OBRAZEM: Wintonovy narozeniny oslavili Češi sportem a sázením stromů

Přesně před sto lety se narodil sir Nicholas Winton. Dnešek si vyhradil na setkání se svými "dětmi", které v roce 1939 zachránil před téměř jistou smrtí. Oslavovalo se i v Česku. Praha mu věnovala sad na Petříně. Jeho narozeniny si připomněli i školáci v Kunžaku, kteří si spolu s učiteli zaběhli stovku okolo školy.

První závodníci z jihočeské Základní školy sira Nicholase Wintona v Kunžaku odstartovali na štafetu dlouhou desetkrát sto metrů krátce po desáté hodině odpoledne. "Celkem jsme sestavili sedmnáct družstev po deseti dětech, v každém jsou žáci od první až do deváté třídy. Osmnáctý tým tvoří naši učitelé," popsala zástupkyně ředitele školy Eva Krafková.

Žáci Základní školy v Kunžaku na počest stých narozenin patrona školy sira Nicholase Wintona uspořádali štafetový běh.

Právě štafeta pedagogů měla podle dětí největší šanci na vítězství. "Myslím, že tenhle běh k narozeninám vyhraje naše paní učitelka. Budu jí fandit," slibovala před závodem sedmiletá Adéla Brunerová.

Přestože děti své kantory povzbuzovaly vskutku s nadšením, jejich výsledný čas nestačil ani na medailové pozice a skončili až šestí. Závod vyhrála s celkovým časem okolo tří minut skupina 12. "Jsme rádi, že jsme vyhráli, ale vlastně šlo hlavně o zábavu a připomenutí narozenin sira Wintona. Hlavně mladší děti to ale pořádně prožívaly," řekl Marek Nikodým z 9.B.
Základní škola v Kunžaku se rozhodla popřát Wintonovi k narozeninám netradičním způsobem. Na náměstí vytvořili žáci sami ze sebe přání k jeho 100. narozeninám.

Kromě štafety škola zároveň přichystala výstavu akvarelů staré Prahy, které jim Winton věnoval. Žáci už také Wintonovi poslali do Británie dárek - fotografie, na nichž mu přejí všechno nejlepší k narozeninám. Škola, která nese jeho jméno, se nechala přejmenovat před dvěma lety. O souhlas tehdy požádala samotného Wintona.

Významné jubileum sira Wintona si připomenula i Praha. Na pražském Petříně byl slavnostně otevřen Sad zachránců dětí. Pražský magistrát ho společně s neziskovou organizací Winton Train a sdružením Hidden Child věnoval lidem, kteří s nasazením vlastních životů ukrývali za 2. světové války židovské děti.

Součástí sadu je i pramen pojmenovaný po zachránci dětí Wintonovi.

"Pojmenováním tohoto sadu chceme po vzoru jeruzalémského památníku Jad Vašem vyjádřit naši vděčnost za záchranu životů ohrožených židovských dětí," cituje ČTK Evu Kravcovou ze sdružení Hidden Child.

Sám Winton už oslavuje od soboty. Na české ambasádě v Londýně se o víkendu sešlo několik desítek "jeho" dětí, které s Wintonem oslavily jeho kulaté narozeniny.

Sobotní oslava Wintonových narozenin na české ambasádě v Londýně.

Za Česko dostal sir Nicholas obrovskou kytici a pětici svých oblíbených pochutin: byl to velký dárkový balík s lahví portského ročník 1963, s ještě jedním portským, které je staré třicet let, uzeným lososem, pomerančovou marmeládou, čokoládou a kávou. - čtěte Nejsem hrdina, prostě to bylo potřeba. Zachránce dětí Winton slaví stovku

Oslavenci poblahopřál v dopise prezident Václav Klaus a ministr zahraničí Jan Kohout.

Rozhovor s Nicholasem Wintonem

Sire Nicholasi, právě o vás tady hovořili jako o hrdinovi, ale viděl jsem, jak jste pochybovačně zakýval hlavou. Proč na to vždycky reagujete se sarkasmem a odmítavě?
Protože to nebylo žádné hrdinství. Nebyl jsem přece v ohrožení života. Nebyla ještě válka, byl mír a ani mi nic nehrozilo. Vždyť to, o čem se mluví jako o hrdinství, byla vlastně byrokratická práce.

Ale gestapu pod nosem. Navíc jste o tom vlastně nemluvil ani po válce. A nebýt toho, že dokumenty objevila náhodou vaše manželka, možná by se o tom nevědělo nikdy.
Po válce měl každý nějakou válečnou vzpomínku. Proto jsme hleděli hlavně dopředu. Tohle byla minulost. Navíc jsme byli mladí a s manželkou jsme se bavili o jiných věcech. Ale že by o tom zase nevěděla vůbec nic, to ne. Vím, že se to tak říká. To jsou legendy.

Proč jste se tehdy rozhodl, že něco uděláte a odvezete děti do bezpečí?
Nikdo to nedělal a já jsem si myslel, že je to nutné. Tak jsem se do toho pustil.

Je vám sto a jste ve skvělé formě. Jaký máte recept na dlouhověkost?
Kdysi mi dal můj známý lékař recept. Když pracuješ na zahradě a máš pocit, že už jsi unaven, pracuj ještě dalších dvacet pět minut. Když mi bylo devadesát pět, řekl jsem mu, že to zřejmě funguje. Poradil mi tehdy, abych místo pětadvaceti minut navíc pracoval už jen polovinu. Člověk musí vždy udělat kousek navíc.

Autor: Milan Vodička, MF DNES