Po porážce 0:1 v Příbrami tuší, že se do ligové branky už nikdy nepostaví. Slavii se totiž uzdravil lotyšský gólman Romanovs, který má kvůli věku přednost.
Vážně si myslíte, že konec kariéry vám orámují dvě porážky za sebou?
Rád bych, aby to bylo jinak, ale osud mi nepřál. Příště už bude chytat Romanovs. Strašně mě štve, jak to končí. Po dvou titulech v řadě mi štěstí někam uteklo.
Na konci sobotního utkání fanoušci křičeli: My chceme Slavii! Kam se tedy Slavia ztratila?
Slavia pořád žije, jen se asi někam schovala. Já fakt nevím, nerad bych se pouštěl do nějakého šťourání. Můžu hodnotit jen svůj výkon.
V zápase na vás šly tři střely, první až v 69. minutě! Přesto jste padli.
No právě. Poslední zápasy jsou frustrující, ničím jsem klukům nepomohl. Nechytil jsem nic navíc. Dřív jsem sbíral nuly jako na běžícím pásu a teď mám jedinou za osm zápasů. Tragédie. Devadesát minut se díváš, jak dobýváme branku, mrzneš a doufáš, že se soupeř neutrhne a netrefí se. A on se trefí.
Proč už Slavia není suverénní?
Nejde nám to. Dva roky jsme byli v laufu, teď jsme padli dolů. Mladí kluci to musí chápat jako důležitou zkušenost. Když to překonají, posílí je to. Když ne, nevyrostou.
Z posledních čtyř zápasů jste tři prohráli. Dá se ta ztráta stáhnout?
Nevím, ztráta se pořád prohlubuje. Zatímco vpředu tabulky se hraje o titul, my hrajeme jen o naději.
Co vám ji dá?
Tři body. Už příště s Plzní to prostě musí být tříbodový zápas. Musí!
Opravdu už bez Vaniaka v brance?
Zvykejte si. Některé konce jsou holt trpké.
