Do třinecké haly přijíždí Tomáš Duba víc než hodinu před začátkem tréninku. Ranní kávička, rozcvička, strečink... A pak už oblékací procedura. Ta zabere gólmanovi Ocelářů téměř půl hodiny.
Slezané nyní válčí v Pardubicích o postup do semifinále. Reportáž ovšem vznikla na jejich stadionu, kam se série play-off přesune o víkendu.
|
Začíná se "odspodu": suspenzorem, stulpnami, podvazky a kalhotami
. Pak přijdou na řadu brusle. "Tome, nemám ti podržet křížky?" volá na ostříleného gólmana zvesela masér Rudolf Tluszczyk jako na malého caparta.
Duba se jen usmívá, kdyby měl sesumírovat, kolikrát už se soukal do brankářské výstroje, musel by počítat v tisících.
Pravda, ne vždy měl v životě k dispozici lapačku, které říká "strojovna", nebo třeba pumpovací brusle. "Po obutí se do nich dopumpuje tlačítkem vzduch, aby byla noha pevnější a lépe chráněná," představuje Duba technický výkřik brankářské moderny.
Poté, co pečlivě zaváže betony tkaničkou kolem plastovým krytem opevněné boty a ještě je přitáhne řemínky, jej čeká obrnění horní poloviny těla. Na to stačí nákrčník a ohromná vesta, jako vystřižená z filmu Transformers. Duba si ji rád strká za kalhoty. "Někteří gólmani to nedělají, já mám radši, když vesta pevně sedí uvnitř," komentuje to.
Pak natáhne přes ramena kalhotové šle. A sváže je šňůrkou. "Ta je po Romanu Čechmánkovi," říká. "On taky neměl rád, když se mu kšandy rozjížděly."
Zbývají poslední přípravy: objemný dres, lapačka, vyrážečka a maska. Na závěr popadne odlehčenou hůl z uhlíkových vláken: "Jde se na věc!"
Ještě před tím, než se po chodbě s pogumovanou podlahou odkolébá na led, však pokusně vylézá na váhu. Ta hlásí 105 kilogramů. Bez výstroje má přitom 183 centimetrů vysoký Duba něco málo přes čtyřiaosmdesát.
Samotná zbroj tedy váží přes dvacet kilogramů. A to pak ještě při tréninku nebo v zápase nasákne vodou a potem. "Lidé si mnohdy neuvědomují, co všechno po ledě taháme," říká Duba. "Ale pořád lepší, než dostávat rány do špatně krytého těla jako naši dávní předchůdci."
Co tvoří výstroj hokejového brankáře
Ribano: Hokejové spodní prádlo, pokrývající obě ruce, nohy i trup. Dřív bývalo jednodílné, dnes už je populárnější dvoudílné ze savých materiálů.
Suspenzor: U gólmanů je mnohem větší než u hráčů, někteří dokonce používají dva na sobě. Chrání rozkrok proti tvrdým ranám pukem. "Nejdůležitější součást výstroje," směje se Duba.
Stulpny: Hráči je nasazují přes chrániče holení, brankáři pod beton. "To je proti zimě tady u nás na stadionu," říká s úsměvem třinecký gólman.
Podvazky: Jsou stejné jako u hráčů, slouží k přichytávání stulpen. "To jsme okoukali od manželek," žertuje Duba při jejich nasazování.
Kalhoty: U brankářů jsou mnohem robustnější a víc vypolstrované než u hráčů. Drží je kšandy.
Betony: Chrání holeně a kolena, jejich velikost je omezená regulemi mezinárodní federace (max. výška 96,52 cm, šířka 28 cm). Přichytávají se okolo holeně i dole pod bruslí. Gólmani nemají rádi, když jsou nové. "Musíme si zvyknout, než změknou," popisuje to Duba. Takový Arturs Irbe raději používal přes deset let staré "sežvýkané" betony.
Chránič krku: Jakýsi vypolstrovaný límec, někdy spojený s rolákem.
Vesta: Chrání ramena, paže, trup i záda. Na těch se přesto najdou slepá místa. "Tady to nejvíc bolí," ukazuje Duba na nechráněná místa na bedrech.
Dres: Kdyby si ho oblékl třeba útočník, bude v něm jako v pytli. Dominik Hašek kdysi využíval ohromně široké rukávy, ty mu pomohly třeba vyškrábnout puk při nájezdu Kanaďana Bourquea v Naganu.
Lapačka: Má na sobě spoustu řemínků na povolení a přitažení. "Já mám radši, když drží pevně na zápěstí," ukazuje Duba, jenž si do lapačky bere doktorskou rukavici.
Vyrážečka: V dlani je měkká kvůli držení hole, na povrchu tvrdá kvůli dorážení puků. Většina brankářů ji má v pravé ruce, pokud ne, říká se, že chytají v obráceném gardu jako třeba budějovický Roman Turek.
Maska: Gólmani si do ní dávají potítka, která většinou po třetinách vyměňují. Povrch je rájem pro kreativní brankáře, kteří si na něj nechávají vymalovat symboly klubů a měst nebo třeba členy rodiny. Duba tam má českou a na počest manželky i finskou vlajku a taky portrét dcery Kristýnky.
Hokejka: Už i pro brankáře se vyrábějí kompozitové hole, které jsou mnohem lehčí než dřevěné.
|
