John Scofield kytarou namaloval portrét své milenky

To, co kytarista John Scofield sliboval už před svou poslední pražskou návštěvou loni v listopadu, se stane 31. března skutečností. Na pultech se objeví jeho gospel-bluesové album Piety Street.

"Vždy jsem chtěl nahrát bluesový projekt a také s ním koncertně vystupovat, protože to je žánr, se kterým jsem jako kytarista začínal," říkal tehdy. A na turné, které naštěstí zasáhlo i pražský Lucerna Music Bar, představil kapelu složenou vesměs z mimořádně zajímavých hudebníků, která dostala název Piety Street Band.

Kdo jsou členové Piety Street Bandu

Na baskytaru hraje neworleanský klasik George Porter Jr., známý z legendárních The Meters, za varhanami sedí a zpívá původem Brit Jon Cleary, známý jako člen kapely kytaristky a zpěvačky Bonnie Raitt, bubeníkem je Jihoafričan Ricky Fataar, známý nejen z bandu téže umělkyně, ale také z jedné z hlavních rolí v kultovní montypythonovské parodii na Beatles The Rutles. Mimo základní čtveřici, která se představuje na koncertech, si na albu ve třech písních zazpíval významný představitel neworleanského jazzu a soulu John Boutté.

To, že jazzový, funky a fusion kytarista John Scofield přichází s konzervativním a poměrně stylově čistým albem, ale zase tolik nepřekvapí. Jeho úcta ke klasickým žánrům byla z jeho hry patrná vždy a na některých svých projektech ji otevřeně traktoval. Vzpomeňme jen jeho alba k poctě Rayi Charlesovi That´s What I Say z roku 2005.

Zatímco se v koncertním provedení repertoáru, který v naprosté většině vychází z odkazu dávných hudebních časů (nejslavnější je nepochybně tradicionál Motherless Child a The Angel Of Death Hanka Williamse, k absolutní klasice žánru patří i dvě písně "otce gospelu" Thomase Andrewa Dorseyho), ale zaujmou v něm i dvě hudebně i textově stylově přesné Scofieldovy písně, kytarista často vydává do svých typických výletů mimo základní postuláty psané skladby, na nahrávce je mnohem "poslušnější".

To samozřejmě nemusí jeho skalním fanouškům úplně vyhovovat (byť na několika místech řízené harmonické i rytmické úlety nechybějí) a mohou neposednému hledači vyčítat zabřednutí do mainstreamu, album Piety Street je ale potřeba chápat skutečně "pietně". Scofieldovi tentokrát nešlo o to přijít s něčím novým, nýbrž splnit si sen. Něco jako když si nenapravitelně abstraktní malíř z lásky vystřihne realistický portrét své milenky. Nic víc, ale ani nic míň.

John Scofield: Piety Street
EmArcy/Universal, čas 62:12
Hodnocení iDNES.cz: 80 %