Musíte teď v každé situaci obhajovat stranu. Nechybí vám nezávislost?
Tak bych to neřekla. Nemůžete obě práce srovnávat. Zpravodajství jsem dělala ráda, ale už jsem potřebovala změnu. Teď chci využít své zkušenosti a říct politikům, co mě jako novinářku štvalo.
Kateřina Blechová* Narodila se v Ostravě v roce 1959 ve znamení Ryb, sourozence nemá. |
Třeba když se politici vyhýbali konkrétní odpovědi na otázku.
Už je dnes víc chápete?
Určitě jsem shovívavější, už vím, že nelze hned v každém okamžiku znát na všechno přesnou odpověď.
Jak se vám v roli novinářky s politiky spolupracovalo?
Jak s kým. Někteří byli vstřícnější, jiní méně. Politickou scénu tehdy kořenil Zeman s Klausem. Když nám jeden něco řekl, druhý na něj reagoval, přes média se glosovali.
Z dnešního pohledu: jsou podle vás novináři zaujatí, jak o nich občas politici tvrdí?
Řekla bych, že jsou vesměs pravicového smýšlení, takže někdy otázky formulují kontroverzně. Ale nemyslím, že by většina byla zaujatá.
Jaké změny ve vašem životě přinesla nová funkce?
Kromě toho, že začínám už brzy ráno, zatímco první zprávy v televizi byly až v poledne, si připadám stále jako v přímém přenosu. Prakticky všechno, co novinářům řeknu, může být v kterémkoliv okamžiku v médiích použito. Mám velkou odpovědnost, obzvlášť v dnešní hektické předvolební době, kdy může jakákoliv sebemenší chyba stranu poškodit.
Musela jste změnit i styl oblékání?
Kompletně, protože v televizi jsem byla vidět jen od pasu nahoru.
Na nohou máte žabky, v nich chodíte v parlamentu?
V tašce mám s sebou boty na podpatku, ale na cestu domů se přezouvám do něčeho pohodlnějšího.
Dobře víte, co na kameru funguje. Radíte sociálním demokratům, jak se oblékat?
Pokud by potřebovali, ráda poradím. Sama jsem si docela dlouho zvykala na to, že třeba bílá, kterou mám ráda, mi na obrazovce přidává léta, že velké vzory nevypadají dobře a moc drobné zase obraz rozostří, že vadí i moc nápadné šperky...
Líbí se vám styl Michelle Obamové? Váš vkus mi ji připomíná.
Moc se mi líbí a obdivuji i její esprit.
Přiznala, že nenosí punčocháče, ani když to vyžaduje protokol společenských událostí. Co vy?
Obleču je až při prvním sněhu. Díky tomu jsem docela otužilá. A v parlamentu naštěstí žádný punčocháčový protokol neplatí.
Žen je v politice málo. Proč?
Politika je, jak se zdá, netáhne. Maskulinní svět je totiž odlišný, pro leckteré podle mého názoru nepřijatelný, takže se do politiky nehrnou. Ženy jsou všeobecně praktičtější a dokážou se snáz dohodnout, protože mezi nimi nepanuje taková rivalita, ale nejsou tak agresivní v prosazování svých názorů. Roli hraje i čas. Nejsem sice politik, ale ani já bych nemohla být mluvčí, kdybych měla třeba malé dítě nebo naopak neměla manžela, který mi hodně pomáhá.
Je výhodné být v parlamentu ženou?
Obecně i podle vlastní zkušenosti si myslím, že být ženou v maskulinním prostředí je výhoda. Většina mužů se k nám chová galantně.
Vyřídím i 15 novinářů za hodinu
Jaké máte povinnosti? Musíte být kdykoliv k dispozici a třeba i uvařit předsedovi kafe?
Kafe ani nic jiného panu předsedovi nevařím, ale za těch pár měsíců jsem postřehla, že dává přednost čaji. Alespoň rámcově musím znát program strany, musím sledovat jednání Sněmovny a samozřejmě noviny a zpravodajské relace. Pokud je čas, snažím se před každou tiskovou konferencí nastudovat téma. Mobil mám zapnutý pořád, k dispozici bývám často i o víkendu, ale to bylo v televizním zpravodajství stejné.
Jak váš den v kostce vypadá?
Mobil mi poprvé zvoní ráno kolem osmé a skončí večer po desáté, někdy i později. Těch hovorů, kdy odpovídám novinářům, je tak deset patnáct za hodinu. Záleží na situaci. Do toho připravuji a moderuji konference a píši tiskové zprávy. Někdy musím také honit pana předsedu, protože pokud jde tiskovka živě v televizi, musí začít včas.
Pan předseda je nedochvilný?
Spíš toho má někdy moc, protože je naopak svědomitý a pečlivý. Jestli někdy přijde pozdě na poradu, pak už musí být nějaká obr dopravní zácpa. Jinak chodíme pozdě spíš my ostatní.
Jaký je rozdíl v chování politika Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka?
