Ještě před cestou do Česka vyslovil papež přání poklonit se Pražskému Jezulátku. To už dvě korunky má, jedna pochází z počátku 19. století, druhá z roku 1767. Obě vyrobili pražští zlatníci.
K tradici pražské sošky patří i šaty, Jezulátko jich má na dvě stovky. Všechny jsou dary od věřících z celého světa. "Ne všechny mu ale sedí, některé jsou moc malé, nebo velké," řekla sestra Gedeona, která se svými souvěrkyněmi o Jezulátko pečuje.
Na slavnostní papežskou návštěvu se Jezulátko muselo převléknout. Karmelitky k němu musely v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně vystoupat po přinesených dřevěných schůdkách S bílými rukavičkami na rukách jej snesly dolů a svlékly mu plášť a zelené šaty vyšívané zlatem. Jezulátko ho mívá na sobě v liturgickém mezidobí.
Jezulátko pak na chvíli zůstalo jen v bílé košilce. Pak ho sestry oblékly do červeného zlatem vyšívaného šatu s hermelínovým pláštěm, který pochází z 18. století. V něm zůstane po dobu papežovy návštěvy.
Pak Jezulátko karmelitky vrátily do vitríny. Kolem oltáře je množství destiček s vyjádřením díků, protože Jezulátku se připisuje schopnost uzdravovat.
Jezulátko uctívají na Filipínách i ve Vietnamu
Soška byla doložena již v 16. století, ale prý by mohla být ještě starší. Podle legendy se Ježíšek zjevil španělskému mnichovi, který podle jeho podoby vymodeloval voskovou sošku. Jádro dnešní sošky je vyřezáno ze dřeva potaženého pravděpodobně plátnem a barevným voskem.
Podle další legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek. Darovala ji prý své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy.
Když se roku 1556 vévodkyně Marie Manriqueová de Lara vdávala do Čech za Vratislava z Pernštejna, dostala sošku od své matky jako svatební dar. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic pak vzácnou sošku darovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné.
Kult Jezulátka se postupně rozšířil po Evropě, ale i do zemí Latinské Ameriky, uctívají jej také katolíci v Číně či Vietnamu, velmi populární je na Filipínách. Díky Jezulátku se malostranský kostel stal jedním z hlavních poutních míst pražské arcidiecéze. Ročně sem přijdou až dva miliony lidí.
