Emmerichovo katastrofické 2012 nabízí radost z bezduché zábavy

  • 43
Při sledování nejnovějšího opusu Rolanda Emmericha 2012 o globální katastrofě, který mohli čtenáři iDNES.cz vidět mezi prvními, divákovi na mysli nejčastěji vytane jedna jediná myšlenka. Vážně bude konec světa taková legrace?

Při vší úctě k autorům, kteří se zaklínají větami o touze po přežití a odhodlání zachránit v případě zničení planety své nejbližší, film 2012 je hlavně čistá zábava. Opulentní, chvílemi strhující a hlavně nádherně bezduchá.

Utíkejte, je tu 2012!

Srovnejte s recenzí MF DNES

Co jiného se totiž dá říct o filmu, který sice nešetří vědeckými pojmy o slunečním záření a posuvech tektonických desek, ale logiku a špetku pravděpodobnosti byste v něm hledali marně?

z filmu 2012z filmu 2012

Pokud by totiž někdo 2012 bral jen trochu vážně, musel by přehodnotit vše, co se naučil z fyziky v sedmé třídě základní školy a místo na vlastní schopnosti by se okamžitě začal spoléhat na náhodu.

Bavit se, nepřemýšlet!

Na takové filmy, jako je 2012 se ale kvůli logice nechodí. V nejlepším slova smyslu jde o "popcornový" film, který i přes vražednou stopáž rychle uteče, pobaví a s východem ze sálu ho divák spláchne z hlavy stějně rychle jako tsunami Bílý dům.

Najdete v něm totiž všechno, co čekáte: svižný začátek rozjíždějící se katastrofy, rychlé rozdání karet mezi plakátové postavy, napínavé honičky před jednotlivými rozmary hroutící se planety a závěr jak z červené knihovny.

Klišé tu střídá klišé, emoce se snaží Emmerich ždímat nejen z opravdu bombastických scén zemětřesení nebo výbuchů, ale i ze (snad) úmyslně přepálených patetických rozmluv jednotlivých hrdinů, ale všechno to do sebe celkem hezky zapadá.

Navíc nabízí 2012 poměrně vydatnou dávku humoru (byť ve srovnání s jiným Emmerichovým opusem Den nezávislosti působí v tomto ohledu jako chudý příbuzný), ať už dětinsky naivního nebo překvapivě sarkastického.

Vše o filmu 2012 na iDNES.cz

Více k filmu, jehož začátek, prostředek i konec dokáže průměrný divák odhadnout už z trailerů, není třeba říkat, natož hodnotit herecké výkony, za mírnou zmínku stojí snad jen Oliver Platt coby za všech okolností racionální vládní úředník a Woody Harrelson v roli bláznivého moderátora.

Chce-li se divák čistě pobavit a nepřemýšlet nad tím co sleduje, nechť si na 2012 do kina zajde. Ti, kteří chtějí u filmů dumat a něco si z nich odnést, by ztratili dvě a půl hodiny života.

Hodnocení iDNES.cz: 70%