Chorvatská liga není v Česku moc sledovaná. Můžete se z ní dostat do reprezentace?
Věděl jsem, že budu z očí. Ale věřím, že se dostaneme do Ligy mistrů a změní se to. A reprezentace? O té nepřemýšlím. Jsem v pohodě, mám formu, je tady výborný trenér, ale o nároďáku se můžeme bavit, až dám deset nebo patnáct gólů.
Takže nečekáte na telefon, když jsou teď tři útočníci suspendovaní?
Nečekám, že mi někdo zavolá. Když dám v každém zápase gól nebo dva, tak asi začnu někoho zajímat, takhle si spíš všichni myslí, že jsem v Chorvatsku na dovolené. Teď jsem se chytil. Za ten hattrick jsem strašně šťastný.
První gól byl ale spíš náhodný.
Obránce odkopával míč a trefil mě do nohy. Trochu mě nastartoval. Pak jsem se trefil křížnou střelou z vápna a třetí gól dal hlavou do prázdné branky. Tři góly za 18 minut, ale dva byly hodně jednoduché.
Ani po jedné trefě jste neudělal vaše oblíbené salto. Proč?
Po prvním gólu jsem se držel za hlavu, nevěřil jsem, že je možné, abych dal takový gól. To se mi ještě nestalo. A salto? To si šetřím na důležitější zápasy.
Sestřih Slepičkových gólů najdete na videu od 42. vteřiny.
Šest kol před koncem vedete o bod před Hajdukem Split, takže by se vaše góly v boji o titul hodily.
To by bylo fajn. Snad o titulu rozhodneme s předstihem, protože poslední kolo hrajeme se Splitem. A to by byl velký blázinec.
Prožívají lidé v Chorvatsku fotbal hodně?
Jasně, fotbal je tady na prvním místě. My a Hajduk Split. O nikom jiném se v novinách nepíše. O nás je zájem jako o Spartu, ale ve větším.
A jaký je v Záhřebu život?
Jako v Praze. Je tady teplo, mám krásný byt kousek od stadionu, mám všechno, co potřebuju. Ale liga je tady lepší než v Česku, ani ne kvalitou, jako spíš nasazením. Je to o dost tvrdší. V zápase bývá pět zákroků na červenou a rozhodčí dají dvě žluté. Hrajeme pořád proti deseti bránícím frajerům, zalezou a okopávají vás. Musíte si zvyknout.
A jaké máte zážitky s bouřlivými fanoušky? Oslavovali vás po gólech?
Ne, oni tady nikoho nebudou vyvolávat, snad ani kdyby dal sto gólů. A na ulici můžu normálně vyjít. Lidé mě občas poznávají, ale není to nic přehnaného.
Útočníci v cizině adeptů reprezentace je málo
Jan Koller (Samara). V případě nouze by se asi vrátil. I v 36 letech válí. Miroslav Slepička (Záhřeb). O víkendu se blýskl hattrickem. Roman Bednář (WBA). V anglickém klubu mu přestali věřit, asi sestoupí. Jiří Štajner (Hannover). Perspektiva malá, za měsíc má 33 let. Ale hraje dobře a dostal novou smlouvu. Tomáš Jun (Altach). Lukáš Magera (Temešvár). Urostlý hlavičkář bojuje o rumunský titul. Vojtěch Schulmeister (Almelo). V Nizozemsku spíš jen náhradník. Libor Došek (Xanthi). Řecko šokoval hattrickem. Od února nic. Zachrání jeho góly první rakouskou ligu? |