Do soukromí nevidím, ale rozdíl vnímám například v přístupu k humoru. Topolánek je známý drsnějším humorem a hlasitým smíchem, Paroubek se sice moc nesměje, ale má zase vtipné, někdy sarkastické poznámky, kterými glosuje politickou scénu.
Kdybyste měla veřejnosti poradit, kdo z politiků to s námi myslí doopravdy upřímně?
Nemohu nikomu radit. Na to si musí udělat každý vlastní názor.
Teď jste se otázce vyhnula. Jako novinářku vás takové odpovědi politiků přece štvaly!
Jak chcete, ale nebude vám stačit záznam na diktafonu. Nerada bych na někoho zapomněla. Dobře se mi spolupracuje s místopředsedy strany, například Milanem Urbanem, Zdeňkem Škromachem nebo Bohuslavem Sobotkou, ale také s poslanci a senátory, třeba s Milanem Štěchem nebo Alenou Gajdůškovou.
Tak jinak: v únoru jste oslavila významné životní jubileum. Koho jste pozvala na oslavu?
Ani jsem nijak narozeniny neslavila. Jen s manželem a s dcerou. Od pana předsedy a svých nejbližších spolupracovníků jsem dostala kytku, tak to mě potěšilo.
Ve výčtu jste nezmínila Jiřího Paroubka. Je pan předseda přísný šéf?
Vyžaduje samozřejmě bezchybnou práci a je relativně přísný. Dokáže být ale i velice společenský. Když má dobrou náladu, je velmi zábavný a dobře se s ním povídá.
Poznáte už na první pohled, jakou má náladu?
Ano, je to spousta drobností, podle nichž hned vím, zda ho raději nechat, anebo jestli s ním půjde probrat prakticky cokoliv.
Lítám s peticemi
K sociální problematice jste tíhla už jako novinářka?
Určitě. Točila jsem například i ve fabrikách, a to v době, kdy se poprvé ve větší míře propouštělo, kdy v bývalém ČKD chlapi brečeli, že ve fabrice pracují oba manželé a najednou přišli oba o místo. Takové reportáže se vás dotknou, i kdybyste nechtěla. Několik let jsem měla na starost agendu odborů. V posledních letech jsem v televizi moderovala zprávy ČT 24 a regionální zpravodajství. A především komunální události mě hodně zajímaly, protože upozorňovaly na podobné věci, které v místě svého bydliště řeším i já.
Jaké problémy řešíte v místě bydliště?
Pokaždé, když se děje něco, co se nám nelíbí, sepisuji petici, pak lítám a sháním podpisy. Bydlím v Modřanech ve staré zástavbě, kde jsme zrekonstruovali domek po manželových rodičích, za domem je les, kousek od nás Točná. Teď se nám nelíbí, že má na poli pod lesem, kam se chodí pást srnky, vyrůst obrovský bytový komplex s šesti sty byty a pětipatrový multifunkční dům služeb.
Jak to dopadlo?
Nevyhráli jsme. Stavět se bude. Sousedé si myslí, že po mém odchodu z televize už nemáme žádnou naději.
Bráníte přírodu: to bych vás spíš tipovala na Stranu zelených.
Nedám na přírodu dopustit. Plot máme zarostlý, zahrada bují, ale nedovolím porazit ani jabloň, která už neplodí. Stejně tak ovšem bojuji za lidi, kteří nejsou bohatí a neměli v životě tolik štěstí.
Jste věrný volič sociální demokracie?
Mé názory se vyvíjejí a aktuálně volím sociální demokracii. Jako parlamentní zpravodajka České televize jsem k volbám nešla.
Proč, nesměla jste?
Nikdo mi nic nezakazoval. Nevolila jsem, abych si zachovala nadhled a objektivitu.
Lidé často viní politiky z toho, že jim jde o "koryta". Jak to vidíte vy?
Asi se nějaký takový případ v Česku vyskytne, ale nemyslím si, že by to byl nějaký společný rys všech českých politiků. Mezi naší či jinou zemí nebude v tom směru výrazný rozdíl.
A vy, polepšila jste si finančně?
S finanční otázkou jsem přestup z televize nespojovala.
České televize sázejí víc na mládí než na zkušenost. Nebyl důvodem k odchodu i váš věk?
To jsem neřešila, ale pravda je, že na obrazovce člověk nemůže být věčně, takže jednou by to přišlo. A než aby mi někdo něco takového naznačoval, je lepší odejít v nejlepším.
očima autorkySešly jsme se dvakrát. Ukázalo se, že Sněmovna Kateřinu Blechovou svazuje k přeopatrným odpovědím. "S tím by mohla do politiky," glosovala výsledek editorka iDNES.cz. Přece jen uvolněněji působila až v pondělí odpoledne u zmrzliny. Poslanci totiž odjíždějí za svými voliči do krajů a i mluvčí si může na chvíli odskočit. Třeba do cukrárny. Jako bývalá novinářka chápala, že mě nejvíc zajímá zákulisí politiky, jako mluvčí se hodně bála průšvihu. Přece jen je ve funkci krátce a za žádnou cenu nechce selhat. A tak jsme nakonec, myslím, dospěly k docela přijatelnému kompromisu. |
