"Půjdu tam čistě kvůli Jirkovi. Věřím, že to bude dělat líp než ostatní," nepochybuje útočník Reichel o svém kamarádovi, kandidátovi ČSSD v Ústeckém kraji.
Dva tahouni zlaté generace českého hokeje, olympijští šampioni a mistři světa, se chystají na poslední extraligovou sezonu, již odehrají spolu. A možná ani ne celou.
Umíte si představit poslance v litvínovskému dresu?
Reichel: Ale jo. Jirka asi bude první poslanec, který hraje extraligu. Jsme připravení i na to, že skončí z politických důvodů. Ale věřím, že sezonu dojede a rozloučí se s litvínovskými fanoušky co nejlíp.
Šlégr: Jsme předběžně domluveni, že si v Litvínově postavím smlouvu na zápasy. Protože nevíme, jestli skončím 12. října, nebo třeba celou sezonu dohraju. Osobně si nemyslím, že se dají skloubit obě role, poslanec a hokejista. Souběžně bych to nedělal. Ale po volbách probíhají koaliční jednání, a než vláda zasedne, bývá to táhlý proces. Takže třeba se mi povede sezonu dokončit.
Co vlastně říká Robert na vaši politickou kariéru?
Šlégr: Vnímá, že to je moje osobní záležitost, ale moc dobře ví, že to nemám jednoduché. Při jakýchkoli konzultacích mi dává podporu.
Reichel: Je v tom jeho budoucnost, baví ho to. Samozřejmě kluci někdy vylepí v kabině nějakou nálepku, ale z legrace.
O co jde?
Šlégr: Když proběhne něco v novinách, kluci to vystřihnou, trošičku upraví a dodají k tomu svůj komentář. To je normální popichování, týká se i jiných hráčů.
Oba jste dlouho hráli v NHL. Funguje podle vás v zámoří politika jinak než v Česku?
Reichel: Já jsem si všímal hlavně hokejové politiky, ta normální mě venku absolutně nezajímala.
Šlégr: Politiku mě bavilo sledovat už v Americe. Kanadská je hodně podobná naší. Na druhou stranu tam neexistují koalice s dalšími stranami. Jedna vyhraje a vládne celé období, druhá se podřídí a čeká na její chyby. Bohužel u nás je to v měřítku bulvárního tisku až moc přehnané, hledají se chyby všude. Vytahují se věci, které nejsou příjemné. Kdo kam jede na dovolenou, kdo má jaké auto, kdo se s kým stýká. Jsme malá země a sami se ničíme.
Robert Reichel
Jiří Šlégr a chrániče.
Jste i vy připravený, že vás také budou sledovat?
Šlégr: Já si myslím, že už sledovaný jsem. Akorát čekají na to, až někde zakopnu.
Roberte, co vám vadí na současné domácí politice?
Reichel: Třeba zavedení víz do Kanady. Stalo se to zrovna v době, kdy jsem tam byl. Ale jinak já jako laik politiku vnímám jen přes média, Jirka mi taky něco řekne. Když sedíte uvnitř, vidíte to jinak.
Nejdřív regionální politik, brzy poslanec. Nebude se pak křičet inovované heslo Šlégr na Hrad?
Šlégr: Ježišmarja! Už to, že budu nejspíš sedět v Poslanecké sněmovně, je krok, který jsem nečekal. Před rokem dvěma jsem to odmítl. Přehodnotil jsem to především kvůli tomu, co se mi stalo v minulé sezoně (kolaps na ledě kvůli zablokovaným zádům). Viděl jsem, že můj hokejový konec se blíží a že něco dělat musím. Politika mě baví, chci být platný a něco za sebou nechat.
Roberte, budete Jirku volit?
Šlégr: Zkus říct ne (smích).
Reichel: Nevím. Asi mu čárku dám. Čistě kvůli Jirkovi, ne že bych tíhl k sociální demokracii.
Počítáte, že vaši politickou orientaci na vás vytáhnou na ledě protihráči, aby vás vyprovokovali?
Reichel: Jirka je ostřílený, takové řeči padají stále, toho se nebojí.
Šlégr: Určitě se najdou...
Reichel: Ubožáci, bych řekl.
Šlégr: Kluci, kteří budou naschvál provokovat, aby mě vytočili, abych je začal honit po ledě.
Reichel: Stejně bys nikoho nedohonil (smích).
Šlégr: Je ale nesmysl reagovat na takové věci. Jestli má někdo chuť něco takového říct, tak ať si poslouží. Jsou to stejně jen slova.
Kam až někdy došly provokace?
Reichel: Křičeli na mě, že jsem zku..... Evropan a takové věci.
Šlégr: Někdy to bývá humorné. V Kanadě jsem si koupil knížku hokejových hlášek. Neskutečné věci! Třeba: Obdivuju manželku, že s tebou tak dlouho vydržela, podívej se na sebe, jak vypadáš.
Je Šlégrovou politickou výhodu, že je už zajištěný, tudíž těžko zkorumpovatelný?
