Cédéčka aspoň v desetitisícových nákladech neprodají ani hvězdy tuzemského hudebního byznysu a vydavatelství musí šetřit, kde to jde. I lidé, kteří poslouchají střední proud, přesto možná víc než kdy dřív mají zájem o nová jména.
Před pár lety nikdo nevěděl, kdo je Marek Ztracený, Ewa Farna, Toxique, Airfare či Xindl X – dnes by byl český hudební éter bez jejich písniček chudší. Nemají kolem sebe auru na lince vyrobených produktů, jako jejich kolegové z 90. let. Poté, co hudební vydavatelství přestala utrácet za krátkodeché nesmysly jako ve svých zlatých časech, pravidla na skomírajícím trhu změnila soutěž Česko hledá SuperStar.
Dnes, pět let od konce její první série, kdy jedinou skutečnou hvězdou soutěže zůstala Aneta Langerová, se u nás s novými talenty pracuje úplně jinak.
Nováčci jsou potřeba
"V poslední době existují signály, že lidé skutečně nejsou apatičtí a že zájem o nová jména tu je," potvrzuje trend vydavatelských firem Libor Lisý z EMI a jedním dechem dodává: "Ostatně, zajímat nás musí, nemůžeme pořád dokola vydávat to samé a jenom oprašovat katalogy kapel, jako jsou Iron Maiden."
Souhlasí s ním i Michal Máka, který se stará o vyhledávání talentů u Warner Music. "Nové hudebníky potřebujeme. Přál bych si, aby jich existovaly spousty, ale tak to není," říká Máka, podle něhož se firmy dnes musí mnohem víc rozhodovat, kam investují svůj čas a peníze.
Jinak než před letyLibor Lisý, EMI "Když přijde někdo jako Xindl X, nemusíme do něj investovat tolik peněz, jako když jsme kdysi dělali produkt typu Holki." |
V době, kdy se dá řada hudebních alb pořídit na novinových stáncích za desítky korun a posluchači mají možnost si kdykoliv a kdekoliv obstarat novou muziku přes internet, se podle něj víc hledí na kvalitu. "Gramofirmy mají méně projektů, ale více se s nimi pracuje," shrnuje to hledač nových jmen. "Aby byl nový interpret úspěšný, musí mít nejen talent a být pracovitý, ale projekt musí být také dobře načasovaný. A pomůže i hit v rádiu."
Pro ilustraci: právě Warner Music nyní takto zkouší prosadit svou novou popovou hvězdu, zpěváka Davida Deyla. Ten na své debutové desce, která vyšla letos v létě, prý začal pracovat s producentem Danielem Hádlem již před pěti lety, námluvy s vydavatelstvím začaly už před dvěma roky, kdy Deyl svůj repertoár přehrával vedení na piano.
"Řešili jsme spoustu věcí, třeba i to, jestli písničky budou v češtině, nebo v angličtině. Byl to dlouhý proces, proto mě teď trochu mrzí chladnější reakce médií. Jsem přesvědčený, že Deyl talent má," popisuje Máka.
Kapely, co to vědí líp
Nepřehlédnutelný je i další jev zdejšího hudebního byznysu. Řada středně velkých kapel, jako jsou Wohnout či Vypsaná fixa, kterým se daří v klubech a na festivalech, se udělala pro sebe a vydavatelské firmy používají jen jako distribuční kanály. Prodávají hlavně na koncertech a o zisk se nechtějí dělit.
Na nováčky, kteří mají našlápnuto podobnou cestou, pak může číhat past i v tom, že většina vydavatelství jim vzhledem k mizerným prodejům desek (pro ilustraci ze všech nových jmen je zatím, co se týče prodejů, výrazně úspěšný pouze Marek Ztracený) nabídne takzvané 360stupňové smlouvy. Ty firmě zaručí nejen podíl z prodeje alb, ale i z koncertů či z prodeje triček.
"Pouze prodejnost desky pro nás není určující," potvrzuje Máka. Není to však pravidlem. "V zahraničí se takové smlouvy dělají a my jsme to zkoušeli u marketingových produktů. Na gramofirmách však ubývá lidí a ti, co zbývají, mají logicky víc práce. Kdybychom se ještě museli starat o koncerty, asi bychom se zbláznili," vysvětluje Lisý. EMI se teď snaží zaujmout třeba deskou slovenské r’n’b zpěvačky Tiny a na září chystají ambiciózní debut ruské raperky Vilsy.
A co takhle přes MySpace?
Firmy tak podle Lisého dnes dávají přednost umělcům, kteří už mají něco za sebou. "Když přijde někdo jako Xindl X, nemusíme do něj investovat tolik peněz, jako když jsme kdysi dělali produkt typu Holki," říká.
Možná i to je důvod, proč kapely z nezávislé scény na velké firmy nespoléhají a sázejí na to, že díky koncertům a internetovým portálům jako MySpace, Facebook či Bandzone se nejprve prosadí samy a pak si možná jednou budou moci lépe určovat podmínky.
"Každý nováček je netrpělivý a má pocit, že podpis smlouvy ihned něco změní. Tak to prostě není," přiznává Máka. Mnohé napovídá třeba příběh třinecké kapely Charlie Straight, z jejíž debutové desky She’s A Good Swimmer, která je plná poctivého písničkářství a evokuje nahrávky Beatles, jsou teď paf všichni tuzemští hudební kritici.
Na kapelu, která na sebe výrazně upozornila nahrávkami na serveru Bandzone.cz, se do pražského klubu dokonce přijeli podívat i hledači talentů z německé pobočky Warner Music, což je v rámci české hudební scény docela událost.
Přestože podle Máky odjížděli nadšení, s Charlie Straight se nakonec na vydání debutu nedohodli a deska vyšla u nezávislé firmy Championship. "Prostě to zatím nedopadlo, nikde však není řečeno, že to nemůžeme zopakovat do budoucna," dává Máka na vědomí, že vydavatelům přes krizi trpělivost stále nechybí.
