Ústavní soud projednával výhrady skupiny konzervativních a krajně levicových poslanců, kteří se na něj obrátili po loňském schválení dokumentu parlamentem. Tvrdili mimo jiné, že smlouva moc oklešťuje německou suverenitu.
Jejich námitky ústavní soudci podle očekávání odmítli. Zároveň ale nařídili zákonodárcům upravit související národní legislativu tak, aby obě komory - Spolkový sněm a Spolková rada - získaly větší podíl na rozhodování.
Co to znamená? Soud chce, aby všechny změny Lisabonské smlouvy formálně schvalovaly obě komory německého parlamentu. To má platit i v případě, že EU bude chtít rozšířit své pravomoci o vydávání trestních zákonů.
Podobné opatření si odhlasovali také poslanci v Česku ve formě takzvaného vázaného mandátu. Ten zajišťuje, že vláda nebude moci převádět na Unii další pravomoci bez souhlasu poslanců a senátorů. Stejné opatření má i Polsko, Nizozemsko nebo Británie, připomněla ČTK.
Teprve po přijetí příslušného zákona má "Lisabon" podle soudu podepsat prezident Horst Köhler. Ten už předem řekl, že s podpisem nemá problém a že čeká právě na rozhodnutí soudu.
Irsko, Polsko, Česko...
Lisabonská smlouva, která má reformovat Evropskou unii a "zpružnit" její fungování, může začít platit teprve ve chvíli, kdy ji ratifikuje všech 27 zemí EU. Kromě Německa ještě schvalovací proces není dokončen ve třech zemích.
Lisabonská smlouvaLisabonská smlouva nahrazuje zkrachovalý projekt takzvané euroústavy, kterou v roce 2005 odmítli v referendech Francouzi a Nizozemci. Evropa potom nějakou dobu tápala v nejistotě. V prosinci 2007 pak v portugalské metropoli podepsali zástupci členských zemí "náhradní" smlouvu - Lisabonskou. Podmínka ale zůstala stejná: aby mohla platit, musí ji přijmout všechny země. Z toho důvodu se Francouzi, Nizozemci i ostatní raději vyhnuli pořádání plebiscitu a "Lisabon" svěřili do rukou parlamentů. Až na Irsko. A tam se loni v červnu stalo to, čeho se Brusel bál: lidé řekli NE. Letos na podzim mají hlasovat znovu. |
V Irsku lidé loni v červnu odmítli "Lisabon" v referendu (více čtěte zde). Pak si vymohli ústupky a letos v říjnu mají jít k urnám znovu. - přečtěte si Unie se shodla na zárukách pro Irsko, vyhnula se nové ratifikaci
Další je Polsko, kde smlouvu posvětil parlament, ale doposud nepodepsal prezident Kaczynski.
V Česku už dokument rovněž prošel zákonodárným sborem, schválili ho poslanci i senátoři. A rovněž už se jím zabýval Ústavní soud - na podnět skupiny senátorů.
Rozhodl, že v bodech, na něž si senátoři stěžovali, smlouva českému základnímu dokumentu neodporuje. A naznačil možnost dalších stížností. Té využili někteří senátoři ODS, kteří teď sepisují sérii doplňujících otázek. Vlastní stížnost může podat i prezident.
Právě Václav Klaus je nejhlasitějším odpůrcem Lisabonské smlouvy v zemi. Kritizuje ji od počátku a chce být posledním evropským politikem, který o ní rozhodne. Nedávno prohlásil, že si počká, jak to dopadne v Německu, Polsku a Irsku.
"Já určitě spěchat nebudu. Já určitě počkám, až všechny ty věci - a mezi to patří ústavní stížnost našich senátorů - já v každém případě počkám, až se uskuteční," řekl Václav Klaus v rozhovoru pro Radiožurnál. - čtěte Klaus o Lisabonu rozhodne jako poslední
Někteří senátoři začali přemýšlet, jak ho sesadit. "Sepisuji oficiální výzvu, aby prezident dokument podepsal. Pokud odmítne, je na čase jednání poslanců a senátorů o tom, že je Václav Klaus nezpůsobilý vykonávat svůj úřad, a smlouvu za něj podepíše premiér," řekla senátorka ČSSD Alena Gajdůšková. - více o problému si přečtěte zde
EU se komplikací nebojí
Dnešní rozhodnutí německého soudu by ratifikační proces nemělo nijak výrazně zkomplikovat, řekl v reakci na verdikt švédský ministr zahraničí Carl Bildt. Jeho země zítra od Česka přebírá půlroční předsednictví EU.
"To nesouvisí s Lisabonem samotným," řekl Bildt při setkání se zahraničními novináři. Problémy prý nečeká ani s ohledem na fakt, že se v září v Německu uskuteční volby. Hlavní rivalové totiž podle něj v této otázce zastávají více méně shodné pozice.
Hlavní body smlouvy• EU získá právní subjektivitu, neboť dosud je unijní právo legislativou Evropského společenství. • Unie bude mít předsedu Evropské rady voleného na dva a půl roku místo současného půlročního rotujícího předsednictví. • EU bude mít jakéhosi ministra zahraničí, ač formálně se tak jmenovat nebude. Nová funkce, spojená s místopředsednictvím Evropské komise (EK), spojí dosavadní úřad vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku (nyní Javier Solana) a komisaře pro zahraniční vztahy (nyní Benita Ferrerová-Waldnerová). • Počet poslanců Evropského parlamentu (EP) se má snížit na nejvýše 751. Z jedné země může být v EP maximálně 96 a minimálně šest poslanců. • Při hlasování v radě ministrů bude rozhodnutí přijato kvalifikovanou • K efektivnosti rozhodování EU má přispět rozšíření počtu oblastí, v nichž ke schválení stačí kvalifikovaná většina. • Smlouva zakotvuje princip oboustranné flexibility - možnost přenášení pravomocí do Bruselu i zpět na členské země. • Ve smlouvě je zmíněna i možnost vystoupit z EU. • Rozšíří se pravomoci Evropského soudního dvora a EP v rámci • Zvýší se práva národních parlamentů, které se budou moci dožadovat u Evropské komise, aby přehodnotila své návrhy, pokud bude pochybnost, že překračuje své kompetence. - Smlouva nemá "ústavní" charakter, nejsou v ní pasáže o společných symbolech EU (mimo jiné o vlajce či hymně). Zdroj: ČTK |
