Recenzovat první koncert šňůry, notabene šňůry po několikaleté pauze (nepočítáme-li pár jednotlivých festivalových vystoupení), je k protagonistům trochu nespravedlivé. Řečmi o profesionalitě si příliš nepomůžeme, protože "před lidmi" všecko obvykle bývá úplně jinak než při sebepoctivějším zkoušení. I v těch nejvyšších patrech showbusinessu.
Připočtěme navíc, že Richard Müller je poněkud komplikovaná osobnost, ve které se sváří značná citlivost s jistým fanfarónstvím (to se ostatně odráží i přímo do jeho tvorby - a mimo jiné i proto je tak populární). Někdy převáží jedna stránka jeho osobnosti, příště druhá, a jak jsme na koncertě viděli, ony zlomy jsou poměrně rychlé i v rámci několika desítek minut.
Hodně pomohla kapela
Müller měl obrovské štěstí na to, že si sestavil výbornou kapelu, která jej podpořila i v okamžicích, kdy si sám evidentně nebyl příliš jistý. Přitom nejde o žádné všeobecně známé muzikanty kalibru Andreje Šebana či Oskara Rózsi, se kterými hrával kdysi, a už vůbec ne amerických hvězd, se kterými absolvoval turné před pauzou (Hiram Bullock, Omar Hakim a spol.).
Vlastně jediní dva - aspoň v Čechách - známí hudebníci, navíc známí spíše vyhraněnému publiku, jsou jazzový saxofonista (a zde i občasný klávesista) Michal Žáček, jinak hlavně spoluhráč Petera Lipy, ale i Jaromíra Nohavici, a virtuózní hráč na foukací harmoniku Erich Boboš Procházka, hvězda slovenské bluesové scény, jehož pověst už dávno překročila hranice směrem do Evropy.
Koncert byl zarámován stejně jako když Müller koncertoval s americkými hráči, tedy na úvod Plesový marš z repertoáru Banketu a jako poslední přídavek předválečné tango Prečo sa máme rozísť? (které se na úplný závěr zlomilo v ruskou Kalinku, což byl fór z rodu těch, které vzniknou jako produkt rozevlátého "blbnutí" ve zkušebně, ale její práh by neměly překročit).
Právě úplný začátek koncertu mohl skeptika poněkud vyděsit. Kapela nezněla nejlépe, Müllerovy nástupy a ne-intonace vzbuzovaly obavu z věcí příštích (a to i přesto, že byly zřetelné problémy se zvukem na pódiu, které zpěvák vehementně signalizoval k pódiovému zvukaři).
Nejistota z Müllerovy strany byla cítit i po podstatnou část první poloviny koncertu, který byl rozdělen dvacetiminutovou pauzou. Po ní jako by přišel na pódium úplně jiný Richard Müller, takový, jakého jej známe - sebejistý, v tom nejlepším slova smyslu manipulující s publikem, jak se mu zachce.
Několik překvapení
K tomu ostatně přispěl i repertoár. Turné má název Best Of Tour 09, po celý koncert tudíž převládaly hity, nicméně první půli proložil Müller i několika písněmi, které spíše překvapily. Mezi prvoplánové hitovky určitě nepatří například V tom istom meste (s dialogem s jednou ze tří sboristek Lucií Šoralovou), ani 24 hodín denne. Přestože to jsou krásné songy.
Překvapením bylo i zařazení písně Tajné milovanie, ke které Müller napsal text, avšak původně ji na své album nahrála kapela autora hudby Ivana Táslera IMT Smile - tento poměrně tvrdý rock se z kontextu koncertu vymykal, ale v tomto případě v nepříliš pozitivním smyslu.
A málokdo asi čekal i písničku Stín stíhá stín, jinak hit Hany Hegerové z hapkovsko-horáčkovského Potměšilého hosta, který v coververzi jako duet s obdivovanou šansoniérkou zařadil před lety Müller na své album s Horáčkovými texty. Ta na koncertě, kde Hegerovou (jež byla mimochodem na koncertě přítomna v publiku a právě po této písni ji na chvilku Müller "vytáhl" na pódium) zastoupila jedna ze sboristek, nevyzněla příliš přesvědčivě.
Šlágry z Müllerova horáčkovského alba, tudíž s českými texty, ostatně byly osou první poloviny: Nina Ricci, Srdce jako kníže Rohan a Baroko. A v reakcích publika i v relativně uvolněné Müllerově interpretaci osvědčily svou popularitu i vstřícnost.
Samé hity
Druhá polovina byla skutečným Müllerovým best of (nebo možná přesněji "greatest hits"), což publikum ocenilo nejen aplausem, ale i společným zpěvem a skandovaným tleskáním do rytmu. Nočná optika, Nebude to také ľahké, Milovanie v daždi, Cigaretka na dva ťahy (s nádherným Žáčkovým sopránsaxofonem) či Nahý II. - to jsou písně, které v Müllerovi odbouraly poslední zbytky nejistoty a potvrdily, že za příznivé souhry všech činitelů stále umí být charismatickou hvězdou.
Finále koncertu patřilo klasice Po schodoch, přearanžované do jakéhosi funky-fusion crossoveru, což samo o sobě vůbec není špatný nápad, verze by si ale zasloužila ještě detailněji "propilovat". Přídavky Karel z americkej Prahy (další ne úplně jednoznačný hit, nicméně píseň ze zpěvákova velmi šťastného období alba 33) a samozřejmě nepostradatelná Štěstí je krásná věc zdárně završily dílo.
Přestože tedy koncert nevyzněl zcela jednoznačně, vzhledem k okolnostem (začátek turné, relativně dlouhá pauza, někdejší zdravotní problémy, asi i okamžiky nestandardního zvuku apod.) lze předpokládat, že koncert od koncertu se budou nedostatky dolaďovat do výrazně příznivější podoby, neboť silnáý potenciál mají jeho všechny složky, tedy kapela, zpěvák i repertoár. A má-li turné opravdu signalizovat trvalejší návrat Richarda Müllera na scénu, nelze se z něj než těšit.
Richard Müller: Best Of Tour 09
Brno, hala Vodova, 4. října 2009
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
