VIDEO: Jak se vyrábějí gumoví medvídci

Gumový medvídek je fenomén, který se narodil už v roce 1922 v Německu. Málokdo si tuto želatinovou pochoutku odepře a pro někoho je závislostí. Každý Čech sní přibližně 1,5 kilogramu medvídků za rok. Podívejte se, jak složitou cestou musí želatinová hmota projít, než se stane medvídkem, žížalou, ovocem nebo upířími zuby.

Jak se co dělá

Sledovat další díly na iDNES.tv

Ať už to zní jakkoli hrozně, pravda je, že základní surovinou pro výrobu želatiny jsou vepřové kůže. Z nich se želatina vyváří. Pozitivum této přísady je ale její příznivý účinek na klouby, šlachy, vlasy nebo výživu kloubních chrupavek dětí i dospělých. Mnozí však tento vliv zpochybňují.

V závodě na výrobu želatinových bonbonů Park Lane v Petřvaldě nedaleko Ostravy kosti a klouby nenajdete. Želatina se sem dováží v podobě granulí, které už je jen potřeba smíchat s horkou vodou.

První místností, kterou tedy s kamerou navštívíme, je varna. Do vody, která má kolem sedmdesáti stupňů, se přidají želatinové granule a zahřívají se zhruba čtvrt hodiny. Následně se tato hmota přemístí do zásobníku, kde se k ní přidá cukr a glukózový sirup. Hmota se krátce vaří a potom se jen obarví a ochutí.

Zájemci chtějí i pivní příchuť

Nejčastěji želatinové bonbony chutnají po ovoci, tedy jahodách, třešních nebo jablku. Zákazníci ale přicházejí i s netradičními požadavky. "Zkoušeli jsme pivní příchuť, která tedy nebyla nijak zvlášť dobrá, dále také různé bylinkové bonbony nebo na Vánoce příchuť svařeného vína. Tyto produkty se však neuchytí nastálo. Jde o sezonní záležitosti," říká Kateřina Antošíková z marketingového oddělení společnosti Park Lane.

Želatinová hmota dále putuje do takzvaného mogulu - pracoviště, kde je vytvořen negativní obtisk bonbonů. Raznice jsou vyráběny většinou ze sádry. V místnosti, kde jsou uloženy, jsou však i takové "relikvie" jako například raznice na gumáky - obličeje politiků Zemana, Havla nebo Klause - vytvořené podle zábavného pořadu z poloviny devadesátých let.

Tyto raznice, stejně jako další figurky, které byly vytvořeny ještě prvním majitelem firmy, jsou kovové.

Raznice se následně upevní do stroje a tiskne motivy do dřevěných bedýnek naplněných pudrem, takzvaných kárátek. Pudr má tužší konzistenci, takže mezi prsty "vrže" a vyražený motiv se nebortí.

Bedýnky se naskládají na paletu a jsou umístěny do skladu, kde jeden až dva dny zrají. Doba závisí na velikosti a receptuře. Poté se bonbony i s pudrem vysypou. To je velká výhoda oproti pevným formám, odkud by se lepivá hmota jen těžko dostávala.

Medvídek s pudrem dále putuje do stroje, kde je pomocí fukarů od pudru vyčištěn a následně vyleštěn.

Pak už se produkt jen zabalí a putuje rozzářit dětský úsměv. Za jednu hodinu firma vyprodukuje přibližně dvě tuny gumových medvídků.

Tančící medvědi na pouti

Gumový medvídek se narodil roku 1922 v Německu. Je nejoblíbenější pochoutkou v sortimentu želatinových bonbonů. Nejčastěji bývají gumoví medvídci červení.

Nápad na jejich vytvoření vznikl v hlavě Hanse Riegela z Bonnu. Odtud se zrodil také název firmy, která s jejich výrobou začala. Tedy HAns RIegel BOnn - HARIBO.

Zakladatel se nechal inspirovat tančícími medvědy na poutích.