděli, že klasické elektrické koncerty do konce roku určitě nebudou. Možná bych to zahrát zvládnul, ale nebudu riskovat, takovej pankáč zase nejsem.
Čeká vás patrně další spolupráce s Ahn Triem, plánujete nějaké změny v živém provedení jednotlivých písniček? Chystáte společně i nějaký nový repertoár?
Pro koncerty na reTour jsme moc změn nepřichystali. Všechno jsme oprášili z minulého roku. Do budoucna bychom ale rádi přichystali nějaké nové písničky, nové aranže. Holky nám stále říkají, že by to chtělo udělat nějaké songy v angličtině. Tak bychom totiž mohli hrát i za hranicemi. Takže na to se určitě budeme do budoucna soustředit. Nová píseň by tedy určitě mohla vzniknout, ale zatím nebyla příležitost. Oni jsou prostě přes Atlantik. Kdyby byly za humnama, scházeli bychom se víckrát a nějaké změny by mohly nastat.
Když porovnáš hraní v klubu a divadle, je to určitě rozdíl. A to například i v chování publika, které je v divadle tlačeno do role "sedících". Neměl někdo tendenci vstávat, máte to vlastně rádi?
Stávalo se, že vstávali. To bylo právě to nejlepší, když se nám je podařilo zvednout z té židle. Klub i divadlo má něco do sebe. Zkusili jsme si obojí. U brněnské Flédy jsme se minulý rok báli, zda to naše komorní hraní klubový dav snese. Lidi se ve stoje chovají úplně jinak než v sedě. To je vlastně zajímavý psychologický jev. Když si někdo sedne, tak se automaticky ztiší. A najednou je ticho, každá drobnůstka v písničce vynikne. Zatímco v klubech lidé neustále reagují, baví se mezi sebou, je tam takový ten šum.
Akustické hraní jste si s Ahn Triem vyzkoušeli na Colours of Ostrava, tedy poměrně velkém festivalu. Jaký to byl pro vás zážitek?
Holky říkaly, že tak velké publikum ještě nezažily. Prý tam bylo přes deset tisíc lidí. Byl to mimořádný zážitek, stalo se tam zase to něco zvláštního mezi námi a publikem. Ten dav nás úplně hnal, abychom do toho šli naplno. Ne že bychom jindy nešli, ale v Ostravě to bylo něco výjimečného. Tam jsme vlastně zjistili, že i akustická podoba našich písniček má stále nějakou rezervu. Chvilkama tam byla taková energie, jaká bývá při elektrických koncertech. Holky jsou prostě schopné do toho položit srdce, dát do toho obrovskou sílu.
Říkáš, že akustická podoba vašich písniček má ještě rezervy. Znamená to, že na reTour 2009 můžeme očekávat větší rock'n'roll?
Říkali jsme si, proč to nezkusit. Samozřejmě to bude v rámci možností. Ty písničky jsou nějak složené, ty party se musejí nějak hrát. Některá vyžaduje jemnější hraní, v některých to můžeš fakt napálit. Je to dané i tím, že když něco znáš, už ti ty věci samovolně nějak naskakují, nemusíš se tolik soustředit na hru, zpěv a nějaké přehmaty, prostě se uvolníš. A to je pak strašně znát. Zatímco první koncerty jsme jeli jemně, v Ostravě už to bylo úplně uvolněné.
Když jsme u těch "nej" koncertů, dá se říct, který pro vás byl letos nejlepší? Bylo to třeba v Akropoli, kde byla úžasná klubová atmosféra, nebo na Rock for People, kde jste zase měli až nezvykle velké publikum?
Na tohle je složité jednostranně odpovědět. Každý koncert je něčím specifický. V Akropoli byla ta neuvěřitelná energie konsolidovaná do malého prostoru. Ty lidi nám byli fakt blízko, byl to koncert propocenej skrz na skrz. Jak u publika, tak u nás. Měl jsem z něj hodně příjemný pocit. Pak máš ale koncerty - zmínil jsi třeba Rock for People, což považuji také za mimořádný koncert. Tam jsme měli obrovské publikum, ale je to něco jiného. Máš kapelu na pódiu, pak několikametrové propadliště a pak tak nějak v dálce vidíš ty tváře. Není to tolik osobní, ale ta energie je v síle davu. Ta tě úplně omráčí. Zjistil jsem, že s tím neumím ještě tolik pracovat.
Tata Bojs zahájili podzimní turné 2009 s Ahn Triem v Pardubicích
Já myslím, že jsi s tím pracoval víc než dobře.
Přepálil jsem to hned ve druhé písničce a ztratil jsem hlas. Po zbytek koncertu jsem ho hledal. Ale i to k velkým festivalům patří. A vlastně mi ta skutečnost, že jsem do toho šel úplně naplno, ani nevadí. Měl jsem z toho dobrý pocit.
Chystáte další řadovku s Ahn Triem nebo sami za sebe?
Na novou desku bychom se určitě rádi soustředili v novém roce. Natočíme ji sami, bez Ahn Tria. Bude to normální regulérní řadovka. Chtěli bychom, aby byla hodně elektrická, protože toho akustického hraní jsme si teď užili dost. Teď už jsme natěšení, až zase začneme dělat kravál. Už máme i nějaké věci hotové. Asi třicet písniček, tedy spíše jakoby písniček, někdy třeba jenom osm taktů. Chybějí nám také texty, ty ještě musíme s Mardošou dopsat.
No a samozřejmě záleží také na tom, co nám dovolí rodiny. S dětma se u nás teď roztrhl pytel. Mardoša je čerstvý táta, ještě čerstvější táta je Láďa a já čekám s moji ženou Klárkou druhý přírůstek do rodiny. Bude to náročné, ale těším se na to.
Rokenrol v divadle není nemožnýČtěte recenzi společného vystoupení Tata Bojs a Ahn Tria |
