Chuligáni utíkali skoro až na hřiště. Zažil jste někdy něco podobného?
Kdysi v Tbilisi při Poháru UEFA to bylo ještě ostřejší, fanoušci po nás házeli kameny. Ale nikdy jsem nezažil, že by se zápas nedohrál.
Vedli jste v 88. minutě 2:0 a šli za vítězstvím. Tohle přece musí skončit kontumací ve váš prospěch, ne?
Sám nevím. Ani bych se nedivil, kdyby disciplinárka vyřadila Dinamo ještě před odvetou. Každopádně máme k postupu strašně blízko.
V běsnění fanoušků zapadl váš skvělý výkon. Kde se v týmu vzal?
Soustředili jsme se a chtěli zápas odehrát bez inkasovaného gólu. A tím, že se nám povedl start, jsme soupeře totálně zaskočili. Když se pak domácí po přestávce trochu probudili, všichni kluci před brankou mi bezvadně pomáhali.
A pak přišel předčasný konec. Bál jste se?
Bylo to drsné, ale věřil jsem těm těžkooděncům, že se svými štíty tu hordu chlapů zastaví.
Ale zprvu to nevypadalo.
Nevypadalo, hrnulo se to na nás. Najednou jsem zahlédl, jak všichni kluci z naší lavičky prchají do šatny, tak jsem se raději přidal.
Oni pak vyprávěli, že kolem nich létaly vytrhané sedačky a kameny.
Tak to já jsem byl asi nejrychlejší, protože kolem mě létaly jen kelímky s pivem. Naštěstí.
