Co vás vedlo k tomu, že jste si to vymyslela?
Musím potvrdit, že to byl pouze můj výmysl. Nebyla jsem nastrčená Státní bezpečností, nikdy jsem pro ni nepracovala ani jsem nebyla agentkou. Ani jsem nikdy nebyla v žádné politické straně – byl to opravdu můj výmysl.
Jak jste na to přišla?
Napadlo mne to v nemocnici, kde jsem podstoupila ošetření po zranění.
Jak vás napadlo jméno? Znala jste nějakého Martina Šmída?
I to byl výmysl, nikdy jsem žádného člověka jménem Martin Šmíd neznala. Chci se omluvit rodinám, kterým jsem pravděpodobně svým výmyslem znepříjemnila pár dnů.
Agent StB Zifčák, nastrčený do řad studentů, naznačuje, že jste pracovala pro něj.
Zifčáka jsem neznala. To jméno jsem slyšela poprvé v roce 1990, když mne vyslýchala vojenská prokuratura. Toho pána jsem neznala a nikdy jsem se s ním osobně nesetkala. Tak jako já jsem si vymyslela smrt studenta, on si vymyslel to, že já jsem s ním spolupracovala.
Říkalo se o vás také, že jste v té době byla často pod vlivem drog.
V roce 1986 jsem užívala drogy a také úspěšně podstoupila dobrovolnou léčbu. Od prosince 1986 až do dnešního dne jsem se drog nikdy nedotkla.
Zkomplikovala vám fáma o studentu Šmídovi život?
Ano, hodně moc. Spousta lidí si myslí, že jsem spolupracovala s StB. Proto jsem se rozhodla vystoupit po těch dvaceti letech a říci, že to není pravda.
