Deana Jakubisková v taláru soudí Kajínka, s manželem chystá Svatopluka

Léta točila Deana Jakubisková-Horváthová jen se svým mužem. Teď udělala výjimku: hraje soudkyni v thrilleru Kajínek. "Vychutnávám si, že jsem po dlouhé době jen v roli herečky," přiznává žena Juraje Jakubiska a producentka jeho děl včetně úspěšné Bathory.

Coby soudkyně tedy nosíte talár a posíláte Kajínka do vězení?
Ano, jsem to já, kdo nad ním vynese rozsudek. Ale jen ve filmu.

A ve skutečnosti? Co říkáte názorům, že by se lidé odsouzení za zločiny neměli oslavovat jako hvězdy?
Film Kajínek svého hrdinu neoslavuje. Sleduje zajímavé okolnosti případu, prapodivná fakta a možnou manipulaci s nimi, ale rozhodně nedělá z Kajínka žádné neviňátko.

Ani vaše soudkyně nepochybuje?
Mně se její postava zamlouvá právě tím, že není černobílá. Do jisté míry zosobňuje obecný jev justice: jednou nezvládla tlak a octla se v situaci, kterou vleče s sebou. Určitě měla ideály, ale z rozjetého vlaku nemůže vystoupit. Není to postava jednostranná, má lidský rozměr; proto jsem po letech vzala nabídku jiného režiséra než manžela.

Více o natáčení kajínka

Kajínka navštívil jeho filmový představitel
Představitel hlavní role Konstantin Lavriněnko se s Jiřím Kajínkem setkal na Mírově, odkud vězeň v roce 2000 utekl. Ruce si podali přes mříže.

Filmaři směli natáčet i na Mírově
Filmaři se vydali natáčet za mříže skutečného kriminálu. Ve filmu se tak objeví dokonce i záběry z Mírova, jedné z nejstřeženějších věznic u nás. Štáb tam směl strávit tři dny.

Určitě je to změna. V čem?
Jsem uctívanější, váženější, hýčkanější – však to znáte, že doma není nikdo prorokem. Nalíčili mě, oblékli, kávu mi donesli – a konečně to jednou nebylo za moje peníze.

Neříkejte, že jste neměla pokušení dávat i producentské rady.
Opravdu ne, od počátku jsem si umínila, že všechny producentské věci u Kajínka budu míjet. A když chci, umím si to z hlavy vyblokovat.

Přesto – režisér Petr Jákl ml. točí Kajínka jako svůj debut. A herce někdy svádí začátečníka potrápit.
Já zásadně trápím pouze svého muže, jiné režiséry ne. A Jákl mě příjemně překvapil, je dokonale připravený a má jasnou představu, co chce. Dotváří ji samozřejmě při natáčení, ale to je něco jiného než bezradnost, tu herec okamžitě vycítí. S režiséry, kteří nejsou připraveni, jsem dávno přestala pracovat. Navíc mě těší, že Kajínek slibuje čistý filmový žánr – tak to má být.

Jako producentka už s manželem chystáte další historický velkofilm, Slovanskou epopej o době knížete Svatopluka. Jak jste daleko?
Manžel už dopsal první verzi scénáře, teď se bude překládat do angličtiny, abych mohla začít vyjednávat o mezinárodní koprodukci. Ale nebude to Svatoplukův životopis, zajímá nás hlavně deváté století coby přelomová epocha, včetně přechodu ke křesťanství a zrodu jednotného jazyka pro tehdejší velké území.

Jak znám Juraje Jakubiska, určitě bude chtít podobně jako v Bathory vyvracet dávné mýty.
Třeba ten o naší holubičí povaze. Slované tenkrát byli uznávaní bojovníci. Ovšem manžel se při psaní opírá o nezpochybnitelná fakta a každý kus textu putuje k historikům.

Zbude tam vůbec něco z legendy o Svatoplukovi?
Zbude, i když jsme vypátrali, že to bylo ve skutečnosti jinak. Uvidíte.

Ale kdy?
Teď vybíráme exteriéry, do výroby bychom šli nejdříve za rok v zimě. Bude to náročnější než Bathory, nic se nezachovalo, všechno musíme postavit. Možná se vypravíme na východní Slovensko, tamní lesy ještě vypadají divoce. A obsazení chceme mít zase mezinárodní, takový příběh potřebuje herecké osobnosti.