Když někde cestujete a vidíte útes, jdete si z něj jen tak pro zábavu skočit do vody?
Když vidím hezký útes, který je vysoký tak 20 až 25 metrů a jsem s přáteli, přijdeme na způsob, jak skočit. Pokud je opravdu vysoký a náročný, držíme se zpátky, protože vždycky se najde jiné místo. A pokud je to výzva a jsem s někým, vždycky se ujistíme, že máme všechny bezpečnostní prostředky. Potápěče, možná i záchranný tým pro případ, že by se něco pokazilo. Nejlepší cesta, jak zůstat zdravý a mít dlouho kariéru, je totiž být dost dospělý na to, aby člověk viděl: ano, chci skákat odsud, ale zrovna dneska nemusím. Najdu si jiné místo.
Orlando Duque
Narodil se 11. září 1974 |
Vyznáváte heslo: když se člověk přestane bát, začíná žít nebezpečně. Žil jste někdy nebezpečně?
Myslím že ano. Někdy uděláte rozhodnutí, o kterém si později řeknete: to jsem neměl dělat. Při skocích se snažím být co nejopatrnější. Vím, že v nich je velmi tenká hranice, kterou když jednou překročíte, riskujete příliš mnoho. Snažím se dostat blízko k ní bez toho, že bych ji překročil. Několikrát jsem určitě zašel za ni, ale to proto, že jsem pořád byl sebevědomý ohledně svých schopností a situace.
Máte devět titulů mistra světa. Zkuste vybrat tři věci, které potřebuje nejlepší cliffdiver?
Musíte mít velice dobrou techniku, protože rozhodčí se dívají na maličkosti. Taky musíte být silní fyzicky, abyste zvládli nápor vody a obtížnější skoky. A psychicky. Výška je hodně stresující. Stejně tak závody. I když se ostatním daří, vy musíte být schopní se soustředit a držet se svého plánu. Vyzýváte i sami sebe.
Máte nějakou speciální techniku, jak zvládat psychiku?
Vím, že budu vystrašený a ve stresu, ale udělám krok zpět a myslím na celý trénink. Vím, že jsem se připravoval dost tvrdě a dlouho na to, abych mohl udělat ten skok, na který se chystám. Pak zapomenu, že se strachuju, a soustředím se plně na skok. Musím zapomenout i na vše kolem. Na vítr, na hluk. Bez ohledu na cokoli, musím být plně soustředěný.
A když pak skočíte, jaký je to pocit? Jako volný pád?
Protože děláme komplikované triky, musíme hodně myslet na skok. Na všechny pohyby, které je třeba udělat. Ani nemáte čas mít strach. Ale v dolní části skoku, po všech pohybech a tricích, cítíte, jak kolem vás sviští vzduch, rychlost. Pak trefíte vodu a ... Wow! Jste tak vzrušení! Je to jeden z nejlepších pocitů.
Jenže když dopadnete hodně špatně, je to jako byste letěl na beton.
Když uděláte chybu a narazíte do vody špatně, bude to hodně bolet. I normálně, když dopadnete dobře z 25 metrů, budete to cítit. Při výšce, ze které skáčeme, si nemůžeme dovolit chybovat.
Michal Navrátil, váš český kolega, říkal, že se skokanům při dopadu třeba může dostat voda do břicha.
Ano, když špatně dopadnete. Běžné zranění je zlomená kostrč z toho, že se moc přetočíte a dopadnete skoro v sedě. Taky svaly se často natáhnou. Při skoku se může pokazit hodně věcí.
Vy jste měl zlomenou kostrč. Jak dlouho jste nemohl sedět?
Chvíli musíte sedět na straně. Pokaždé, když si sedáte, hodně to bolí. Pak se uvelebíte. A když se musíte zvednout, bolí to znovu. Trvalo mi asi měsíc, než jsem znovu skákal. Ale to musíte nechat za sebou a skákat dál.
Říkal jste, že cítíte i dobrý dopad. Jak?
Tělo je napjaté, navíc vodu trefíte ve velké rychlosti, ale taky velice rychle zpomalíte. Na tělo a svaly je velký nápor. Necítíte to hned, protože adrenalin zaplavuje tělo a vy máte spoustu energie. Ale další den, když se všechno zklidní, máte ve svalech křeče, kolena začnou bolet. I když odvedete dobrou práci, budete druhý den rozbolavělí.
