Kocáb a Horáček po 20 letech: Klaus si zaslouží čtyři minus

  13:48
Textař Michal Horáček a muzikant Michael Kocáb spolu v létě 1989 založili iniciativu MOST, která měla zprostředkovat dialog mezi vládnoucími komunisty a disentem. O půl roku později se oba výrazně angažovali ve změně režimu. S Barborou Tachecí vzpomínali i známkovali dnešní politiky.

Michal Horáček (vlevo) a Michael Kocáb. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Prvně se potkali u Petra Spáleného. Horáček jako začínající textař s písní Hamty, hamty, chci mít víc než tamty a Kocáb jako ten, kterému se text líbil. Kdyby se deset let neviděli, navázali by v rozhovoru tam, kde skončili. Tak působí - sehraně a velmi přátelsky.

V Americe si každý pamatuje, co dělal v den, kdy zastřelili JFK. V Česku si lidé pamatují, co dělali 17. listopadu 1989. Co vy?
H: To vím opravdu přesně. S Michaelem jsme jako v předchozích dnech a měsících připravovali iniciativu MOST. Ten večer jsme měli u Michaela v bytě schůzku se dvěma redaktorkami BBC. Ta schůzka se dramaticky opozdila, neboť jedna z těch redaktorek zmizela. Když přišla s tříhodinovým zpožděním, zděšeně nám vyprávěla, co se děje na Národní.

K: Michal si psal zápisky, takže si to všechno podrobně pamatuje, a mně nezbývá než vděčně poslouchat.

A když vám reportérka BBC řekla, co se tam děje, měli jste chuť tam taky doběhnout?
H: To už bylo v jedenáct v noci a Michael říkal, že to není možný, my nejsme brutální, krvelačný národ. Já jsem tomu taky nevěřil.

K: Já si pamatuju, že jsem přiběhl na tu Národní třídu, a pamatuju si tam tebe. Tak to všude píšu, jestli to tak nebylo, tak to musím opravit. Je to už dvacet let. Tys tam se mnou nebyl?

H: Ne, ne. Před tou schůzkou jsem se šel jen projít. A viděl jsem, že u Spálené ulice je Národní třída přehrazená třemi velkými policejními antony a k tomu řadou ozbrojenců. Byli velmi nervózní, slyšel jsem vysílačky. Lidi, kteří chtěli normálně jít na Národní třídu domů nebo nakoupit, najednou nemohli. A oni se shlukli – stařenky a jeden učitel v brýlích – a začali skandovat proti těm policajtům.

Co skandovali?
H: Nechte nás projít, my jsme tady doma a takové normální věci. Víte, když někdo jde na demonstraci, tak tam jde demonstrovat. Ale tihle lidé šli do polotovarů koupit čevapčiči. A najednou nebyli zticha. A já si říkal: to je úžasné.

A to byl ten moment, kdy vás poprvé napadlo, že se něco doopravdy změní?
H: Byl. Vzklíčila naděje.

MOST přes minulost

Horáčkova a Kocábova Občanská iniciativa MOST byla zpočátku vnímána komunistickou vládou i disidenty s určitým despektem.

V listopadu 1989 však právě MOST přivedl za jeden stůl premiéra Ladislava Adamce a představitele všech složek disentu, sdružené v Občanském fóru a vedené Václavem Havlem. Snímek je z pražského jednání, které proběhlo 28. listopadu 1989 a zúčastnili se jej i Marián Čalfa, Ján Čarnogurský a Václav Malý.

Naskočila vám husí kůže?
H: Skoro ano. Já si na ty lidi v hloučku fakt výrazně pamatuju. Stařenky ve starých perziánech z první republiky, které jen chtěly jít domů. Něco se ve mně hnulo, cítil jsem najednou, že věci můžou být jinak. A pak jsem došel ke kavárně Slavia. Za sklem tam seděli jiní lidé, pili kávu a takhle měli ten odstrčený malíček, jedli sachr dorty. Jako by se nic nedělo. A o sto metrů dál se rodily dějiny.

