Diblíkovství, spousta fórků, pitvoření hlasu, našpulená pusa, ječivé výkřiky a rockový řev. Kdo v pátek v Lucerně čekal od Bílé podobné kousky, musel být zklamaný.
Oslavenkyně sice sem tam něco použila, ale rozhodně na tom své vystoupení nepostavila. Naopak. Drobnými detaily dozbobila jinak vizuálně, ale především chuťově skvěle upečený dort, do kterého se svými fanoušky zakousla.
Ano, první dojem dělá hodně. Kdo tvrdí opak, většinou lže sám sobě. A stejně jako modrozelená poleva zaujme oko, tak se s prvními tóny Čarodějky potopenými právě do dvou barevných tónů mohlo začít servírovat.
Večírek s minisukní
Když se nůž zaboří do dortu čerstvě vytaženého z ledničky, do spodních pater korpusu se dostává ztuha. Stejně jako hlas Bílé, který se zpočátku ve výškách usazoval dost těžko. Jedna sklenička vody a několik dalších tříčárkovaných tónů a vše bylo tam, kde má být.
Oslavenkyně si večírek opravdu užila. Pro speciální příležitost vytáhla ze skříně i koženou minisukni. "Jsem svobodné koťátko a můžu si dělat, co chci," vzkázala s roztomilým úsměvem davu krátce poté, co s nevídanou vervou a obdivuhodným drivem rozcupovala (nejen své) muže v textu eSeMeS, který za všechny zhrzené ženy zakončila výkřikem "chcípni". Bez dovětku.
Nadhled, zkušenostmi vytesaný téměř k dokonalosti, provázel i závěr skladby Most přes minulost, kdy právě onu větu zpěvačka jen načala a při ohlížení se zpět jen mávla rukou. A skladbu Miluji tě uvedla stroze "teď budu zpívat to, co asi dlouho nikomu neřeknu".
Co zazněloČarodějka, Vokurky, Haňa Zaňa, SMS, Láska je láska, Láska je kýč, Most přes minulost, živý nás nedostanou, V.I.P., Útěk, Papouch, Summertime, Hvězdy jako hvězdy, Stůj, Noc jak satén, Amor magor, Requiem a další. |
A co teprve když Noc je jak satén vystřídal Requiem... Škoda jen české verze Amazing Grace, která se v přídavku vtěsnala mezi silnou dvojici melodií Štěstí je krásná věc a Jsi můj pán.
Bílá má hlas nadělený zhůry, uměla s ním skvěle pracovat už před lety, ale teď se s ním skutečně mazlí. V hlavových tónech, na něž v posledních vteřinách dokáže přirozeně zatlačit, je vážně mistr.
Obsah textů, které Osvaldová Lucii na tělo nepíše, ale snad tetuje, byl mnohem zřetelnější. Nebylo nad čím váhat. Snad jen souhlasně pokyvovat, žasnout a zaklánět hlavu při pohledu do výšek, kam Bílá i díky kapele Petra Maláska v průběhu koncertu rostla.
Zpěvačka nenabídla přeplácaný koláč s kýčovitými ozdůbkami. Upekla dort s tou nejjemnější marcipánovou polevou, který má na sobě drobné stříbrné perličky a uvnitř domácí marmeládu s velkými kousky jahod, co se na jazyku tak příjemně rozpouštějí. Dort, za nějž kuchařku ponesete na rukou pro další kousek. Dort, který už nikdy nikdo neupeče stejně. A v tom tkví tajemství receptu.
Petře Malásku, Františku Kope, Pavle Zbořile, Stanislave Jelínku, Martine Lehký, Aleno Průchová, Naďo Wepperová a Hano Zaňáková, vážně jsem si pošmákla. Díky.
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
