Ibragimbekov, narozený v ázerbájdžánském Baku, je autorem scénáře k oceňovaným filmům Nikity Michalkova Unaveni sluncem, Urga či Lazebník sibiřský.
Ibragimbekov je v Česku častým hostem. Letos přijel na pozvání Febiofestu a navštívil i Studio Ypsilon, kde se právem cítí jako doma. Právě tam nastartovali v sedmdesátých letech jeho kariéru tím, že mu uvedli hru Žena za zelenými dveřmi.
Komunisté ho nezakázali
"Trochu jsme vás tehdy zneužívali. Byli jsme pojištěni, že hrajeme hru od sovětského autora, a přitom se v ní říkaly věci, jaké by u nás neprošly. Ale stejně tak to možná zafungovalo i naopak. Když to mohlo jít v Československu, byl autor náhle přijatelnější pro Moskvu," vzpomínal při setkání principál Ypsilonky Jan Schmid.
TRAILER K FILMU LAZEBNÍK SIBIŘSKÝ
Sám Ibragimbekov přitakal a dodal, že Československo, kde našel věrnou "propagátorku" a překladatelku Janu Klusákovou, předurčilo jeho osud. V Praze byl i v osudném srpnu 1968, kdy přijely tanky.
"Většina Rusů se snažila rychle ze země odjet, měli strach. Každý jiný národ by je asi pobíjel na ulicích, ale Češi jsou humanisté. Dokonce mě nechali sundat i ceduli ulice z domu, kde jsem bydlel, protože jsem na ni dosáhnul," vzpomínal autor, který okupaci považuje za tragédii, jež pohřbila socialismus s lidskou tváří.
Ypsilonka pak hrála ještě dva další jeho kusy, naposledy Oprátku v roce 1999. Ibragimbekov prozradil, že na divadle má rád, že hry zažívají díky energii herců a fantazii režisérů permanentní kříšení.
"Pracuji, abych žil"
"Scénář je jen jednorázová záležitost. A víte, jak končí věci na jednorázové použití, například žiletky. Po upotřebení se zahodí," žertoval. "Co hodlám ještě v životě dělat? Především žít. Pokud ještě něco napíšu, bude to radost navíc. Vyznávám krédo, že jsme nuceni pracovat, abychom žili, nikoli naopak," prohlásil.
