Kdy jste se rozhodl nastoupit?
Rozhodli jsme se vlastně až dopoledne při rozcvičce. Trenér to nechal vyloženě na mně. Vyzkoušeli jsme sprinty. I když jsem ten sval cítil, zvládl jsem to a rozhodl jsem se jít hrát.
A dal jste i gól. Jak jste viděl tu situaci po centru Lukeše?
Konečně jsem trefil branku. Předtím jsem mířil vedle nebo do gólmana. Je fajn, že jsem dal gól, ale důležité jsou tři body. Už jich máme čtrnáct. Před sezonou by to do nás nikdo neřekl. Není důležité vyhrávat 3:0. Těžší je ubojovat výhru 1:0. Snad to mančaft ještě víc semkne. Teď nás čeká ve středu těžký zápas poháru v Opavě, a pak hrajeme na Slavii. Doufejme, že nám to tak vydrží a půjde dál.
Po vstřelené brance jste se běžel radovat za trenérem Koubkem. Proč?
Trenérovi jsem oplatil důvěru, kterou do mě vkládá. Před třemi měsíci se přece spekulovalo, že v Baníku vůbec nebudu. Místo jsem si vybojoval a teď musím makat dál, abych nezklamal diváky a trenéra.
Na hřišti jste vydržel do 79. minuty. Dál už to nešlo?
Už to nemělo cenu, bolest jsem cítil i při chůzi. Už bych tam jenom zavázel a mohlo se to ještě zhoršit.
Netrpěly na lavičce vaše nervy?
Trenéra bych dělat nemohl. Strašně tím žiju. Na lavičce jsem mnohem víc nervózní než na hřišti.
