Jde o jednoduchý a silný příběh, v němž se sice ani jednou nevystřelí, který však válka vytvořila a v němž na pozadí jednoho dětského života zničila další tisíce podobných životů a osudů.
Z Berlína do Osvětimi
Devítiletý syn německého důstojníka Bruno se zlobí. Po návštěvě důležitého Fíry musí se svojí sestrou, rodiči a služebnou opustit berlínskou vilu a odjet do Oušicu (Osvětimi), do podivného místa, které tvoří jen jejich nový dům a podivná lidská farma s dlouhým plotem, na jehož druhé straně žijí hubení lidé v pruhovaných pyžamech.
TRAILER K FILMU CHLAPEC V PRUHOVANÉM PYŽAMU
Bruno je sám a hledá si zábavu. Neví nic o konečném řešení židovské otázky, a přestože má k plotu zakázaný přístup, touha po kamarádech je silnější než otcův zákaz.
Seznámí se s chlapcem Šmuelem a dlouhé hodiny si povídají přes drátěný plot a vzpomínají na domov, který museli oba opustit, oba vlastně ze stejného válečného důvodu, ale každý s jinou mírou pohodlí a každý na jiné straně barikády. Bruno pochopí, že Šmuel má hlad, a nosí mu jídlo.
Někdy ve své dětské zhýralosti nevydrží a jablka či čokoládu po cestě prostě sní. Netuší, co Šmuel zažívá, jeho nový židovský kamarád to ani nedokáže vysvětlit, jen ví, že se bojí a že všechno je jinak než dřív. I přes svůj strach však touží po příteli.
A tak se jednoho dne, těsně předtím, než si Brunova matka prosadí odjezd z depresivní krajiny jižního Polska, protáhne Bruno pod uvolněným pletivem, obleče si vypůjčené pyžamo, které mu Šmuel donese, a připojí se, sám vykrmený a zdravý, k tisícům hubených a nemocných dětí uvnitř koncentračního tábora.
Jeho otec ho hledá, ale na záchranu malého Bruna před plynovou pecí je už příliš pozdě. Mašinerie koncentráku se nezabývá jednotlivými osudy lidí a nezná žádné slitování.
Kniha bez záporných hrdinů
Bruno není německý fracek a kniha ani film nemá záporného hrdinu. Otec důstojník je především otcem a až potom povýšeným velitelem SS. Brunova sestra, která svého bratra nechápe a zakouká se do mladého bezcitného důstojníčka, také není nepřítelem. Ani ten důstojník, kterého se Šmuel nejvíc bojí, nemůže být pro čtenáře beze zbytku ďáblem, protože je mu jen devatenáct a netuší, čeho se účastní, nemá čtenářův šedesátiletý odstup od válečných hrůz.
Drsný příběh viděný nevinnýma dětskýma očima, jež až do posledka nepochopí, o co jde, ukazuje na jediném lidském osudu nekonečnou hrůzu a zoufalství, které je nutné neustále připomínat a znovu číst či vidět. Dětské zkomoleniny Hitlerova jména či názvu Auschwitzu (Oušicu) jen podtrhují nepochopitelnost tehdejšího dění. I když nechápeme, proč k tomu došlo, nesmíme na to zapomenout. To je poselstvím knihy i filmu.
Čtěte v úterní MF DNES
Glosu "Kniha, jež děsí svou nevinností" s hodnocením čtěte v úterní MF DNES.
