Skoro se zdá, že Bublé je obrovská hvězda všude po celém světě kromě Česka. Je otázka, kolik lidí by na jeho koncert teoreticky mohlo přijít a zda by se stal stejnou společenskou událostí jako nejen ten, který vidíme a slyšíme na nových nosičích, ale i zastávky evropské části šňůry. Bublé vyprodával sály velikosti pražského "Pakulu" a například v Rakousku je vůbec nejprodávanějším pop umělcem posledního desetiletí.
Přitom Bublé staví na přísné retro náladě a prezentaci. Má v repertoáru spoustu klasických standardů amerického "swingového popu", díky nimž je jedním z hlavních kandidátů na ztělesnění "hudebního Godota" jménem "nový Sinatra" (ostatně, jak vidíme z dokumentárních záběrů na DVD, stejně jako "Frankie Boy" si Bublé rád přihne whisky, zapálí cigaretu a s odzbrojující ležérní elegancí uvolní kravatu").
Mladík má za zády "minibigband", byť ten swingařskou stylovost tu a tam dotváří modernizujícími prvky (třeba elektrická kytara s občasným zkreslením). Svá vystoupení pojímá jako staré entertainerské show, ve kterých má mluvené slovo a kontakt s diváky, v němž je Bublé skutečný machr, téměř stejnou váhu jako hudba. A přesto se pod jeho pódiem tísní mladé holky s transparenty "Kiss Me Michael" a se zvlhlýma očima se vlní v bocích do swingového rytmu. Aniž by možná tušily, že to swingový rytmus je a že písničku, kterou právě poslouchají, proslavil - například - už před padesáti lety nějaký Sinatra...
A protože Bublé je vrcholný profesionál, přestože jeho show působí velice uvolněně, nic neponechává náhodě. Koncert v Madison Square Garden, ve městě, které je pro hudbu, jíž se zpěvák věnuje, Mekkou i Vatikánem zároveň, se příliš nelišil od jiných vystoupení v rámci turné. Měl například velmi podobnou stavbu jako loňské berlínské vystoupení, jemuž byl přítomen níže podepsaný.
To znamená, že program otevírá výborná předělávka Cohenovy I´m Your Man, že nechybí krásná balada Me And Mrs. Jones, klasické kousky ze zmíněného "great american songbooku" Call Me Irresponsible a I´ve Got The World On A String, ale ani Bublého vlastní písničky, ve kterých retro-idiom přece jen trochu překračuje, i když ne o moc. Třeba zrovna jeho možná největší hit Home je vlastně úplně normální popová písnička bez přesnějšího stylového či časového zařazení.
Pokud jde o DVD, jedná se o hodinový dokument, ve kterém kromě banalit, typických pro podobné filmy (záběry z šaten, rozhovory s muzikanty a členy týmu, z nichž padají samozřejmě obdivné věty o jejich principálovi, v jejichž podtextu nelze nečíst: "Přece si nemyslíte, že vám řeknu, jakej je to pitomec a kvůli tomu přijdu o tenhle extra super džob."), i docela hezké momenty.
To když se třeba Bublé vydává do slavného klubu Blue Note, ve kterém před lety v New Yorku zpíval poprvé - je to sice dobrý herec, ale jeho dojetí, se kterým si láskyplně osahává stoly a židle, se v tomto případě zdá autentické.
Podobně pěkný moment pochází ze zkoušky na vystoupení, kdy do signifikantní basové linky písničky Fever (která byla taky v programu turné, ale na nahrávku se nevešla) najednou vloží - "Když už jsme v tom New Yorku" - citaci slavné sinatrovky New York, New York. Škoda že se tento svérázný "mash-up" do konečného sestřihu živáku nedostal, pokud byl tedy nakonec při koncertě realizován.
Z živého záznamu, který v audioverzi obsahuje deset písní, se do dokumentu dostalo pouhých sedm (naštěstí vesměs nezkrácených a neprokládaných nesourodými dokumentárními záběry, což obvykle bývá mor podobně pojatých snímků), divák si ovšem udělá celkem přesný obrázek, jak velký showman Michael Bublé je.
Příjemné překvapení čeká na diváka i v bonusech, jedním ze dvou je totiž společné podání slavného Stardust společně s vokálním souborem Naturally 7. Ten během turné dělal Bublému předkapelu a předváděl dost odstrašující ukázku scatu a beatboxu, efektní, ale silně nevkusnou. V této nahrávce se soustřeďují sboristé na výtečné harmonické podmalování Bublého sóla a jsou výborní.
I člověk, jemuž hudba, kterou Michael Bublé zpívá (a chce se říci, přímo ztělesňuje, stejně jako jeho velký vzor), neříká vůbec nic, musí alespoň ocenit naprostou profesionalitu, která z audio- i videonahrávek přímo čiší, ale zároveň protivně nečouhá. Naopak, Bublé si pořád zachovává něco z kluka, který na svůj úspěch kouká nevěřícíma očima. A to je na něm sympatické.
Michael Bublé: Meets Madison Square Garden
vyd. Reprise/Warner Music, čas 43:53 (CD) + cca 61 min. (DVD)
hodnocení iDNES.cz: 80 %
