Pětadvacetiletý obránce ve šlágru 7. kola Gambrinus ligy proti vedoucímu Jablonci ukončil střelecké trápení týmu.
V 60. minutě se po sólu přes celé pokutové území prosadil střelou po zemi. Sparta přidala ještě jeden gól a vyhrála 2:0.
"Ale nezačali jsme vůbec dobře. Chyběl nám pohyb, agresivita. Mysleli jsme si, že si snad Jablonec dá gól sám," říkal Kušnír.
Soupeř měl první šanci, kterou si připravil právě únikem přes Kušníra. "Ale od třicáté minuty už to z naší strany šlo."
Na gól však sparťané čekali další půlhodinu. "Byl to šťastný gól, ale Ondra si ho zasloužil tím, jak za ním šel," chválil kouč Jozef Chovanec.
Kušnír se dostal k míči na pravé straně pokutového území a šel s ním křižně přes celé vápno. "Chtěl jsem vystřelit, ale pořád jsem ho měl pod nohama, nebo byl přede mnou obránce."
A když už se zdálo, že ho protihráči vytlačili ze střelecké pozice, nečekaně z otočky vypálil. A přesně. "Bál jsem se, že mi míč někdo vypíchne, bylo tam strašně málo místa," líčil.
Byl to jeho šestý ligový gól. Čtyři dal během angažmá ve Viktorii Žižkov, v minulém ročníku za Spartu jeden a teď další. "Není to nic moc, ale myslím si, že jich mám pořád víc než táta."
Jeho otec Jindřich byl členem mistrovského kádru Vítkovic v roce 1986, hrál pravého obránce. Ondřej začal s fotbalem také ve Vítkovicích, ale před třemi lety se vydal do Prahy. Na Žižkově byl dravým záložníkem, ve středu pole začal i ve Spartě. Až od zimy je z něj krajní bek.
Ale pořád ho to táhne dopředu. Často sprintuje po křídle, centruje a zakončuje. Těsně předtím, než dal Jablonci gól, nebezpečně vystřelil a brankář Špit mu ránu s námahou vyrazil. Pak se dočkal.
Když po zápase připomínal maminku, leskly se mu oči. "Po její smrti mě kluci podporovali, moc jim děkuju. Tak snad jsem jim to dneska vrátil."
I díky Kušnírovi sparťané porazili lídra a dotáhli se na špičku tabulky.
