Stíhačky F-16 | foto: ČT

USA přecenily technologii a málem na to doplatily. Poslední díl stíhačů v boji

  • 61
Vývoj stíhacích letounů a zbraňových systémů se za posledních padesát let neuvěřitelně zrychlil. Přesto ještě nenastal čas opustit staré známé principy leteckých soubojů. Bitvu stále rozhoduje člověk, nikoli stroj.

Jako celá armáda, i letecké souboje procházejí velkými proměnami souvisejícími s rozvojem techniky. Na přelomu 50. a 60. let se Američané rozhodli, že jejich stíhací letouny budou vybaveny pouze novými raketami vzduch-vzduch. Jsou schopné zasáhnout cíl i na desítky kilometrů, a vysoce tak přesahují dosah dosud používaných kulometů a kanónů. Přesto se ukázalo, že odepsat hlavňové zbraně americké stíhače poškodilo. USA reagovaly založením elitní letecké školy známé jako Top Gun.

V posledním díle dokumentu Letečtí stíhači v boji uvidíme vývoj stíhaček v druhé polovině 20. století. Dozvíme se, že nekrolog leteckých soubojů byl napsán již mnohokrát a zatím byl pokaždé předčasný. Podle některých budou stíhači schopní sžít se s letadlem a bojovat klasickými technikami potřební stále.


Spolupracujeme s Českou televizí

Dokumentární seriál Letečtí stíhači v boji

Česká televize uvádí dokumentární cyklus Letečtí stíhači v boji, který nás coby diváky přenese doprostřed slavných leteckých bitev. Za pomoci počítačových simulací a efektní grafiky před námi ožijí létající stroje. Z úst pilotů uslyšíme vzpomínky na každý detail dramatických střetů a díky přehledné vizualizaci konečně pochopíme některé méně známé nuance leteckých soubojů...

Díl "Nekrolog soubojů" uvidíte dnes (v úterý 31. 3. 2009) od 20:00 na ČT1.

Více na stránkách České televize

Až do 50. let 20. století měly všechny stíhací letouny jedno společné: byly vybaveny hlavňovými zbraněmi, především kulomety nebo kanóny. Potřebovaly se tedy nepříteli dostat na kobylku, na krátkou vzdálenost a "přímý" dostřel. Na počátku studené války ale americké velení požadovalo zbraně, které dokážou ničit nepřátelská letadla na velké vzdálenosti. Tento požadavek splnily nové samonaváděcí střely Sidewinder.

Letci (13. díl)

Americké námořnictvo vyvíjelo střelu Sidewinder od roku 1946. Prví úspěšné testy této tepelně naváděné střely proběhly v roce 1953. Už za války s tepelným naváděním experimentovali Němci.

Sidewinder dokázal během několika vteřin zrychlit na rychlost až 2,5 Machu a teoreticky tak proti němu neměl šanci žádný stroj té doby. Prvotní verze se dokázala zaměřit na 3 km, další střely (Sparrow) na ještě delší vzdálenost.

Letci (13. díl)

Zdálo se, že letecké souboje patří minulosti. Ne všichni ale byli stejného názoru: "Proč si odborníci mysleli, že letecké souboje patří minulosti?" rozčiluje se letecké eso Robin Olds. "To ve mně vyvolává spoustu vzpomínek. Kdo byli vlastně, proboha, tihle odborníci? Lidé, které povyšovali tak dlouho, až přestali být užiteční. Nikdy nebojovali a jenom studovali příručky. A studovali... Já ani nevím, co studovali!"

Nicméně s příchodem samonaváděcích raket měl přijít konec klasických soubojů. Jejich výcvik byl omezen na minimum a do budoucna se s nimi nepočítalo. Vzdušných vítězství měli Američané odteď dosahovat především technologickou převahou. Námitky zkušených pilotů byly ignorovány, jak ukazují třeba vzpomínky Robina Oldse: "Zavolal si mne můj nadřízený, dvouhvězdičkový generál, a velmi jemně mne pokáral: ‚Už mě unavují ty vaše štábní studie, které kritizují nedostatečný konvenční letecký výcvik. Plukovníku, uvědomte si, že v žádné konvenční válce už nikdy bojovat nebudeme!’ Pomyslel jsem si: ‚Generále, a kde jste od roku 1945 byl? Co si myslíte, že od té doby děláme?‘"

Letci (13. díl)Letci (13. díl)

Americká víra ve vlastní technologii byla postavena před první velkou zkoušku ve vietnamské válce. A první signály byly znepokojující, statisticky vzato nedosahovaly americké stíhačky zdaleka takových výsledků, na jaké bylo vedení z předchozích konfliktů zvyklé. Kapitán Frank Ault dostal za úkol zjistit, proč tolik amerických raket nezasáhne cíl.

