Nejhorším důsledkem plzeňské aféry je mravní a profesní úpadek: co má být přesné, spravedlivé a odborné, je chaotické, nejasné a pohrdající právem. Co má být úctyhodné, je trapné.
Fakultu hodnotí především veřejnost: ta laická a neinformovaná. K dispozici nejsou zatím žádné věrohodné odborné posudky. Informace z úst akademických funkcionářů situaci jen zhoršují.
Srdceryvné vystoupení předního hráče aféry Kindla v televizi nechuť k takovému zjevu akademického činitele jen prohloubí. Rozsochatý podivín typu prorok, patetický frázista – to je právo?
Podezřelé práce studentů, opsaná díla pedagogů, nepořádek v evidenci, podivná úslužnost ke studujícím potentátům všeho druhu a naivní mlžení fakultních činitelů – to jsou hlavní témata celé ostudy. Děje se to na úrovni absolventa JUDr. Grosse a jeho strýců s miliony.
Pospíšil se stal děkanemNabídl plán na záchranu právnické fakulty |
A to všechno máme posuzovat my, veřejnost? Kdo z laiků pozná kvalitu té či oné práce? Kdo ví, co je rigo, diplomka, disertace, malý či velký doktorát? Je důležitějších pět set stran práce plné blábolů či opsaných textů než krátká skvělá práce? Která komise nám to poví?
A to hlavní – komu bude veřejnost po tom všem důvěřovat? Důvěra je ve světě dohadů, lží, mlžení a chaosu dávno pryč. Rozprášení celé fakulty by prospělo nejvíc, exitus s výstrahou pro poučení ostatním.
Ale k rozprášení nedojde. Jsou tam nevinní studenti a hlavně: kde naráz seberete tolik pedagogických míst? Rozprášením fakulty by došlo ke ztrátě mnoha prebend, to nikdo v zemi prebend neudělá. Cílem je vysoké školy množit, ne rozprašovat, třebaže pohroma by prospěla ostatním podezřelým školám. Dostaly by strach a zlepšily by se alespoň trochu.
Pěkným příkladem plzeňského neštěstí může být i parlamentní vyšetřovací komise, pokud se politickým bojovníkům podaří ji ustanovit. Tyto komise jsou vždy jen institucemi na házení špíny po politické konkurenci, dobrým operačním polem politické propagandy. O žádném vyšetřování čehokoli nemůže být nikdy řeč. Parlamentní komise chvíli hlučí, házejí bláto, později utichnou a usnou. Čest a úctu plzeňské fakulty může taková komise jen dorazit.
Jediné, co může čest a důstojnost tomuto typu akademického světa vrátit, je nemilosrdný věcný masakr. Vyjít musí z rukou policie, která věcně vyšetří plagiáty a jiné podvody, a z rukou přesvědčivé akademické komise, která věcně posoudí obsah všech těch písemností, doktorátů či studijních plánů. Pětičlenná komise, kterou v Plzni ustanovil rektor univerzity, by takovou potřebnou důvěru mít mohla. To se uvidí.
Nejhorší variantou by bylo, kdyby po mediální smršti, která problémy otevřela a patřičně rozčechrala, nepřišlo dál už nic nebo jen neslané patetické mlžení, jak je například předvádí populární vousatý prorok. Ututlat se aféra dá, nebylo by to poprvé. Ale hanba a ztráta důvěry v akademický svět se ututlat nedá.
K vysokým školám mělo obyvatelstvo odjakživa úctu jako k málokteré instituci. Když prohrajeme i tuto úctu, co nám zůstane? Vyprahlá krajina banditů, v níž například může advokát u soudu beze studu tvrdit, že kapříci, které pošle bafuňář fotbalovému rozhodčímu za odměnu, nejsou peníze, ale kapříci. Pondělní volba děkana dala přednost lepšímu a bolestivějšímu řešení.