Reichel: Určitě. Tady se vytahují věci, kde na něco politik vzal peníze. V tom má Jirka hroznou přednost, že on si může koupit, co chce. A nemusí se pak ohlížet, že by ho druhý den s tím vyfotili.
Šlégr: Kdybych měl jít do politiky s tím, že na ní vydělám peníze, to by bylo smutné. Měl jsem štěstí, že se doba otočila a mohl jsem se hokejem zabezpečit. Nestěžuji si, nějakou korunu jsem vydělal. V politice si chci vytvořit program, který budu chtít splnit. Rád bych se dál pohyboval kolem sportu. Problémy máme v mládeži – a nejen v hokeji. Chci vytvořit koncepci, aby se to ubíralo správným směrem.
Roberte, vás politická dráha neláká?
Reichel: Myslím, že do toho nikdy nevstoupím a vždycky to budu sledovat jen z dálky. To vám můžu říct na sto procent. Jsem směrovaný trošku jinam, baví mě sport a to, co momentálně dělám.
Robert Reichel (vlevo) a Jiří Šlégr na tréninku
Jak se vůbec cítíte v letní přípravě? Oba jste končili sezonu s pochroumaným zdravím.
Reichel: Jsem docela v pořádku, koleno drží, nemám problém.
Šlégr: Moje záda nejsou v pohodě, mám s nimi problémy, a velké. Bojuji s tím každý den. Snažím se vymýšlet, jak to udělat, aby jeden den nebolela. Ale do sezony je měsíc, za tu dobu se může ještě spousta věcí změnit.
Umíte si představit, že byste hráli jako brankář Dominik Hašek ještě ve 44 letech?
Reichel: Já určitě ne. Myslím, že je to extrém. Ale Hašan třikrát skončil, třikrát si odpočinul. U hráče to není možné. Můj limit je do konce sezony a pak uvidíme.
Šlégr: Hlava by asi chtěla, ale tělo mě tam nepustí, ani kdybych chtěl. Brankář a hráč v poli je velký rozdíl. Bruslení je znát, mladí kluci jsou dneska strašně rychlí. Vyrovnat se jim je hrozně složité.
Slíbili jste Haškovi gól?
Reichel: Já s ním mluvil snad jen jednou, náhodou jsem ho potkal v Litvínově v cukrárně, když nedaleko odsud trénoval. Ale v NHL jsem mu jich dával dost. (Šlégr gestem brzdí Reichla, ať o tom nemluví, aby to nezakřikl stejně jako svoji úspěšnost při trestných stříleních.) Aha, tak jsem řekl něco špatnýho. Beru to zpátky. Hmmm, takže teď mu asi nedám žádný (smích).
Šlégr: Já nikdy moc góly nedával, takže ani jemu. Rád bych mu nějaký vstřelil, jinak mu přeju, ať mu návrat vyjde.
Překvapil vás?
Reichel: Ono se o tom šuškalo, ale trošku mě to překvapilo.
Šlégr: Pro něj je hokej opravdu adrenalin. Pořád se vrací, asi se doma nudí. Má vůli, sebevědomí, takže věřím, že se na sezonu dokáže připravit tak dobře, že bude konkurovat všem okolo.
Po každé sezoně váháte, zda budete pokračovat. Co vás přesvědčí, že do toho jdete znovu?
Reichel: Já neváhám. Já se rozhodnu vždycky podle sezony, jak jsem na tom byl fyzicky a jestli má význam pokračovat. Pokud budu mladým stačit, tak ano. A když budu zdravý, je to bonus. Pokud bych nestačil, plácal bych se někde ve třetí lajně, nemá to smysl.
Šlégr: Já už prakticky skončil před dvěma lety, se všemi jsem se tady na stadionu rozloučil, pak jsem se zase přivítal (smích). U mě je důležité zdraví. Přemáhat se při zavazování tkaniček, to je sebezapření. Ale hokej je celoživotní věc, každodenně se na něj těším, proto přes bolest jdu. Ale víc už ze sebe vymáčknout nemůžu, tedy jestli vůbec sezonu začnu.
Když Jiří zkolaboval v únorovém zápase s Libercem, bál jste se o něj, Roberte, hodně?
Šlégr: Tekly mu slzy (rozverně).
Reichel: Najednou bum a já nevěděl, co se stalo. Ležel na ledě a já tam ani nejel, byl jsem přepadlý. Až na nosítkách jsme prohodili pár slov a já věděl, že to bude dobrý. V nemocnici už jsme se zasmáli.
Budete brát vaši poslední sezonu v extralize nostalgicky?
Šlégr: Ne, jako každou jinou. Chci se připravit co nejlíp, i když mě bolest brzdí. Všichni zleva zprava mi říkají, ať se na to vykašlu, když mám takové problémy. Ale já nechci skončit. Vnitřně se tomu bráním. Asi to jinak nedopadne. Trápí mě to hodně.
Olympijští vítězové nechtěli běhat.
|
