Předrevoluční atmosféru na Staroměstském náměstí připomínaly například stánky státního podniku Ovoce Zelenina, kde se stávaly fronty nejen na předvánoční banány a mandarinky, ale často i na základní potraviny.
Za bony se dalo na Staroměstském náměstí nakoupit i v Tuzexu. Třeba oblíbená "céčka" pro děti.
Dobu před dvaceti a více lety si tu připomněly i známé tváře. S rodinou dorazil třeba bývalý herec Divadla Na zábradlí Jan Přeučil.
"Je dobré si to opět připomenout. Jsem tady se svým třiadvacetiletým synem, který zírá, když mu vyprávím, co vše se tady odehrálo. Jsem nesmírně šťastný, že přes všechny problémy můžeme svobodně dýchat a bojovat za to, aby to byla stále demokracie, ale s velkým D," řekl Přeučil.
Vzpomněl také na dobu, kdy bylo přímo naproti Staroměstské radnici v jednom z domů sídlo Městského výboru Komunistické strany Československa.
Staroměstské náměstí ovládli veksláci.
"Nesčíslněkrát jsem tam byl a jako člena Divadla Na zábradlí mě tam masírovali za to, co v divadle děláme," podotkl.
Stánek si dnes na Staroměstském náměstí otevřel i Tuzex, prodejna luxusního zboží dováženého z kapitalistické ciziny. Šťastlivci, kteří dnes tuzexové poukázky zvané bony získali, si za ně stejně jako lidé za minulého režimu mohli nakoupit vzácnosti komunistické éry někdejšího Československa, jako byly panenky Barbie, čokoládová vajíčka Kinder, žvýkačky ve tvaru kuliček nebo céčka - písmenka z umělé hmoty, která děti spojovaly do dlouhých řetězů.
Bony mohli lidé přímo na náměstí získat od všudypřítomných veksláků oblečených do typických riflových bund. Bylo však třeba zvítězit nad nimi ve skořápkách, tedy ukázat na klobouček, pod který vekslák před zraky přihlížejících rychlými pohyby ukryl kuličku.
Vekslák v riflové bundě čaruje se skořápkami. Vítěz bere bony.
Na náměstí také vyhrávala klasická dechovka, stánky s občerstvením zákazníkům oznamovaly, že soutěží o titul Brigáda socialistické práce, nabízely i Knihu přání a stížností. Na vystavených panelech stála hesla neodmyslitelně spjatá s minulým režimem: Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak nebo Kdo nepracuje, ať nejí, případně hesla neoficiální, jakým bylo například Kdo nekrade, okrádá rodinu.
O banány byl stejně jako před dvaceti lety obrovský zájem.
Odpoledne si lidé mohli koupit nápoje a pochutiny za ceny z roku 1989, pivo se nabízelo za 2,90 Kč. "Ta socialistická cena za pivo vypadá moc lákavě, ale musím připomenout, že jsem v osmdesátých letech nastupovala jako učitelka na základní škole za měsíční plat 1400 korun," uvedla jedna z přihlížejících žen.
Podobné recesistické akce a happeningy, které mají lidem připomenout předlistopadové poměry, se konaly i v dalších městech.
