Krátká a úplně jiná. To je to první, co čtenáře napadne. U nás vyšla poprvé v roce 2006 v Odeonu v souboru povídek Bláznivá neděle, teď ji samostatně vydalo Argo v bilingvní sérii Kanapka.
Film delší knihy
Fantaskní črta je přitom jednou z delších povídek, které Fitzgerald napsal. A filmu skutečně posloužila jen jako předloha. Scény, kterým je v povídce věnovaných pár vět, pak ve filmu trvají mnohem déle. V povídce se řada osudů ztrácí, Fitzgerald se věnuje mládnoucímu Buttonovi a osudy dalších postav ho příliš nezajímají, nechává na čtenáři, jak moc se na ně bude ptát a jak si je domyslí.
Jak na novorozeně-stařečka reagovala jeho matka? To Fitzgerald neřeší, jeho svět je mužským světem Buttonova otce a posléze jeho syna.
Podobně "ignoruje" i osud Benjaminovy manželky Hildegardy (ve filmu se jmenuje Daisy a je opravdu někým jiným než v knize). Kdy a jak Hildegarda zemřela? A v jaké fázi mládnutí v tu chvíli Benjamin byl? ptá se čtenář, a pokud dodrží logickou posloupnost a nejdříve čte a potom vidí film, je překvapen.
V tomto případě tedy nezbývá než konstatovat – jako čtenář musí mít člověk bezbřehou fantazii. Pokud ji nemá nebo ho ovládne zvědavost po fantazii jiných (scenáristy Erica Rotha a režiséra Davida Finchera), musí se vypravit do kina. Ve filmu však zůstala jen ústřední myšlenka otočeného procesu lidského stárnutí, všechno ostatní už jde mimo Fitzgeralda.
