Rosický o svém dlouhodobém zranění, které je výjimečné, o průběhu léčení i o návratu na hřiště promluvil v angličtině v klubové televizi.
"Koleno je v pořádku a to je teď nejdůležitější," prohlásil Rosický.
Naposled k zápasu nastoupil 26. ledna loňského roku, bylo to v anglické lize proti Newcastlu. Zranění podkolenní šlachy si však přivodil ještě o týden dřív v utkání s Fulhamem.
"Pamatuju si, jak jsme hráli v sobotu proti Fulhamu. Dostal jsem ránu pod koleno, potřeboval jsem ošetření. Pak jsem až do středy netrénoval, vypadalo to dobře. Čtvrtek, pátek jsem šel jen lehce a pak přišla sobota proti Newcastlu. Ale při prvním sprintu byl konec," líčí Rosický v rozhovoru, který si můžete poslechnout.
Kvůli bolesti pod kolenem musel střídat už po osmi minutách. Od té doby byl na dvou operacích, při loňském letním mistrovství Evropy kulhal o berlích a fotbal celou dobu sledoval jen v televizi nebo z tribuny.
"Všichni doktoři hledali někoho, kdo by měl podobné zranění jako já. Ale nenašli nikoho," řekl Rosický pro klubovou televizi. "No vidíte, jak jsem výjimečný," prohodil s úsměvem.
Ale do smíchu mu dlouho nebylo, se zraněním si lékaři nevěděli rady. "Vystřídalo se u mě hodně doktorů, ale poradit mi nedokázali. Snažil jsem se zase trénovat, ale nešlo to. Až se rozhodli, že koleno otevřou."
Květnová operace v Anglii nepomohla, v září on i lidé kolem něj připustili možné komplikace s návratem. V úvodu listopadu podstoupil druhý operační zákrok tentokrát v Německu. Až letos od trenéra Arséne Wengera, který jediný o zdravotním stavu českého záložníka veřejnost informoval, přicházely konkrétní a optimističtější zprávy.
"Když jsem byl zraněný, neměl jsem moc náladu mluvit s novináři, spíš jsem se chtěl soustředit na to, abych se dal do pořádku," poznamenal Rosický.
tomáš rosický"Ptal jsem se sám sebe, jestli ještě vůbec budu hrát." |
Návratu byl blízko v březnu, tehdejší reprezentační kouč Petr Rada ho chtěl nominovat na kvalifikaci ve Slovinsku a proti Slovensku, ale Rosického zradilo lehčí zranění třísel. "Ale špatné věci jsou už za mnou. Vím, že koleno je v pořádku," podotkl.
"Dřív to bylo horší. Bylo pro mě hrozné, když jsem neviděl světlo na konci tunelu, pořád jsem byl na chirurgii a jediné, co jsem mohl dělat, bylo ležet v posteli. Ptal jsem se sám sebe, jestli ještě vůbec budu hrát," přiznal osmašedesátinásobný reprezentant. "Nemůžu teď říct, že jsem opravdu šťastný, protože ještě pořád nehraju, ale jedno vím jistě: Já zase hrát budu."
Věří, že to bude brzy. I při občasných cestách do Prahy za rodinou a rehabilitací. "Už se nemůžu dočkat, jsem na fotbal strašně nažhavený."
Na jeho návrat se těší i česká reprezentace, která je v útlumu a vážně ji hrozí, že se nedostane na mistrovství světa 2010. "Pocit, že mě národní mužstvo i Arsenal potřebují, mi moc při rehabilitaci pomáhal."
