Jakou měl táta náladu, než začaly povodně?
- Marcel Staněk: Suprovou. Právě v ten osudný pátek dostal od babičky s dědou dárek, rybářské gumáky. Plánovali jsme, že si vezme přes prázdniny volno a pojedeme si zachytat na Slezskou Hartu.
-
Stanislav Rajm: Bolík byl jedinečný chlap, od patnácti let hasič, dříč. Oba jsme místní rodáci a byli jsme víc jak kamarádi - byli jsme bráchové. On velitel, já jeho zástupce. Když někdo potřeboval pomoc, Bolík nikdy neřekl ne, na člověka se nevykašlal. Když jste chtěl naštípat dřevo nebo něco dovézt traktorem, tak Bolík prostě šel. MARCEL: Pro mě byl vzorem. Proto jsem se dal před rokem k hasičům i já, dřív to nešlo.
Co přesně se stalo v pátek večer?
- Marcel: Kolem deváté mi táta volal ze zbrojnice, že se blíží velká vlna a on potřebuje lidi; čím víc, tím líp. To byla vlastně poslední pořádná věta, kterou mi řekl: "Je třeba pomoct, potřebujeme tě." A tak jsem vyrazil na svoji první vážnou hasičskou akci.
- Stanislav: K pohromám by kluci pod osmnáct vyjíždět neměli, ale teď byl potřeba každý, kdo má sílu. A tak se taťka rozhodl synovi zavolat. Oblékli jsme se do mundúrů a v klidu odjeli do nedalekých Vojtovic, podívat se, jestli tam nepotřebují pomoc.
- Marcel: V autě nás sedělo sedm, prostě zásahová jednotka. A všude na cestách už byla voda.
- Stanislav: Po půl jedenácté jsme ve Vojtovicích přejížděli mostek a Bolík na mě zavolal, ať zastavím, že tam jsou různé naplaveniny a on to chce zkontrolovat. Byla úplná tma, tak jsem se šel po chvíli podívat za ním. Hrozný hukot vody. Říkal jsem, hoši, opatrně, tady není něco v pořádku. A najednou jsem viděl tu spoušť - z potoka byla divoká řeka a most byl pryč. Chvíli jsme ještě doufali, že se Bolík u někoho suší, ale po hodině nám jedna místní rodina řekla, že to přímo viděli: vlna ho smetla i s mostem.
- Marcel: Jenže já jsem se to nedozvěděl. Když se tady Staňa vrátil do auta, tak mi to neřekl.
- Stanislav: Jako zástupce velitele jsem se rozhodl Marcela utěšovat. Vymýšlel jsem si, že táta přešel mostek zpátky a nejspíš bude v některé z budov, kde mívají lesáci koně a seno. A že se s námi spojí, až spadne voda.
Takže Marcel odjel normálně do postele?
- Marcel: To ne, domů jsem se dostal až ve dvě hodiny. Zpátky na druhý břeh jsme se s jedinou funkční baterkou museli dostat dlouhým pochodem přes kopce, přes les, po loukách. A tam mi pak ostatní řekli, že mám jet domů.
- Stanislav: Už se totiž formovaly dvě skupiny, které po obou březích hledaly tělo.
- Marcel: Trochu jsem tušil, že se stalo něco hrozného, ale pořád jsem doufal, že táta někde bude. Když jsem přijel domů, byla tam ještě spousta práce, museli jsme čerpat vodu ze zatopeného sklepa - spát jsem šel v pět.
- Stanislav: A my hledali do čtvrté ranní, ale byla taková tma, že to nemělo smysl. Stávalo se, že někdo špatně šlápl a už byl ve vodě, hrozilo, že se stane další průšvih. Nakonec jsme rozhodli, že budeme pokračovat za světla.
A ráno se Marcel všechno dozvěděl?
- Marcel: Tušil jsem to pořád silněji, ale Staňa mě uklidňoval, ať jsem v klidu a nehroutím se, že hledají. Pravdu mi řekli až v poledne ve zbrojnici.
- Stanislav: Tělo se našlo chvíli předtím, kolem desáté. A od té doby jsem se už třikrát úplně zhroutil - naposledy, když jsem musel jít k Bolíkovým rodičům domlouvat pohřeb... Vždyť on měl ve stejnou dobu slavit jedenačtyřicátiny. Zařídil už opékání selete, sehnal makrely, všechno. Pro vesnici to měla být velká akce, každý ho tu měl rád.
- Marcel: Když mi tátovu smrt oznámili, tak jsem sedl a rozbrečel se, ale potom jsem šel pomáhat lidem z okolí, které voda postihla. Pro mě je to lepší, než abych se trápil doma.
- Stanislav: Jo, kluk se z fleku zapojil do práce. Bylo na něm vidět, že ho to dere, přijeli za ním i psychologové, ale na tohle nebyl čas. Pořád jsme v zápřahu, pořád venku, pořád v provozu.
- Marcel: Pro mě je štěstí, že je práce. A až jí ubude, snad tady budou kamarádi, se kterýma zajdu ven - hlavně na to nemyslet.
Pokud se někdy příště povalí rozbouřená voda přes most, půjdete ho osobně zkontrolovat?
-
Marcel: Nevím, jestli bych tam šel. Měl bych strach.
-
Stanislav: Ne, ty seš silný. Ty bys tam šel.