To jsou strašně emocionální obrazy, které popisujete. Nenapadlo vás někdy je umělecky ztvárnit?
H: No – ne. Realita byla silnější a emotivnější, než by dokázalo být umění.

Jak se liší Michal Horáček a Michael Kocáb dnes a tenkrát? Nemyslím v množství vlasů či peněz, ale ve způsobu myšlení.
K: Možná to udělal ten big beat, ale připadám si názorově téměř neposunutý. Ztratil jsem malinko optimismu a naděje, že to půjde rychle dopředu.

H: Já jsem úplně jiný člověk, než jsem byl 17. listopadu 1989 odpoledne. Tehdy jsem byl frustrovaný, nešťastný, nemohl jsem studovat, co jsem chtěl, nemohl jsem psát, co jsem chtěl, nemohl jsem žít, jak jsem chtěl. Bylo mi 38 let a můj nejkrásnější a nejproduktivnější věk míjel. Dneska jsem velice šťastný a od listopadu 1989 počítám nový kalendář svého života. Mohl jsem vystudovat náročnou školu, přečíst si, co jsem chtěl, viděl jsem svět, moje děti rostou ve svobodném světě. Já jsem nadšený.

Napadlo vás někdy ve druhé polovině 80. let, že vyděláte miliardy nebo budete sedět na ministerském křesle?
K: Mě to nenapadlo, protože to většinou napadá lidi, kteří to mají jako tajnou touhu.

H: Ne. Nenapadlo. Nikdy. Realita mohutně předčila sny.

Zkuste teď oznámkovat jako ve škole politiky, které vyberu, prosím. Havel.
K: Za jedna.

H: Taky. Pro to neptání se, co za to. Pro pohled do budoucnosti.

Klaus.
K: Teď začni ty.

H: Ne, ty začni. Jsi ministr, musíš začít.

K: Budu-li hodný učitel, něco jako Jindřich Plachta... tři až čtyři. Je to schopný, inteligentní člověk, to všechno beru. Mně osobně je sympatický, tykáme si dodnes. Ale on skutečně někdy neváhá udělat problémy, které už jdou na úkor státu.

H: Nemohu být tak shovívavý. Čtyřka v tomto případě je úžasná známka. Já si to můžu dovolit, já jsem jenom textař. Ta čtyřka je s odřenýma ušima.

Paroubek.
H: Začnu, aby si to pan ministr mohl rozmyslet. Říkám tři. Je to průměrná známka. Je to průměrný politik. Moc často si čte ty průzkumy veřejného mínění.

K: Dvě až tři za politiku, kterou reprezentuje. A kouli za svržení vlády v průběhu předsednictví.

Topolánek.
H: Totéž. Reprezentuje průměrnou demokracii, ve vyspělé demokracii by to byla mnohem horší známka než trojka.

K: Já jsem ovlivněn, protože jsem s ním byl ve vládě a tam získal mé sympatie. A pak se mi líbil jako krátkodobý šéf EU.

Co vám reálně hrozilo, kdyby se listopad 1989 nepovedl? Společná cela? Horáček za černé hráčství s Kocábem za nepovolené koncerty?
K: Docela často o tom přemýšlím. V takovém případě bychom se rozhodně ocitli v kriminále.

Báli jste se?
H: Já jsem se bál. Žili jsme ve státě, který měl obrovský represivní aparát a možnosti. Sám jsem byl ve vazbě v Ruzyni, nesměl jsem studovat, nesměl jsem cestovat. Takže jsem se prostě bál.

Očima Barbory Tachecí

Smějí se stejným věcem, mají stejné hodnoty a zřejmě i stejné chutě. Oba naráz po hodině ve studiu směrem k tomu druhému vyhrkli: Dáme cigáro? A když jsme všichni tři stáli před potemnělou budovou na prázdném náměstí posypaném listím s cigaretou v ruce, předvedli neběžnou věc – zazpívali společně Sebastiana. Podle Michaela Kocába jeden z textových vrcholů Michala Horáčka.

On sám říká, že tuhle píseň miluje.

Kdyby tam byla kamera, v životě by to nepředvedli, protože někdy jsou zjevně takové stydlivky.