Jak tedy pak odpočíváte?
Jdu na masáž zad, ramen, krku a nohou, protože ty hodně bolí. A pak se vrátím k běhání, cvičení, tréninku v bazénu. Pokračuju, aby tělo zůstalo fit.
Jak vypadá váš běžný tréninkový den?
Pokaždé je jiný. Obvykle jdu buď běhat nebo na kolo, veslovat. Dělám speciální posilování nohou, abych byl schopný se dobře odrazit a zvládnout nápor vody. A taky stabilizačních cvičení na trup, abych mohl tělo kontrolovat ve vzduchu. K tomu ještě skokanský trénink v bazénu, kdy si procházím pohyby při skoku. Při mentálním tréninku si představuju skoky. Vidím sám sebe z dálky, jak skáču. A taky zevnitř, cítím skok.
To je program na osm hodin denně, ne?
Ne, když běhám, jdu až odpoledne do bazénu. Někdy jezdím jen dopoledne na kole. Takže jsou to tak čtyři hodiny. Před sezonou trénuju hodně a když začne, trochu se zklidním, aby tělo nebylo moc unavené a zvládalo závody.
Kolik skoků ročně zvládnete?
Asi tisícovku. Někdy deset za den, někdy dva tři dny odpočívám.
Jaký byl ten nejšílenější?
Na jihu Rakouska jsem skákal z vodopádu. Nebyl tak vysoký, asi jen dvacet metrů, ale musel jsem skočit hodně daleko, abych dopadl do vody. Jezírko pod ním bylo totiž jen malé a hluboké pouze v jednom místě. Bylo to hodně obtížné. A co se výšky týká, skočil jsem z mostu ze 34 metrů. To byl přímý skok, ale nebezpečí plyne z výšky.
Neříkáte o cliffdivingu, že je to vaše práce. Ale pro tuto chvíli: máte extrémní zaměstnání, jak se tedy odreagujete? Obvykle totiž lidé hledají adrenalin ve volném čase.
Když mám volno, odpočívám doma. Rád zapomenu na všechny ty bláznoviny, které budu dělat další týden. Takže vařím, čtu, dívám se na televizi a trénuju. Když mám šanci, jdu bodysurfovat (surfování na vlastním těle, bez prkna) nebo si zapádluju na kánoi.
Při cliffdivingu zrychlíte z nuly na stovku během tří vteřin. Jezdíte rád rychle v autě?
Ne. Jezdím normálně. Mám dost vzrušení ve svém sportu. Když jezdíte rychle, riskujete bezpečnost mnoha dalších lidí.
Při skocích musíte zvládat strach. Čeho se bojíte v normálním životě?
Není toho moc. Trochu věcí, které neznám. Trochu tmy. Když jsem na hodně tmavém místě, vždycky se ohlížím.
Duque a Navrátil na HIGH JUMPNejlepší cliffdiver Orlando Duque i český skokan Michal Navrátil, oba účastníci Red Bull Cliff Diving Series, se předvedou i v Česku v pátek a v sobotu na 10. ročníku akce HIGH JUMP v lomu v Hřiměždicích. "Těším se na atmosféru. Na lidi, kteří přijedou. Na kapely. Jsem zvědavý na houpačku, jinde není možnost si ji vyzkoušet. Zkusím nějaký nový skok, salta," plánuje Navrátil (rozhovor o skákání s ním ZDE). Zatímco obvykle skáče z výšek přes 25 metrů, tentokrát bude startovat zhruba o 10 metrů níže. "Pro nás je to jako nic. Ale pořád se musíte kontrolovat tak, aby se vám nic nestalo. Bude to větší risk," říká.
Otevřeného mistrovství republiky se může zúčastnit kdokoli, finále závodu je v sobotu odpoledne. Vstupné stojí 350 korun, připraveny jsou koncerty i doprovodné akce. Třeba splashdiving, tedy soutěž o největšího placáka. "To nikdy dělat nebudu, jsou to dost velké nárazy na páteř. Ale vypadá to hezky a všichni to obdivují. Taky jen tak nikdo nedokáže skočit na zadek z takové výšky," říká Navrátil. Více informací na www.highjump.cz. |