Aultova zpráva z roku 1969 obsahuje přes dvě stovky doporučení, co by se mělo zlepšit. Zvláště naléhavě hovořilo jedno z nich: "Piloti nezvládají základy leteckých soubojů, protože naše doktrína spoléhala na technické vymoženosti a s leteckými souboji nepočítala."

Vojenské námořnictvo reagovalo založením dnes slavné elitní školy Top Gun. Znovu učila letecké souboje, teoreticky i prakticky. Jedni z prvních absolventů Top Gunu, Randall Cunnigham a Willie Driscoll, brzy ukázali, jak je klasický výcvik užitečný.

Letci (13. díl)Letci (13. díl)

Randall Cunnigham, přezdívaný "Duke" (vévoda) pilotoval po absolvování Top Gunu víceúčelovou stíhačku F-4 Phantom. Ve dvoumístném letounu mu operátora zbraňových systémů dělal Willie Driscoll: "Operátor ulehčoval práci pilotovi, který nemusel obsluhovat elektronické zbraňové systémy, vypouštět klamné cíle, starat se o rádio, radar a tak dále. Zároveň dva páry očí a dvě hlavy jsou vždycky lepší než jedna."

Podle něj byl pro jejich dvojici důležitý právě dlouhodobý společný trénink: "Znali jsme své silné i slabé stránky. Srostli jsme spolu jako siamská dvojčata."

Letci (13. díl)

Vietnamská armáda disponovala sovětskými stíhačkami MiG-17. Byly to malé obratné letouny. Phantomy byly naproti tomu vidět už zdálky: "F-4 byl velký masivní letoun, který za sebou i bez zapnuté forsáže zanechával dvě výrazné kouřové stopy, a byl tudíž snadno pozorovatelný i z velké vzdálenosti," potvrzuje Steve Ritchie. "A ten, kdo jako první zaznamená vizuální kontakt, je ve velké výhodě. Moment překvapení hrál v leteckém boji výraznou roli odnepaměti."

Letci (13. díl)

Mig je ovladatelnější, na rychlosti ale ztrácí téměř tisíc km/h. Významný rozdíl je však ve výzbroji - přestože papírově je F-4 lépe vyzbrojen a je schopen zasáhnout cíl až na 40 km, migy mají hlavňové zbraně, jejichž výhoda postupně vychází najevo.

Dne 10. května 1972 se Cunnigham a Driscoll zúčastnili velkého náletu 35 letadel na seřaďovací nádraží v Hai Duong. "Vzpomínám si, že to byl nádherný den s malou oblačností. A když tak stoupáte ve svém stíhacím stroji a díváte se na armádu, ke které se připojujete, je to docela ohromující pohled. Ale už jsem ztratil několik dobrých kamarádů, takže jsem k tomu přistupoval velmi vážně. Nechtěl jsem udělat žádnou chybu," vzpomíná operátor Driscoll.

Letci (13. díl)

Jejich Phantom byl vyzbrojen pumami k útoku na pozemní cíle. Po jejich shození ale Phantomy zůstaly, aby bránily pomalejší bombardéry A-7 před útokem severovietnamských stíhaček. Právě obdivovali přesný zásah cíle, když z vysílačky slyší varování: z jejich sedmé hodiny se k nim blíží migy. Střely z jejich kanónů byly již na tuto vzdálenost nebezpečné, migy se navíc rychle přibližovaly. Toho ale Duke využil, věděl totiž, že migy nejsou vybaveny hydraulickým posilovačem řízení a zatáčky ve vyšších přetíženích jsou pro ně problematické: "Bylo mi jasné, že to nezvládne. Zatočil jsem proti němu a on přeletěl pode mnou."

Letci (13. díl)

O druhý mig se postará jejich kolega, Bryan Grant, slyší Driscoll v rádiu, a tak se Duke vrhá na přeletěvší mig. "Srovnal jsem se přídí na něj, zaslechl tón Sidewinderu a stiskl spoušť. Střela mu prakticky vlétla do výtokové trysky a explodovala."

Pak jejich letoun akceleroval, aby se dostal z dostřelu druhého migu. Dvojka pak zvedla letoun a provedla manévr známý jako Immelmannova otáčka, pojmenovaný podle slavného německého esa Maxe Immelmanna. Boj ještě nekončí, byl to pozoruhodný letecký kolotoč.

