Je to už téměř rok a půl, kdy jsem zachytil na internetu, že vznikla nová krajně pravicová organizace. Říkali si White Justice, tedy Bílá spravedlnost.
Od ostatních se lišili. Hlavní rozdíl byl v jejich téměř dokonalé konspiraci. Na internetu vystupovali členové jen pod přezdívkami. Větší část webových stránek byla veřejnosti skrytá. Jednotliví členové se mezi sebou neznali, fungovali jen v malých skupinkách.
K obsahu webových stránek jsme se nakonec dostali. A nestačili jsme se divit. Členové na nich plánovali únosy, bavili se o vraždách.
A občas se dokonce zmiňovali o jakýchsi výcvikových bojových kempech. Ale jak se tam dostat? Pohled zevnitř by mohl odhalit skutečné plány ultrapravicových skupin, kdo je platí, jak vypadá jejich struktura, a hlavně čeho všeho jsou schopny.
Na internetu se členové často bavili o společném zájmu, takzvaném airsoftu (lidé běhají po lese, hrají si na vojáky a střílejí po sobě z věrných replik zbraní kuličkami).
Účast na airsoftovém cvičení by byla dobrá příležitost, jak se s táborskými "bojovníky" seznámit. Jenže koho mezi ně poslat? Potřebovali jsme, aby tento člověk dokázal na cvičení zaujmout svými, nejlépe vojenskými dovednostmi. Mezi novináři se takový adept nerýsoval. A i kdyby ano, mohl po zveřejnění nastat problém, jak ho ochránit.
Šťastná náhoda mi přivedla do cesty vysloužilého vojáka. Byl vycvičený ve speciální jednotce a nadšeně vyprávěl, že za půl roku odjíždí na zahraniční misi kamsi na Blízký východ. Ideální člověk. Bude-li ochoten spolupracovat, nebudeme muset řešit, kam ho nakonec schováme. A on na nabídku několikaměsíční spolupráce kývl. Všichni mu říkali Kábul.
Seznámení s neonacistou
První úkol Kábul splnil dokonale. Na airsoftovém cvičení si ho všimli všichni, byl nejlepší. Dozvěděli jsme se, že klíčem k táborské White Justice může být jistý Lukáš Sedláček, voják z povolání a přesvědčený neonacista.
Víc o White Justice |
Právě on má na starosti bojové kempy. Vedle Sedláčka údajně působil i jistý Filip Stránský, který fungoval jako jakýsi hlavní ideolog skupiny. Rozhodli jsme se, že se pokusíme dostat Kábula dovnitř přes Sedláčka, spoléhali jsme na to, že jsou oba vojáci.
Dalším krokem tedy bylo seznámení se Sedláčkem. Po čase jsme zjistili, kde bydlí. V jeho ubytovně se navíc zrovna uvolnil byt. Kábul měl Sedláčka nejdříve několikrát jakoby náhodou potkat na ulici, aby si ho všiml. A pak se zajímat o uvolněný byt.
Podařilo se, Sedláček se s Kábulem seznámil, slyšel o něm od lidí na airsoftu. Dokonce se domluvili, že spolu zajdou na pivo.
K tomu už však nedošlo. Existovaly totiž tři podmínky, které musely být splněny předtím, než někoho do White Justice přijali.
Nový člen musel mít doporučení nejméně dvou dalších, musel být v komunitě pravicových extremistů známý a musel přispívat na neonacistické stránky. První dvě podmínky by bylo možné splnit. Nebyl problém Kábula poslat na několik koncertů, sám o sobě byl dostatečně výrazný.
Potíž byla se třetí podmínkou. Propagace nacismu a návody, jak se sestavují výbušniny, jsou prostě tak daleko za hranou zákona, že jsme Kábula museli stáhnout.
Pár měsíců poté policie zatkla dvacet extremistů. Byla mezi nimi celá táborská buňka White Justice. Takže i Lukáš Sedláček a Filip Stránský. Policie Stránského obvinila z propagace nacismu, Sedláčka ne. Zatím.
"Skupinu jsme sledovali pro podezření z přípravy teroristického útoku," prohlásil později šéf ÚOOZ Robert Šlachta.
