Robin Kaleta: Při B.A.S.E. jumpingu překročíš hranice jen jednou

  • 10
Pro laiky je skákání s padákem ze skal, mostů či televizních věží synonymem vrcholného rizika, on si ho užívá jako relax. „B.A.S.E. jump chci mí na pohodu. Adrenalin si vybiju na lyžích,“ říká Robin Kaleta, přední český freerider, který si rozumí i s padákem. Nejvíc ale touží po tom, najít pěknou freeridovou stěnu, ze které by se dal skočit i ski B.A.S.E.

Jak se na B.A.S.E. seskok připravuješ?
Napřed si zjistím, jestli jde o vysokou skálu, nebo třeba jen o stometrový skok. Podle toho si doma zabalím padák. Na každou výšku skoku se balí trochu jinak. Liší se i velikosti výtažného padáčku, který padák vytahuje z postroje, aby se mohl nafouknout. Když se jedná o nový exit, ze kterého jsem ještě neskákal, je příprava trochu složitější. Třeba loni jsem po cestě do Saas-Fee narazil s Tomášem Krausem na pěkný most, vysoký asi 120 metrů. Tam jsem si musel místo pro skok a přistávačku najít sám. Bylo potřeba vše pořádně prohlídnout, poměřit a sledovat vítr.

Co psychická příprava?
Psychicky se většinou začínám připravovat při výšlapu nahoru. Přemýšlím, co musím udělat, na co se soustředit. Když mám strach, snažím se promyslet, jestli je vůbec opodstatněný, nebo zda je to jenom taková nervozita.

Jaké pocity máš nahoře, těsně před seskokem?
Zrekapituluju si všechny kroky, které mám udělat, abych to nepokazil. Ale strach už v tu chvíli nemám. Pak si s ostatními dohodneme pořadí, slezeme na bod odskoku a odpočítá se "Tři, dva, jedna…" Žádná věda.

Co přijde pak?
V první okamžik po odskoku nastane intenzívní pocit uklidnění. Po všem tom soustředění, po rychlém tlukotu srdce, který předchází odrazu, se najednou všechno utiší. Tvoje vnímání se naopak zrychlí, takže ten krátký moment se promění na relativně dlouhý časový úsek. První tři čtyři sekundy po odrazu pak máš pocit, že jakoby visíš ve vzduchu. Ještě nepadáš moc rychle. Jestli ses odrazil blbě, tak s tím ty první tři sekundy nic neuděláš. Prostě takový stav beztíže. Kolem jsou skály, příroda. A pak, když se to rozjede, máš pocit, že letíš.

Jaké to je, když se ti nad hlavou otevře padák?
Rychle koukáš, jestli doletíš na přistávačku. Když otevřeš nízko nebo špatně fouká, nastává druhá napínavá část seskoku, a to je let na padáku a přistání. Mně se naštěstí ještě nestalo, že bych neměl kde bezpečně přistát. Hlavně díky tomu, že mě Martin Trdla vždycky dost přísně připravoval na všechny eventuality.

Miluju volný pád

Martin Trdla je tvůj B.A.S.E. guru. Skáčeš někdy bez něj?
S Martinem skáču daleko víc než s kýmkoli jiným. Několikrát už jsem ale byl i sám. Když jsem si něco našel a byl jsem si jistý, že to je v pořádku, skočil jsem si.

Robin Kaleta a velký drop

Kolik už máš za sebou skoků?
Teď už to bude tak padesát, z toho tak čtyři pět bylo ski B.A.S.E. jumpů.

Už se někdy stalo, že jsi neskočil?
Několikrát, když bylo špatné počasí. Ale jednou se mi stalo, že jsem si dole provedl kontrolu padáku, vyšel jsem nahoru a až při druhé kontrole těsně před seskokem jsem si všiml povoleného poutka, které drží připnutý padák k postroji. Kdybych s tím skočil, mohl by mě padák po otevření opustit.

Proč vlastně B.A.S.E. skáčeš? Kvůli adrenalinu?
Adrenalin si vybiju na lyžích. Skákání chci mít na pohodu. Líbí se mi ten stav beztíže po odrazu a volný pád, když máš blízko sebe skály. To pak vnímáš daleko intenzívněji rychlost, kterou padáš. Pro mne není důležité udělat něco extra nebezpečného, něco víc než ostatní. Protože v tomhle sportu překročíš hranice jen jednou. Mě daleko víc těší ta estetická stránka skákání.

Robin Kaleta najíždí na ski B.A.S.E.

Dá se přesto nějaký tvůj B.A.S.E. jump označit za nebezpečnější než jiný?
Nejnebezpečnější byl můj první ski B.A.S.E., na který jsme s Martinem šli v Engelbergu. Exit byl poměrně těžce přístupný, museli jsme zhranit po skalách. Kdyby se tam něco stalo, je po nás. Ale samotný skok byl relativně jednoduchý, nízký, 65 metrů. Dopad pěkný. Z té skály občas skáčou lyžaři jen tak, takže i kdyby se mi padák náhodou neotevřel...

Jeden slavný ski B.A.S.E. jumper se nedávno zabil. Víš, co se mu stalo?
To byl Shane McConkey. Skákal s lyžemi a wingsuitem zároveň, takže musel před otevřením lyže odhodit. Jedna lyže mu ale zůstala připevněná, a proto nemohl otevřít padák. To jsou informace, které mám.

Říkáš, že nevyhledáváš nebezpečí. Přesto ale těžko popřít, že B.A.S.E. jump v sobě riziko nese.
Ano, B.A.S.E. jumping je sport s určitým rizikem. Ono riziko se ale dá snížit nebo zvýšit podle toho, jakým směrem se vydáš. Přirovnal bych to k ježdění na motorce. Jakmile si ji koupíš, vystavuješ se riziku, že tě někdo sundá, ať budeš jezdit sebebezpečněji.