"Migy utvořily obranný kruh a bylo jich celkem osm. Byla to jejich oblíbená taktika. Když jste se za některý z migů pověsili, měli jste další za zády," vybavuje si Randall. "Na to jste nesměli přistoupit, ale mohli jste se přiblížit po tečně, proletět, vystřelit, neztratit rychlost a pryč. Uvnitř toho kruhu byly ale sevřeny dva naše Phantomy."

Kolotoč naplno obnažil nevýhody střel Sidewinder. Američané nemohli střílet z obavy, že by zasáhli své kolegy. Tepelně naváděná střela nepozná přátelskou a nepřátelskou trysku. Cunnigham musel proto na svého kolegu zavolat, aby uhnul doprava. "Doslova to zařval, takže asi všechny Phantomy v doslechu uhnuly doprava," směje se Driscoll.

Letci (13. díl)

Sestřelit další mig se nakonec podařilo, Sidewinder slavil další úspěch. Na Američany se ale vzápětí vrhly migy 21, které zatím vše sledovaly z výšky. "Byli byste hloupí, kdybyste přijali boj s migem 21 v jeho nejoblíbenějším prostoru, což je nad vámi," vysvětluje Olds. "V té pozici měl převahu rychlosti, stoupavosti i točivosti. Pokud nejste ve výhodném postavení, koukejte mazat domů, zítra je taky den. To dá rozum. "

Cunnigham a Driscoll se tedy vraceli domů na svou letadlovou loď. Ale cestou si ještě zadělali na potíže. To když zahlédli mig 17 přímo před sebou. "Řekl jsem: ‚Willy, máme mig na dvanácté hodině, zkus ho zaměřit.‘ To se nepodařilo, a tak jsem se rozhodl ho alespoň trochu vystrašit. Letěl jsem přímo na něj," vzpomíná Duke.

Svou pošetilost si uvědomili vzápětí: "Začal po nás střílet z kanónu. Byla to hloupá chyba, ale úplně mi vypadlo, jak dobrou mají hlavňovou výzbroj," kaje se operátor. Pilot hodlal vše napravit: "Přešel jsem do vertikály, protože Hanoj byla tímto směrem. A každý mig, se kterým jsme se dosud setkali, v podobných případech letěl pryč."

Letci (13. díl)

Ale tohle nebyl obyčejný pilot. Místo aby se odpojil, následoval Phantom do vertikály. "Mohl jsem si ho prohlédnout ze vzdálenosti asi sta metrů. Jasně jsem viděl chlapa v brýlích a se šátkem na krku. Letěli jsme kabinu na kabinu s migem 17," říká Duke. Zapnul forsáž, aby získal rychlost. Druhá, málem osudná chyba. Mig je má nyní v zaměřovači a pálí z hlavňových zbraní. Duke provádí jeden úhybný manévr za druhým, mig se jich ale drží jako klíště.

Letci (13. díl)Letci (13. díl)

Většina severovietnamských pilotů se do vertikály nepouštěla. Bojovali v horizontálních zatáčkách nebo po útoku volili útěk. Tento pilot byl jiný, obratný, zkušený a obdařený instinktem lovce. "Otočil jsem se a díval se mu přímo do očí. Bylo to jako dívat se na kobru, která se vás chystá uštknout. Úplně mě zamrazilo v páteři," líčí Duke. "Cítíte snad všechny emoce najednou. Strach, nenávist, vztek, lásku, všechny tyhle emoce, ale tisíckrát zesílené. V žádném případě nesmíte zpanikařit. A právě v takových chvílích si musíte automaticky vybavit výcvik."

Američané i mig přešli do vertikálních nůžek, kdy se v divokých stoupavých a klesavých manévrech snaží dostat za protivníka. V této hře byl mig lepší a Phantom pro jistotu forsáží unikl. Pak se znovu vrhl čelně (tentokrát mimo osu palby) na mig, aby znovu uvízl v nevýhodných vertikálních nůžkách. Znovu forsáž, únik. A znovu návrat do boje.

Letci (13. díl)Letci (13. díl)

Nos Phanotmu zamířil do úhlu šedesáti stupňů. Mig ho opět následoval. Cunnigham zkusil trik, který se naučil v Top Gunu. Vysunul brzdící štít, zaškrtil plyn a svůj Phantom zpomalil. "Jako když v autě na dálnici šlápnete na brzdy a ostatní vás předjedou," přibližuje manévr Duke. Letěl na hranici možností stroje a vyplatilo se to. Mig se rázem ocitl před ním. Byl by to snadný sestřel. Dukovi stačilo vypálit z kanónu...

