"Ke konci jsem ale hlavně počítal minuty, ať už je konec," přiznal obránce fotbalové Sparty, který hlavičkou poslal mužstvo do vedení, o které přišlo až v závěru.
Nemrzí to?
Chtěli jsme tady především bodovat, to se povedlo. Ale samozřejmě, když vedete 1:0 do 83. minuty, už doufáte ve vítězství.
Doufal jste tím intenzivněji, že jste dal gól vy?
Něco takového my v průběhu zápasu běželo hlavou. Nebyl na to sice moc čas, ale někde vzadu jsem to měl. Modlil jsem se, abychom 1:0 vyhráli.
Modlil jste se v závěru i za remízu?
Musím přiznat, že jo. Celý druhý poločas smrdělo, že Slavia dá gól. Chtěli jsme tři body, ale Slavia si vyrovnat zasloužila, to musím uznat.
Jenže kdybyste vyhráli, mohl jste být právě vy hrdina Sparty, který konkurenta rozhodil.
Spíš se musíme dívat dozadu, na ty, kdo jsou pod námi. To je pro nás nejdůležitější. Já hlavně počítal v závěru minuty do konce, už jsem nemohl.
I kvůli zranění?
I kvůli tomu. Srazil jsem se s vlastním gólmanem, bolestivě jsem si narazil nárt, zvlášť prvních pět minut po nárazu to byla hrůza. Pak se bolest nějak vstřebala, takže jsem si aspoň nemusel říct o střídání.
Zdálo se mi ale, že vás to omezovalo v pohybu.
Už jsem toho měl na konci dost. Jsem zvyklý hrát na stoperu, teď jsem nastoupil jako pravý obránce a ke konci mi odešly síly. Zvlášť, když po mé straně pronikal rychlý Švento. Kromě remízy jsem se vlastně modlil i za konec.