Mohu tedy jen vypovídat: bylo to skvělé představení. Protože z lidí, kteří si život užívají, jde ven něco zvláštního, co se nedá popsat.

A já jsem to tam i ve tmě viděla.

A mysleli jste na ten strach, když jste všechny ty věci dělali? Nebo to zapálení pro věc bylo silnější?
K: Jsem jinak vnitřně uspořádán než Michal, takže jsem se nebál ani vteřinu. Ne že bych byl statečnější, prostě jsem ten typ, který začne hrát fotbal a zapomene na celý svět. Mně to jen nedocházelo. Jinak bych se taky bál.

Pokoušeli jste se zprostředkovat dialog mezi komunistickou vládní garniturou a druhou stranou. Kdy vás začali komunisté brát vážně?
H: Tohle vím přesně, 18. listopadu ráno. Totalitní moc končí v okamžiku, kdy se začne bavit.

K: Adamec nám řekl: Hoši, my to máme pod kontrolou, vy to vidíte moc černě. A my jsme mu řekli něco jako: Vy máte poslední šanci, pane premiére.

Jaký první dojem na vás tehdejší komunistický premiér udělal?
H: První setkání bylo náhodné. Byli jsme v Národním divadle a premiér tam byl. Už předtím jsme mu posílali dopisy, na které neodpovídal. Co by taky psal? A teď jsme s ním najednou mohli promluvit osobně.

Takže spíš to byl takový hodný starší člověk, kterému se to vymklo?
H: To zase ne. Po mém soudu nebyl vůbec naivní. Byl to přesvědčený komunista. Pro něj byl třeba strašný nářez, když dostal na Krymu od Gorbačova takovou legrační věc, která se odklopila a zpívalo to Široká strana majá radnája. Tady byl komunismus dávno v kýblu a on se tím furt těšil. On tomu fakt věřil.

Jeho žena Zdena Adamcová v rozhovoru před dvěma lety o vašem setkání s jejím mužem řekla, že byl v diskusi s vámi velmi čiperný a šikovný. Prý vás donutil, že jste také přiznali nějaké klady komunismu?
K: (výbuch smíchu) Tak to zjevně bylo zbožné přání pana Adamce. Asi to ženě vysvětloval, když myla kastrol po té výborné zelňačce, kterou nám udělala. Ona u toho setkání nebyla, tak si to pan premiér krapet přibarvil. Neustoupili jsme ani o píď. Já jsem asi před pěti lety šel po Letenské pláni. A našel jsem znovu ten zvonek, který do jisté míry měnil dějiny. Znovu jsem zazvonil a znovu se ozval ten hlas paní Adamcové a já se znovu ocitl v tom bytě, proti mně pan Adamec v papučích a teplákách. Bylo to asi rok před jeho smrtí. I v tom pokročilém věku mu to pálilo. A vzpomínal na tu tehdejší návštěvu. Říkal: Vy jste mě rozleptali, já tomu nevěřil. Den po vaší návštěvě jsem šel na vládu, řekl jsem soudruhům, jaká je situace, pohádal jsem se s nimi, praštil jsem deskami a pak dveřmi a odešel. Ovlivnili jsme ho.

A nezajímá vás, jak je možné, že tehdejší komunisté zvolili Václava Havla ještě v roce 1989 prezidentem?
H: Mě to nepřekvapilo ani tenkrát. Byli zvyklí hlasovat jako mašina, když jim někdo něco řekl. A zadruhé – oni se báli vždycky. To byl stát strachu.

A kdo jim to vlastně přikázal, aby volili Havla? Koho se tak báli?
K: Prvním krokem byla kooptace pár lidí do Federálního shromáždění. Komunisté už se zbavili článku pět ústavy. Ten prosinec, na tom už není vůbec nic divného. Státní převrat byl rozhodnut a oni si tou volbou zachránili na chvíli vlastní krk.

Ale někdo to musel řídit. Na to přece nepřišli všichni komunističtí poslanci sami.
K: Bartončík, Čalfa, asi Jičínský, bratr Kučera. A co je důležité: nám dalo velkou práci přesvědčit Havla, aby se té funkce ujal.