Netrpíš teď profesionální B.A.S.E. deformací? Jinak řečeno, nekoukáš se na všechno zkoumavým pohledem, jestli by se z toho dalo skočit?
Na vysoké věci se začínám koukat jinak. Dřív jsem je viděl jen jako příliš vysoké na to, abych to skočil na lyžích. Teď zkoumám, jak je ta skála vysoká, jestli je kolmá, jak se dá nahoru dostat, má-li dobrou přistávačku…

Robin Kaleta

Můžeš si u nás legálně skočit, z čeho chceš?
Pokud můžeš legálně vstoupit na místo, odkud chceš skákat a kam chceš dopadat, je to legální aktivita.

Co jsi dělal v létě?
Na konci dubna jsem byl na operaci kolene kvůli přetrženému křížovému vazu z freeridu. Moje léto bylo proto hodně rehabilitační. Moc jsem neblbnul. Spíš jsem plánoval a cvičil, abych byl v pořádku na zimu.

Na Richardovi III. jsem usnul

Žiješ teď místo v podhůří Beskyd v Praze. Nechybí ti příroda?
Pro kluka z vesnice to není zrovna ono. Tady nevyjdu z domu a nejsem rovnou v lese. V Praze ale zase můžu být se svojí přítelkyní, je odsud také blíž do Alp, do Adršpachu nebo Labáku. Snažím se zkrátka využívat pozitiva. Třeba kulturu. (smích)

Kdy jsi byl naposledy v divadle?
Na Shakespearovských slavnostech, takže ne tak dávno. A před tím jsem byl na Richardu III. s Krajčem v hlavní roli. Ale to jsem usnul.

Co na to, co provádíš, říká tvoje přítelkyně?
Na ten spánek v divadle? Neříkala by nic, kdybych ji při probuzení nepraštil. Byla tam totiž scéna, kdy začali bubnovat, takže jsem vyletěl… (smích) Ale vážně: Při skákání o mě asi má trochu strach. Ale takhle mě už poznala, takže respektuje, jaký jsem. I kvůli ní se to snažím dělat zodpovědně.

Doprovází tě na cestách za B.A.S.E. jumpem?
Určitě. Vyleze si se mnou nahoru a kouká se, jak hupsnu. Ale uvědomuje si, že to není sport jako každý jiný.

Robin Kaleta

Myslíš, že začne také skákat?
To bych jí nedovolil.

Jací jsou vlastně B.A.S.E jumpeři?
Standard nerds (pitomci). Jsou v pohodě, jen malinko mimoni. (smích)

Cíl? Uspět na World Tour!

Jaké máš plány na zimu?
Upíchnu se na jedno místo v Alpách, asi Verbier, a tam budu jenom lyžovat, jíst a spát, abych se co nejlépe připravil na závody. Loni se mi docela dařilo v sérii World Tour Qualifier. Byl jsem druhý na Mystic Experience na Monte Rose. Letos bych v tom chtěl pokračovat a dostat se příští rok do World Tour. V prosinci pak plánuju udělat jeden menší freeride camp v Engelbergu v Rakousku.

Co to bude za akci?
Bude to vlastně můj pilotní freeride camp, zatím jen pro známé, kde si chci vyzkoušet svou vlastní cestu, jak lidem v horách otevřít oči. Chci je naučit víc si lyžování v horách vychutnat. Pokud to bude fungovat, další rok udělám camp pro veřejnost.

Plánuješ na zimu nějaký ski B.A.S.E. projekt?
Chtěl bych skočit ski B.A.S.E. z jedné hory na Slovensku. Zatím to s Martinem připravujeme, takže podrobnosti si nechám pro sebe.

Robin Kaleta

Máš teď díky tomu, že děláš ski B.A.S.E., i větší výběr freeridových tras?
Čistě teoreticky ano. Ale ve skutečnosti je takových míst, kde by byl pěkný freeridový svah končící stěnou, ze které se dá skočit, opravdu málo. Já jsem zatím žádný nenašel. Navíc, před exitem si nemůžeš dovolit jakkoli zaváhat. Nesmíš spadnout. Takže bych tam musel jet příliš opatrně na to, aby mě ta stěna bavila. Nicméně v budoucnu bych chtěl takové místo najít. Stěnu, která nebude příliš nebezpečná a bude končit pěkným ski B.A.S.E. jumpem. To ale může trvat ještě několik let.

Chystáš něco zajímavého ještě před začátkem zimní sezóny?
S kluky, se kterými jsem loni jezdil, jsme sestříhali naše nejlepší záběry. Vznikl tak nový freeridový film, který mapuje několik jezdců z naší a slovenské freeride scény. V jedné z kapitol v něm navíc provádíme kamarády ze zahraničí po našich domácích terénech, jezdíme s nimi v Beskydech, na Vrátné i jinde. Film se bude jmenovat Wunderbaum, podle toho vonného stromečku do auta, protože ten nás často provází na cestě do hor. A taky proto, že jsme letos v zimě hodně jezdili lesem se spoustou kouzelně zasněžených stromků.

přečtěte si: VIDEO: Film Wunderbaum o zimě našich lyžařských freeriderů

Kdy a kde můžeme film vidět?
Na Xman.cz bude mít internetovou premiéru někdy koncem října. Zároveň se v té době bude promítat v největších městech celé republiky.

Díky za rozhovor. Kam máš namířeno teď?
Jdeme si s Martinem skočit jednu anténu kousek od Prahy.

V půl osmé večer jsem pak dostal od Robina SMS: "Seskok byl super."