Jeho kouzlo má jméno odstup. "Humor je podle mě matematika plus ještě něco navíc. Já nemusím bavit na traktoru v kulichu, mně by se líbil frak a smokink," říká o rolích, které mu bohužel do klína nepadaly.
S vážnou tváří líčí, jak v dětství zakládal ve sklepě "ilegální indiánsko-partyzánské organizace" či jak rád by si konečně jednou zahrál "v pohádce o zlém chudákovi a hodném boháči – snad po příštích volbách".
PETR NÁROŽNÝ TANČÍCÍ
Na výrok své ženy, že doma s komikem není nikdy legrace, Nárožný odpoví příměrem z jiné profese: "Když k vám přijde na návštěvu třeba instalatér, taky se hned nepohrne do koupelny zkontrolovat sifon."
Z kombinace rozumného uvažování a lehké duchaplnosti pak Nárožný odvodí třeba něžnou úvahu, proč by nechtěl žít jindy než dnes, nebo etudu o umění odejít s ideou "divák se nesmí bát, že umřete před ním na jevišti".
Navíc režisérka Alena Činčerová do hercovy zpovědi "vpašovala" drobné filmařské nápady, takže prolog cyklu vypadá slibně. A poctivě, neboť v něm konečně mluví sami herci; ne jiní o nich bez nich jako v jiných "takypořadech".
HODNOCENÍ MF DNES: 70%
