Ale Jiří Kladrubský teď fotbal hrát nemůže. Opora party z Letné uprostřed místnosti na lehátku lehce zaúpí a svraští obličej. Levé koleno právě dostává zabrat při rehabilitaci.
Kariéru talentovaného záložníka na čas přetrhlo těžké zranění. Nenápadný vzdušný souboj, jakých se na trávníku svede nespočet, a špatný dopad na nohy se změnily ve zlou chvilku.
Zkřížený, či chcete-li křížový, vaz v levém koleně praskl. "Jako když křupne suchá větev. Snad už to nikdy neuslyším," vzpomíná Kladrubský.
Pro fotbalistu jedno z nejtěžších zranění.
"Je bolestivé a trvá dlouho, než se hráč znovu může zapojit do tréninku," vysvětluje fyzioterapeut Pavel Fuksa, jenž má sparťanského středopolaře na starosti. "Při zlomenině jste zpátky za pár týdnů."
Kladrubský se zranil v polovině května, na konci měsíce mu lékaři při operaci nahradili prasklý vaz štěpem zpod čéšky. V ideálním případě by mohl hrát v říjnu, v listopadu.
Zkříženévazy a plastika Dva důležité překřížené vazy uprostřed kolena zajišťují stabilitu. Člověk se bez nich při běžném životě může obejít, ale kloub při nárazech trpí. Pokud se jeden z vazů přetrhne, provedou lékaři plastiku: nahradí ho novým. Při operaci nejprve vyříznou štěp z čéškového vazu a artroskopicky ho upevní na místo prasklého vazu. Jizva po vyjmutí štěpu je tak větší než po samotné operaci. |
Pryč je start nového soutěžního ročníku, pryč je kvalifikace Ligy mistrů. Jak několikaměsíční cesta z operačního stolu po plastice vazu zpátky na trávník a k míči probíhá?
"Jsem vděčný za cokoli, že už můžu aspoň něco dělat. První týdny po operaci jsem hodně ležel," říká třiadvacetiletý fotbalista.
"Měl jsem na začátek června naplánovanou svatbu na Hluboké. U obřadu jsem stál o berlích, ale pak jsem si musel lehnout."
Teď každé ráno dochází na polikliniku v pražských Vysočanech, v osm startuje sérii protahovacích, posilovacích i relaxačních cviků a v cyklech je opakuje až do poledne.
"Důležité je postupně zvyšovat hybnost kolena, jeho stabilitu a sílu," popisuje Fuksa.
U něj také denní program často začíná, pod jeho dohledem a s jeho pomocí Kladrubský koleno pomalu rozhýbává. Ale bolí to - třeba když se snaží nohu pořádně propnout. Ne, to prostě ještě nedokáže.
Jde se dál. Pomalým krokem se Kladrubský šourá k jiným dveřím. Za nimi zase ulehá, tentokrát zůstávají nohy v klidu, nechává je ve speciálním tunelu. Začíná magnetoterapie, která urychluje hojení operovaného kolena.
Možná by usnul, ale teď má na sousedním lehátku parťáka: do kupy se tu dává i další sparťanský záložník Juraj Kucka. Také s kolenem, byť jeho zranění tak vážné není. Povídají si, pochechtávají se. Než vyrazí do dalšího sálu - posilovny.
RADOST. Takhle Jiří Kladrubský oslavoval jeden ze svých šesti gólů, které nastřílel v první fotbalové lize.
SMUTEK. Takhle Jiří Kladrubský padl na trávník po remíze v Příbrami. A pro něj osobně bylo hůř...
Ovšem není to obvyklá fitness-mučírna plná rotopedů, činek a kovových závaží. I tady jsou, ale navíc spousta drobných zařízení.
Kladrubský pomalu vstupuje na plošinu zavěšenou na malých pružinách. Deska se klepe ze strany na stranu, dopředu dozadu. Musí se hodně snažit, aby udržel rovnováhu. Nejprve na jedné noze, pak na druhé, nakonec na obou.
"Musí si zase zvyknout, aby zvládl pohyb, zrychlil koordinaci, zlepšil rovnováhu," poznamenává Fuksa. "Podobným cvičením se dá takovým úrazům kolena i trochu předejít. Když trénujete balancování, máte pak při dopadu rychlejší reakci."
Stabilita se nacvičuje i na provaze, jenž se kroutí po podlaze. Kladrubský ho přechází tam a zpátky, trošku se při tom zakymácí. A znovu: zase opatrně postupuje po dalších plošinách, které se při došlápnutí kývají.
"Stejný význam. Rovnováhu trénujeme také na jiném přístroji, který se pohybuje a nutí člověka plnit pokyny a vyrovnávat polohu," dodává Fuksa.
Mezitím je čas na masáž tlakem vzduchu, při níž je noha ve speciálním nafouknutém vaku. Dojde i na vířivku.
JEŠTĚ NA HŘIŠTI. Takhle bojoval Jiří Kladrubský ve sparťanském dresu proti Mladé Boleslavi. Na další zápas si musí dlouho počkat.
Teď posilovat. Kladrubský zvedá závaží. "Ale má jen dvě a půl kila," culí se. Svaly nečinností ochably, zmizely. "David Horejš, bývalý spoluhráč z Budějovic, mi říkal, že mám stehno jako jeho malej syn. Po operaci jsem zhubl asi o deset kilo, levé stehno mám o pět centimetrů slabší."
Aby zase zesílil, jezdí i na rotopedu. Přitom zrovna sleduje záznam Poháru FIFA. "Aspoň se podívat na fotbal. Moc mi chybí."
Je to už šestý týden od kruté chvíle. Naposledy hrál proti střížkovským Bohemians. Po dvaceti minutách se odrazil do souboje, ale zle dopadl. "Hned jsem věděl, že je to špatný," vzpomíná.
Když ho nesli kolem hřiště, fanoušci mu tleskali a někteří volali: "Neboj, budeš v pořádku."
"Věřím tomu," prohlašuje Kladrubský.
Až zvládne dobře rehabilitaci, za pár týdnů může zkusit vyklusávat. Pak trénovat s míčem. A hrát... Nebude mít strach? "Už mě to napadlo. Ale určitě ne. Bez fotbalu bych být nemohl."