Ale Phantom žádný kanón nemá. Sidewinder pak nejde na tak krátkou vzdálenost zaměřit. "Byl jsem nějakých 200 metrů za ním a nemohl jsem střílet, protože v této vzdálenosti by se raketa neodjistila, pokud by nenarazila přímo do něj," stěžuje si Duke.

Mig je ovšem i tak v zoufalé situaci. Prchá směrem dolů, pronásledován Phantomem, stále příliš těsně na střelbu. Pilot migu možná doufal, že teplo sluncem rozpáleného zemského povrchu znemožní Sidewinderu zaměření. Ale štěstí bylo na straně americké posádky. Ve výšce 600 metrů si Sidewinder svůj cíl našel. Driscoll a Cunnigham zaznamenali svůj pátý sestřel.

Ale jejich dobrodružství stále neskončilo. Naopak, teprve začalo. Zničehonic se vedle nich objevila raketa země-vzduch SA-2. "Jen tak tak, že jsem chvíli před tím nezatočil směrem k ní. Bylo štěstí, že jsem to neudělal, protože až by vybuchla, vyrazila by mě i Willieho z kabiny."

I tak byl její výbuch pro Phantom zdrcující. Během chvíle ztratil letoun všechny hydraulické systémy a stal se neovladatelným. Cunnigham může letadlo ovládat pouze směrovkou. "Letoun se zčistajasna obrátil na záda a byl neovladatelný. Vzpomínám si, že to bylo jedinkrát, co jsem v úzkých žádal o boží zásah: 'Bože, já nechci padnout do zajetí a nechci umřít. Musíš mě z toho dostat!'"

Převrátili se téměř dvacetkrát a přitom se propadli z 8000 na 5000 metrů. Ale přesto se blížili k moři. Katapultovat se nad pevninou znamenalo padnout do zajetí. Každá sekunda, po kterou se udrží ve vzduchu, je přibližovala k pobřeží a možné záchraně. A tak posádka zůstala v letadle navzdory hlásičům požáru.

"Nějakých deset metrů za námi hořelo. Viděl jsem plameny v zrcátku. Opřel jsem se do páky a letadlo se srovnalo. Vzpomínám si, jak jsem si řekl: 'S tímhle neměl Bůh nic společného. To moje pilotní umění.' A letadlo se okamžitě obrátilo hlavou dolů. 'Bože, já to tak nemyslel. Pomoz mi!'" líčí kritickou situaci Duke.

Jedna z mála věcí, která fungovala, bylo rádio: "Letadlo ve spirále nad pobřežím! Vypadněte ven!"

Konečně byl letoun nad mořem. To je práce pro operátora: "Letoun se překlopil na záda, v podstatě jsem dělal stojku na krytu kabiny. A slyším: ‚Willy, katapultuj nás! Katapultuj nás!‘ Ovládací páka byla mezi námi a já na ni nemohl dosáhnout. Při výcviku vždycky zdůrazňovali: ‚Mít ruce při těle, ať o ně nepřijdete,‘ ale já byl zkroucenej jak paragraf. Zatáhl jsem a ‚prásk‘, on letěl na jednu stranu a já na druhou."

Letci (13. díl)

Posádka byla zachráněna a oceněna jako první letecké eso vietnamské války. Oba později vyučovali (a příležitostně stále vyučují) v Top Gunu: "Od toho tady škola Top Gun je. Aby pomohla našim pilotům zvládnout ve výcviku to, co budou potřebovat v boji, aby přežili a chránili naši zemi," uzavírá Driscoll.

O rok později přišel do výzbroje námořnictva F-14 Tomcat. Ten už byl opět vybaven hlavňovými zbraněmi, stejně jako většina dalších stíhaček: F-15, F-16 nebo F-18.

Ale základy leteckých soubojů se nezměnily od první světové války. "Jestliže máme raketu, můžeme ji použít. A pokud ne, uděláme to jako Rickenbacker: dostaneme se za nepřítele a sestřelíme ho kanónem," říká instruktor Top Gunu Locke.

Randall to vidí podobně: "Je jedno rčení, které myslím vystihuje, co to obnáší být stíhacím pilotem. ‚Když vidí nepřítele, zaútočí a zničí ho. Všechno ostatní jsou řeči.‘ Tak pravil baron von Richthofen v roce 1916."

Letci (13. díl)Letci (13. díl)Letci (13. díl)Letci (13. díl)

Dodává:"Nedovedu si představit dobu, kdy by naše země nepotřebovala odvážné stíhací piloty, připravené, kdykoli bude potřeba, splnit úkol."