1. Nebeští jezdci
režie: Jindřich Polák
Film o osudech českých letců bojujících za druhé světové války v Anglii se může pochlubit skvělým hereckým obsazením a výjimečnou filmovou hudbou.
Na malém prostoru a s malým rozpočtem se Jindřichu Polákovi (do té doby se zabýval především žánrem sci-fi) podařilo vytvořit výborné válečné drama.
Zfilmovaný bestseller Filipa Jánského, podle něhož napsal scénář známý český historik Zdeněk Mahler, se stal nejvýznamnějším zástupcem českého válečného filmu.
Režisér Polák neměl k dispozici jediný letuschopný bombardér Wellington a po celou dobu natáčení bojoval s vedením studia Barrandov o to, aby mu povolili vycestovat kvůli natáčení do Anglie. Vedení všechny jeho žádosti zamítlo. Film byl dokončen 20. srpna 1968, den poté obsadila Československo vojska Varšavské smlouvy.
Na některých amerických serverech se o tomto filmu píše jako o nejlepším českém válečném filmu.
2. Sokolovo
režie: Otakar Vávra
Nákladný film vznikal na autentických místech na Ukrajině. Film se odehrává v letech 1942 až 1943 a líčí historii založení vojenské jednotky v Sovětském svazu a účast českých a slovenských vojáků v bojích na východní frontě.
Na rozdíl od Nebeských jezdců se natáčelo za přímé podpory Ústředního výboru KSČ. Film stál totiž zhruba tolik, kolik činil tehdejší rozpočet FS Barrandov na celý rok, a proto se KSČ rozhodla, že tento "oslavný epos o hrdinství československých vojáků, bojujících po boku Rudé armády" bude financovat přímo. Dopad ideologie je na tomto filmu znát, přesto do výčtu patří, neboť to byl na československé poměry skutečný velkofilm.
Propagandistickou funkci filmu později zbortila emigrace herce Martina Štěpánka, představitele kapitána Jaroše. Film byl stažen a mládeži se v rámci "výchovy" promítaly filmy jiné.
O natáčení Sokolova se traduje, že když Otakar Vávra společně se svým štábem dorazil na Ukrajinu, čekaly je tam holé pláně. Na dobových fotografiích jsou však patrné závěje sněhu, proto se štáb rozhodl vyčkat, až sníh napadne, aby se mohl věrněji přiblížit reálnému prostředí bitvy.
Zhruba po měsíci se kdosi ze štábu dotázal jednoho z místních obyvatel, kdy zde naposledy sněžilo. "Co já pamatuju, tak jedině jednou, ve třiačtyřicátým," odvětil muž. Štáb si nakonec pomohl umělými prostředky.
3. Signum Laudis
režie: Martin Hollý
Ústřední postavou psychologického dramatu z první světové války je překupník koní kaprál Hoferik, který převezme velení po padlých důstojnících na ruské frontě. Statek, kde jsou vojáci ubytováni, obklíčí Němci. Štáb se rozhodne vzdát se, ale nejdřív se musí zbavit fanatického Hoferika. Proto se rozhodne postavit ho před vojenský soud.
Svou životní roli ve filmu dostal Vlado Müller, jemuž sekundují neméně zdatní kolegové Josef Bláha, Jiří Kodet, Jiří Zahajský nebo Ladislav Frej. Film natočený podle předlohy Jiřího Křižana byl zpracováním i tématem na svou dobu výjimečným počinem, časem se však stal opomíjeným a zapomenutým.
Scéna, kdy Josef Bláha uprostřed rozbořeného kostela dokazuje Vladu Müllerovi své advokátské umění, je nicméně jedním z nejsilnějších dramatických okamžiků na českém filmovém plátně vůbec.
4. Černý prapor
režie: Vladimír Čech
Režisér Čech natočil skvělý dobrodružný příběh, odehrávající se ve vietnamské džungli, a to přímo v Praze na Žitném ostrově. Na ponuré náladě a autenticitě to však filmu nic neubírá.
Film Černý prapor dodnes vyčnívá z šedi a schematičnosti 50. let. Je to jeden z dalších zapomenutých skvostů československé kinematografie.
Autentičnost filmu zvýrazňují herci mluvící francouzsky, německy, italsky a česky. V hlavních rolích se představili Jaroslav Mareš a vynikající František Peterka (pamatujete Krakonoše z Krkonošských pohádek?).
5. Atentát
režie: Jiří Sequens
Na okupované území Protektorátu Čechy a Morava přilétá z Londýna skupina českých výsadkářů s nebezpečným úkolem: provést atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Film, který rekonstruuje přípravy a uskutečnění činu, nenabízí nákladné válečné scény, přesto si v našem výběru místo nepochybně zaslouží, protože popisuje událost, která významným směrem ovlivnila historii Československa.
Radoslav Brzobohatý, legenda československého filmu, říká, že jsou tři filmové role, za nimiž si stojí. Kromě Bláhy z Majora Zemana a funkcionáře ve filmu Ucho je to právě nadporučík Král, kterého zde ztvárnil.
6. Tobruk
režie: Václav Marhoul
Přípravě filmu, v němž zpracoval látku Stephena Cranea o osudech vojáků československé armády v severní Africe během druhé světové války, se režisér Václav Marhoul začal věnovat hned po svém debutu Mazaný Filip.
Snímek je věnován především příslušníkům 11. československého pěšího praporu – Východního, kteří na podzim roku 1941 bránili před německými a italskými jednotkami strategický přístav na severu Libye.
Tobruk je zpracován digitální technologií 4K s vysokým rozlišením. Zkušený kameraman Vladimír Smutný odvedl brilantní práci a vytvořil sugestivní scény plné vnitřního napětí a výborně zvládnutého filmového prostoru.
Kvalita filmového zpracování a autenticita jednotlivých postav ale nedokáže nahradit silný dramatický příběh. Momenty, kdy se z hlavních protagonistů filmu stávají skuteční drsní chlapi, se totiž postupně ztrácejí ve střelbě, detonacích a speciálních efektech.
|
Československá kinematografie zahrnuje samozřejmě řadu dalších snímků, v nichž hraje válka klíčovou roli. S válkou v pozadí Dále je třeba připomenout dílo režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky, které ozdobil druhý československý Oscar. Poválečná témata V hlavní roli propaganda |
