Prezident s doprovodem dorazil krátce po jedenácté. K podloubí, ve kterém je pamětní deska k policejnímu zásahu proti studentům 17. listopadu 1989, mu musela cestu mezi lidmi "umést" ochranka.
Klaus varoval před zhoubnými ideologiemi, Havel připomněl mrtvéOslavy 17. listopadu jsme sledovali on-line |
Televizní kamery ukázaly vážně se tvářící hlavu státu a jejich mikrofony zprostředkovaly zvuk: pískot na píšťalky i na pusu, bučení a výkřiky nedělej ostudu.
Prezident se sklonil nad desítkami už zapálených svíček a položil květiny. "Ať žije Klaus!" začalo převažovat v televizních mikrofonech.
"Na Albertově jsem nebyl, ale byl tam můj syn, a tak mám ten zážitek autenticky od něho," řekl přítomným Klaus a vydal se davem pryč od podloubí.
Kromě ochranky ho obklopili i členové antikonfliktního týmu, do té doby rozptýlení v davu. Bučení a pískání neustávalo, se svými příznivci si Klaus podal ruce.
Čekal jsem ostřejší přijetí
"Čekal jsem to daleko ostřejší. Drtivá většina byla na mé straně, doufám, že jste to viděli stejně," komentoval Klaus přijetí na Národní o půl hodiny později v rozhovoru pro Českou televizi.
"Je to přirozená věc demokracie a obrovské vítězství, že je možné vykřikovat na prezidenta nebo primátora a nezasahuje policie s obušky. To je vítězství, které ne všichni doceňují," dodal prezident s lehkým úsměvem na adresu nespokojenců.
Podle zpravodajky ČTK na místě bylo hvízdání Klausových odpůrců během prezidentova příchodu ohlušující.
Někteří lidé vykřikovali, že prezident znesvěcuje památník a nemá zde co dělat. Klausovi odpůrci nesli vlajky Evropské unie či transparenty s nápisy jako "Klaus není náš prezident - studenti 89" nebo "Venouše do koše", analogii hesla sametové revoluce "Jakeše do koše".
