U svěřenců kouče Ivana Haška bývalý reprezentant vyzdvihuje především zaujetí pro hru, obdivuhodné nasazení a maximální vůli po úspěšném výsledku.
Český tým na Slovensku remizoval 2:2 a doma San Marino porazil 7:0.
"Ta změna k lepšímu ve srovnání s jarní reprezentací je prostě očividná. Takřka stejní hráči a přitom úplně jiný tým. Na rozdíl od předešlého týmu k nepoznání, takovému mužstvu se prostě fandit musí," je přesvědčený Vízek.
Když se má vrátit k remíze 2:2 na Slovensku, zmíní se o dvou momentech.
"Nic Haškovi nevyčítám, ale přece jen si myslím, že jsme měli hrát na dva útočníky. Ale to jen tak nadhazuju, neříkám, že to tak být jednoznačně mělo, nechci být generálem po bitvě," poznamenává pětapadesátinásobný reprezentant Vízek.
"A musím se taky zmínit o té Plašilově klukovině. Zase je to jen kdyby, ale tady si troufám tvrdit, že kdyby neudělal tu nesmyslnou penaltu, tak bychom vyhráli. Samozřejmě to byl zkrat, ale neodpustitelný. Tak zkušený hráč v tak důležitém zápase tohle udělat nemůže."
A San Marino?
"Porazit někoho sedm nula, tím spíš, když hraje tak nechutně, ať už jde o hrubé fauly nebo zdržování, to se prostě počítá," říká Vízek. "Když už skoro končila první půlhodina a pořád to bylo nula nula, říkal jsem si, že to bude strašně těžké. Přestože všichni bojovali ze všech sil. Jenže pak to na sebe vzal Baroš, zařídil tři góly a už to bylo veselejší."
Vízek se v případě San Marina domnívá, že česká sestava mohla být ještě ofenzivnější.
"Klidně jsme mohli hrát jen na tři obránce a do zálohy dát dalšího ofenzivního hráče. Vím, že je to nezvyklé, ale podle mě se toho Ivan bát nemusel. Ale to je zase jen tak na okraj, s výkonem i s výsledkem jsem byl moc spokojený."
V obou kvalifikačních zápasech se podle Vízka narodil velice kvalitní defenzivní záložník.
"Hübschman se jak proti Slovensku, tak proti San Marinu ukázal ve výborném světle. A to nejenom v defenzivě, ale i ve hře dopředu. Je to prostě takový lepší Galásek," hodnotí Vízek osmadvacetiletého fotbalistu, který se do reprezentace vrátil po čtyřech letech.
"A zvlášť jsem si nechal Milana Baroše. Už v Bratislavě coby střídající hráč hru viditelně oživil a dal vyrovnávací gól. No a v Uherském Hradišti už to bylo jeho velké sólo. Tah na branku měl nevídaný, nefilmoval, nepolehával, hnal se dopředu jako vítr, dával góly. Zkrátka, máme zpátky toho Baroše, který před pěti lety zářil na mistrovství Evropy v Portugalsku," chválí Vízek sedmadvacetiletého útočníka.
Když se internacionál dívá na současné národní mužstvo, neubrání se ohlédnutí na dny, které kvalifikaci předcházely.
"Nepostoupit z téhle skupiny bude strašný hřích. Už to nemáme ve svých rukách a já si myslím, že Slovinci si už druhé místo ujít nenechají. Jenže svědomí teď musí zpytovat předchozí svazové vedení, trenér Rada, ale nakonec i hráči," prohlašuje bývalý reprezentant.
"Začalo to tím, že nějaká bojůvka ve starém výkonném výboru prosadila na místo reprezentačního trenéra Radu a ten pak neměl vůbec žádnou autoritu právě proto, že byl dosazený za takových podivných okolností. Proto ho neuznávali, nerespektovali a on se v tom prostě utopil," připomíná Vízek.
"Hráči si pod Radou dělali, co chtěli. Na reprezentační srazy jezdili jen pro zábavu a na mejdany, prostě si orazit, kvalifikační zápasy brali jen jako nepříjemnou povinnost, většina z nich se chovala nemožně."
S příchodem trenéra Haška se národní mužstvo podle Vízka proměnilo v odhodlaného válečníka, který sokovi nedaruje ani to nejmenší.
"Haškova image sehrála rozhodující roli. On má autoritu obrovskou, s respektem je to stejné, přitom dokáže být kamarádský a udělat legraci. Vedle trenérské profese má znamenitě zmáknutou i psychologii a podívejme, ono to v reprezentaci najednou funguje," zdůrazňuje Vízek.
"Bohužel, obávám se, že tahle změna přišla pozdě. Věčná škoda, že ti svazoví komici nešli od válu o rok dřív. Samozřejmě by bylo nádherné, kdybychom se nakonec na mistrovství světa dostali. Jenže mám strach, že tahy bývalého svazového šéfa Mokrého a spol. i přehmaty Rady už v kvalifikačním finiši napravit nestačíme," uzavírá Vízek.