H: Pro mnohé v OF byl Dubček ta modla, hlavně pro bývalé komunisty, kteří viděli naši budoucnost jako socialistickou. Že by to měl být Havel, jim hlava nebrala.

Michal Horáček (vlevo) a Michael Kocáb u Barbory Tachecí

Takže osvěta v Občanském fóru ve prospěch Havla byla vaše práce?
H: Iniciátorů bylo víc.

K: Michal byl v tomto činný na OF, já jsem udělal jeden základní bluf. Jednou si mě na vládě Adamec pozval do kanceláře a oťukával, kdo by mohl být tím prezidentem. Občanské fórum v té době nemělo vůbec žádné stanovisko, a tak jsem zablufoval, že jedinou přijatelnou možností je Václav Havel. Byl to můj názor a on se mě neptal, jestli je to názor můj, nebo OF, takže jsem nelhal. A on s tím pracoval dál. A teprve když začala debata v OF, řekl jsem jim o svém rozhovoru s Adamcem, a velmi to zaskočilo obrodisty.

Takže bez vás by Václav Havel možná nebyl prezidentem?
K: On byl tak silnou a jednoznačnou osobností, že to nakonec u něj mohlo skončit. Ale nemuselo.

H: Když jsem italským novinářům řekl, že náš kandidát je Havel, tak reagovali slovy: And what about Dubček? Řekl jsem jim, že mluvím o Václavu Havlovi.

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

  • Nejčtenější

V Baltimoru obří loď zbořila dálniční most. Selhal motor, kolos byl neovladatelný

26. března 2024  8:17,  aktualizováno  27.3 1:10

Aktualizujeme V Baltimoru na východním pobřeží Spojených států se v pondělí zřítil čtyřproudový silniční most, do...

Střelba, výbuchy a požár. Ozbrojenci zabili na okraji Moskvy přes 62 lidí

22. března 2024  18:41,  aktualizováno  23.3

Přímý přenos Nejméně 62 mrtvých, včetně dětí, a 146 zraněných si vyžádal ozbrojený útok v koncertním centru na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

V Agrofertu kontrolují kalhotky, zda tam zaměstnankyně nemají řízek, řekl Babiš

20. března 2024  17:05

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš na tiskové konferenci popřel, že by v holdingu Agrofert byli...

K útoku u Moskvy se hlásí Islámský stát, teroristé prchli v bílém renaultu

22. března 2024  22:04,  aktualizováno  23.3 7:01

K zodpovědnosti za útok v Krasnogorsku u Moskvy se na ruské sociální síti Telegram přihlásila...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

„Ukrajinci to nebyli.“ Islámský stát ukázal video z masakru u Moskvy

24. března 2024  14:47,  aktualizováno  17:17

Islámský stát (IS) prostřednictvím zpravodajské agentury Al-Amaq zveřejnil video z pátečního útoku...

Zemanův stav se zlepšuje, na propuštění je však pořád brzy, uvedla nemocnice

28. března 2024  11:13,  aktualizováno  11:20

Zdravotní stav bývalého prezidenta Miloše Zemana, který je od poloviny března v motolské nemocnici,...

Násilí v Bruselu se vymyká kontrole, nasazení armády úřady zatím odmítají

28. března 2024  11:16

V belgické metropoli přibývá útoků souvisejících s drogovými zločiny. Při dvou střelbách, které se...

Na Velikonoce do Česka nakoukne léto. Teploty budou atakovat 23 stupňů

28. března 2024  6:23,  aktualizováno  11:08

Přímý přenos Na severozápadě Čech, na Moravě a ve Slezsku bude ve čtvrtek odpoledne silně foukat. O Velikonocích...

Na Česko nebo Pobaltí nezaútočíme, řekl Putin. Zaměří se na F-16 na Ukrajině

28. března 2024  7:38,  aktualizováno  11:03

Diktátor Vladimir Putin řekl na setkání s vojenskými piloty ve Tveru, že Rusko nemá zájem o...

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...