Pět tipů, jak si v klidu užít začátek vodácké sezony

  • 1
Počasí vodákům přeje. Teplo, tající sníh a zvýšené hladiny řek vytvářejí skvělé podmínky pro milovníky vodáckého sportu. Jarní voda navíc umožňuje sjíždět řeky, které sice nejsou příliš známé, svou krásou si však nic nezadají se svými známějšími kolegyněmi.

Nabízíme pět málo známých jarních řek, kde se zaručeně nebudete tlačit s ostatními vodáky na jezech a nebudete se s nimi přetahovat o židle v hospodách.

Jizera

Krkonošská řeka nabízí na své cestě z hor do Polabí vše, čeho si vodácké duše žádají. Na horním toku jsou úseky nejvyšší obtížnosti v okolí Kořenova. Směrem k městu Semily jsou peřeje o něco lehčí. Od Železného Brodu až k ústí do Labe se jedná o vyloženě turistickou řeku.
Nejkrásnější, lehký úsek je posledních dvacet kilometrů z Benátek do Labe. Čistá řeka tu mírně proudí, plujeme mezi loukami a lesy a občas se objeví malá vesnička.

Obtížnost:
od polských hranic k Mýtu: jen pro experty na kajacích! WW6
do Pasek: pro velmi zkušené vodáky na uzavřených kajacích a kánoích a nafukovacích raftech WW3
do Železného Brodu: pro zkušené vodáky na otevřených kánoích WW2
do Benátek: pro masochisty na turistických kánoích a pramicích od jezu k jezu ZW
do Toušně: pro turisty na jakýchkoliv lodích ZW

Ploučnice

Neuvěřitelné zátočiny, křoví, bažiny, panenská příroda. Řeka stékající zpod Ještědu do Labe meandruje panenskou krajinou, kde se ještě před dvaceti lety proháněly okupační ruské tanky a nad hlavou létaly stíhačky s jadernými pumami.

Na této řece na nás čeká spousta zajímavých překvapení. V Novinách pádlujeme skrze skalní tunel, u Hradčan podjíždíme poslední most na železniční trati Vladivostok – Mimoň, kudy přijížděli ruští vojáci. A nad Brennou jsou meandry tak zamotané, že nevíme, kam vlastně jedeme.

Obtížnost:
ze Stráže do Benešova: pro romanticky založené turisty na otevřených kánoích ZW
do Děčína: nebezpečné jezy pro experty na uzavřených nebo nafukovacích lodích WW1

Na vodu můžete vyrazit se svými přáteli

Radbuza

Radbuza je jednou ze čtyř řek, které se stékají v Plzni a tvoří mohutnou Berounku. Není to nijak divoký tok, poklidně si teče plochým údolím ve stínu olší. Za velké jarní vody přece jenom trochu zrychlí, a pokud jedeme v uzavřených sportovních lodích, můžeme všechny jezy sjet nebo skočit.

V létě to však nepůjde. Radbuza je vyhlášená rybářská řeka, a proto se o ni musí vodáci dělit s tichými blázny na březích. Hlavními překážkami při splutí tedy nejsou peřeje, ale rybářské vlasce.

Obtížnost:
z Horšovského Týna do Plzně: pro turisty na otevřených kánoích ZW
skrz Plzeň: raději to nezkoušejte, řeka teče mezi vysokými zdmi přes nesjízdné jezy 

Střela

Divoká řeka začíná být vodácky zajímavá ve Žluticích pod hrází přehrady. Na jaře vypouští do koryta hodně vody a to umožňuje splout horní tok do Rabštejna.

Projíždíme hlinitým meandrujícím korytem skrz rozbité vesnice, okolo chátrajících statků a kostelů. Dolní tok se změní v tomto nejmenším českém městě jako mávnutím kouzelného proutku. Sjedeme vysoký jez v Rabštejně a z hlinitých meandrů se v mžiku přeneseme do skalnatého údolí, kterým se lodě ženou mezi kameny a vlnami skrze divoké peřeje.

Obtížnost:
ze Žlutic do Rabštejna: pro romanticky založené turisty na otevřených kánoích WW1
do Mladotic: pro zkušené vodáky na uzavřených kajacích a kánoích nebo nafukovacích kánoích WW2
do Liblína: pro kohokoliv na jakékoliv lodi ZW

Mže

Západočeská řeka Mže je v létě nudná. Nahoře teče voda jen po vydatných deštích a dole čeká otročina po hladké vodě od jezu k jezu. Masochisté pádlují přes přehradní nádrž Hracholusky a dál do Plzně. Když tají sněhy, je všechno jinak. Bystrá říčka běží přes peřejky z Tachova, během pár kilometrů zmohutní, peřeje se zvětší a nepřetržitě běží třeba právě až na Hracholusky.

Obtížnost:
z Tachova do Kočova: pro zkušené vodáky na kajacích WW1
do Stříbra: pro zkušené vodáky na zavřených nebo nafukovacích kánoích WW1
do Plzně: pro kohokoliv na jakékoliv lodi ZW

Značení obtížnosti

Vodáci označují jednotlivé úseky na řekách a potocích číslem obtížnosti, které signalizuje, zda si na vodu můžeme troufnout, nebo máme zvolit jinou řeku. Obtížnosti jsou vypsány v každém vodáckém průvodci (říká se mu kilometráž).

Z šestistupňové škály jezdí začátečníci předstupeň ZW, což znamená hladinu rybníka nebo klidně tekoucí řeku, a někdy i WW1 s nezáludnými peřejemi. V tomto případě by měl umět alespoň jeden člen posádky ovládat pádlo a loď, protože i na nejklidnějších řekách nastražuje vodácký pánbůh Čochtan pasti. Převislé větve shazují vodáky z lodí do vody, padlé stromy potápějí lodě a nenápadné kameny je dokážou i rozpůlit.

Zkušenější si mohou troufnout na těžší vodácké terény, ale stejně naprostá většina jezdců divokých vod využívá stupně WW2 a WW3.

Těžší voda je už jen pro experty, kteří trénují na vodě dlouhodobě a používají veškeré záchranné a bezpečnostní vybavení.

Důležité internetové adresy

Které toky jsou právě sjízdné: http://www.vodak.zlin.cz
Kde přečíst vodácké průvodce: http://www.raft.cz
Kde si půjčit loď: http://www.horydoly.cz/vodaci