V neděli čeká olympijskou vítězku, světovou rekordmanku a obhájkyni titulu mistryně světa kvalifikace, první část jejího závodu na letošním šampionátu. Zdolat hranici 62 metrů, která zajišťuje postup, by pro ni mělo být snadnou záležitostí. Tak daleko hází oštěpařka běžně. Však je královnou svého sportu. A v Berlíně to může dokázat znovu. Co všechno pro to dělá?
Loni zakončila Špotáková sezonu v září světovým rekordem. O pár týdnů později už začínala s přípravou na mistrovství světa v Berlíně, na němž potřebuje mít letos tu nejlepší formu. "Ale základnu tréninku stavíte třeba pět let. Spíš je to nakupení formy za celý život než otázka jednoho roku. Přidávám speciální věci, technika se lepší."
Přípravu na Berlín začala už zkraje listopadu soustředěním na Zadově. "Tam poprvé začnete přemýšlet o závodě roku, který je v srpnu a ke kterému vše směřujete. Říkáte si nejdřív: Je to hodně daleko. Najednou se proberete a je červenec."
Během té doby absolvuje Špotáková několik soustředění: na ostrově Gran Canaria, na Makarské, v Maďarsku, ale i v Nymburku, Špindlerově Mlýně či Bedřichově. "Zhruba tři měsíce v roce jsem mimo," počítá.
V Praze pak třeba v tělocvičně pražské Dukly trpí při speciálních oštěpařských vychytávkách, jako jsou například tréninky s medicinbaly. "Jsou dobré na dynamickou sílu. Posilujeme taky s vodou nalitým pytlem, s nímž dělám hlavně různé rotační pohyby na trup. Běhám hodně překážky. Ale i hladké tratě."
Běžeckou část přípravy někdejší vícebojařka omezí, když často hází oštěpem. "Protože pak je to zátěž na nohy navíc. Jednou týdně většinou běhám stovkové překážky, třeba desetkrát za trénink v rychlosti," líčí.
Zejména v březnu a dubnu se věnuje objemovému tréninku v posilovně. Nehlídá si přesně, kolik nabere svalové hmoty. "Ale sama to poznám. A tělo si řekne. Třeba se mi zdálo, že jsem letos nabrala trochu víc svalů než loni. A hned jsem měla problém s achilovkami. Svaly jsou těžké, projeví se to. Tělo se musí samo vybalancovat, aby byla ideální i váha."
Zhruba v polovině května tedy s posilovnou poleví. "Musíte přestat včas, aby se svalová hmota vyvážila na velký závod." K tomu přispěje i začátek letní sezony, protože závody zase působí na tělo jinak. I proto Špotákové obvykle stoupá forma s blížícím se koncem sezony, není totiž vyloženě svalovým typem. "Na konci už zdaleka nezvednu v posilovně tolik, co v dubnu, kdy dám v trhu, tedy od země nad hlavu, 75 kilo. Na konci sezony je to tak 65."
Za rok zvládne zhruba 1200 hodů oštěpem. "Někdo si je počítá, já ne. Řídím se pocity. Když se mi někdy nedaří, házím na tréninku třeba o hodinu déle, dokud se mi jeden hod nepovede." Ovšem s oštěpem trénuje nejvýš dvakrát týdně a během jednoho dne zkusí maximálně kolem dvaceti pokusů z plného rozběhu. Víc už tělo nesnese.
Formu si před velkými závody různě zkouší, například během na 80 metrů nebo hodem koulí přes hlavu. Letos v testech uspěla přibližně stejně jako loni před olympijským vítězstvím. "Trenér říkal, že v rychlosti na osmdesátku to byl osobák, ale já si myslím, že jsem takhle běhala vždycky."
Únavy z tréninku se tělo před velkou akcí postupně zbavuje. Přicházející formu atletka pozná tak, že doma sotva leze. "Většinou je spíš horší, když se člověk cítí skvěle, vyběhne schody a nezadýchá se. To se totiž trochu vypráská. Vyskočit někde čtyři schody najednou láká, ale ubírá to energii. Je lepší je vyplazit."
Aby neplýtvala silami, poslední dny před šampionátem trénuje Špotáková jen lehce. "Člověk udělá tři opakování místo osmi. To proto, abyste nastřádali energii, ale aby svaly zároveň nepovolily a připomněly si, že musí být v napětí."
Občas si před závodem odskočí z atletického světa. "Trochu jiný pohyb je dobrý. Třeba na kole. A docela na mě funguje veslování. Loni jsem jela na dvojskifu a pak jsem na mistrovství republiky v Táboře hodila daleko. Tak jsem potom před každým závodem chodila aspoň na veslařský trenažér. Je to zajímavý, jiný pohyb. Ujedu dva kilometry za osm minut."
Před samotným závodem se potřebuje vyspat nejméně osm hodin. "Nedělá mi problém ani deset." A vedle těla musí nachystat i mysl. "Psychická příprava je skoro nejdůležitější. Hlavní je chtít závodit, těšit se, myslet pozitivně."
Aby se naladila, před závodem si pustí třeba filmy Vesničko má, středisková nebo Dědictví aneb Kurvahošigutentag. Do čtení knih se v tuhle dobu už raději nepouští. "Buď si po dvou stránkách říkám: vůbec nevím, o čem jsem četla, protože myšlenky pořád utíkají pryč, nebo se na knížku hodně soustředím a to mi zase bere moc energie."
