"Jo, moc pěknej závod. Být čtvrtý na světě, to vůbec není špatné," povídal dvě hodiny poté. "Ale ještě jsem si úplně nesrovnal myšlenky. Taky mi vrtá v hlavě: Byl jsi tak malý kousek od medaile..."
To ano, jen čtyři body. Asi nemá cenu se ptát, kde zůstaly, že?
To vím naprosto jistě, na posledních dvou elementech, tam zůstalo těch bodů ještě mnohem víc. Skočit dvakrát trojité skoky a ne dvojité, mohl jsem být... No, mnohem výš.
Proč nebyly trojité? Chvilková ztráta koncentrace, nebo nedostatek fyzičky?
Já nevím. Třeba na tu čtverákovou kombinaci na začátku závodu jsem najel, vyjel a jel dál, ani jsem před ní nepřemýšlel, jestli bude dobrá. Věděl jsem, že bude. Zato před posledními skoky mě v duchu napadlo: To nejtěžší mám za sebou, ale bylo by dobré si ještě pár bodů odnést. Což byla chyba. Vždycky to říkám: Moc přemýšlení škodí.
Kombinaci čtverného a trojitého toeloopu jste měl v úvodu programu opět nejlepší ze všech. To vás muselo nakopnout, ne?
Jo, nástup do jízdy byl fakt povedenej a její první polovina světová. Sice jsem to pak na samém konci neudržel, ale těší mě, že po skokanské stránce jsem ukázal, co všechno umím. Aspoň jsem zarazil řeči těch lidí, co měli spoustu rádoby chytrých připomínek a vykládali, s čím vším mám problémy. Takových je kolem našeho sportu spousta. Jenže mluvit je jedna věc a odbruslit si to v reálu druhá. Jsem moc rád, že Los Angeles bylo dobrým odrazovým můstkem do olympijské sezony.
Po jízdě jste si poklepal na hlavu. To bylo gesto ve stylu: Ježíš, co jsem to na konci vyvedl?
Tak trochu. Asi jako: Máš to vážně v hlavě v pořádku? (směje se). Od začátku jízdy jsem pomyslně tahal za ty penály, kde jsou schované medaile, vytahoval jsem bronzovou, stříbrnou, zlatou... A možná ještě před předposledním skokem jsem měl minimálně stříbrnou v kapse. Pak mi z ní vypadla. A nakonec vypadla i ta druhá. A je z toho brambora.
Ale mimořádně cenná brambora. Cennější než ta z Tokia 2007?
Asi jo. Jednak jsem díky ní zajistil pro Česko dvě olympijská místa. Navíc před Tokiem jsem pořád jen stoupal nahoru, na každém šampionátu. Potom přišly velký pád loni v Göteborgu aokažená volná letos v Helsinkách. Tady jsem chtěl dokázat, že mohu být kvalitním bruslařem, za kterého se považuju a kterému věří i trenéři - a ne aby lidi říkali: S tímhletím klukem už to dál nepůjde, trénuje sice dobře, ale nezajede závod.
Po Helsinkách jste si slíbil: Potřetí už neselžu? Kdy to přesvědčení ve vás uzrálo?
V tréninku. Tím, jak jsem denně jezdil své jízdy v celku, měl jsem je víc zažité. Věděl jsem, že ať se bude dít cokoliv, mám síly i schopnosti, abych je odjel na úrovni. Už jsem volnou nevnímal jako velký problém, už není Čínskou zdí, přes kterou se musím předrápat. V Los Angeles jsem pak na Göteborg a Helsinky vůbec nemyslel, to bych se vážně asi sesypal.
Za rok ve Vancouveru přetavíte tu bramboru v medaili?
Jiný cíl ani mít nemohu. Tu medaili chci, bez pardonu. Nedali mi jí tady, vezmu si jí tam.
Kopřivová: Tomáš se vyhrabal z díry po Evropě"Já té medaili věřila," prohlásila po závodě trenérka Vlasta Kopřivová. "Tomáš byl tady pořád dobrej, v pohodě, šly mu tréninky. Sám mi před volnou řekl: Já budu dobrej, já to všechno zvládnu. Škoda těch posledních dvou skoků. Mít o otáčku navíc, stál by na bedně."
|
