Dnes recenzovaná hra svádí k tomu, aby se na ni hledělo ze špatné strany. Přiznám, že jsem před nějakým časem HAWX považoval za připravovaný letecký simulátor.
HAWX ale rozhodně není simulátorem a je nutné to zdůraznit, protože na první pohled tak může působit. Máme před sebou čistokrevnou arkádu, která milovníky realistického létaní nepotěší, spíše znechutí.
Dost ale bylo vesměs subjektivní polemiky. Před námi stojí spousta zábavy (co na tom, že arkádové?), nebeských výšin a hlavně nepřátelský neřádů, kteří nedají svoji kůži lacino.
Poměrně banální zápletka se točí kolem touhy jedné soukromé bojové organizace po moci. Zčista jasna se rozhodne, že během válečné operace namíří děla svých lodí na flotilu americké armády a začíná být zle. Na nás pochopitelně zůstává, abychom jejich zlověstné řádění zastavili a to i přesto, že jsme byli původně letci v jejích službách.
Měl-li bych charakterizovat hru několika slovy, byla by to tato: akční střílečka s možností pohybu do všech stran.
Se stíhačkou si ve hře můžeme dělat, co chceme, a pokud se nerozhodneme, že budeme látat deset metrů nad zemí, tak nelze předpokládat výraznější potíže s jejím ovládáním. Ovšem pozor, za použití klávesnice a myši jsem nedosáhl zdaleka takových výsledků, jako s gamepadem s analogovými páčkami.
Slova o arkádě by tedy mohla naznačit, že si užijeme "pouze" nenáročnou zábavu na odreagování. Do jisté míry to i platí, ale rozhodně ne beze zbytku. Už to, že nejnižší obtížnost byla prozíravě označena jako "Normal", může leccos napovědět.
Alespoň ze začátku nemůžeme počítat s tím, že budeme nepřátelské letce sestřelovat jako hrušky prakem ze stromu. Jejich schopnosti jsou na poměrně solidní úrovni a zároveň bývají posíláni v hojném počtu. Zapomeňte na osamocené partyzány, tady se létá ve skupinách.
To platí i pro nás a své úkoly tak budeme plnit společně s parťáky na křídlech. A jakéže úkoly vlastně budeme plnit? Přijde řada na ničení pozemních cílů, frenetické souboje proti nepřátelským stíhačům a nesmíme zapomenout ani na ochranu spojenců na zemi a hlavně ve vzduchu.
Nezbývá než dodat, že zábava je to povětšinou veliká a hlavně i příjemně okořeněná. Která jiná arkáda nás posadila do super moderního létajícího stroje a dala nám možnost dělat eskortu Air Force One? Já si ji rozhodně nevybavuji.
Trošku ale zamrzí, že likvidace tanků a ostatních pozemních jednotek neposkytne zdaleka takovou zábavu jako zběsilé přestřelky v oblacích. Některé mise jsou slabší a hratelnost tedy místy kolísá.
V celkovém přehledu nás však dynamika dění drží ve varu. To, že nejsme zatěžováni odpichem našeho letadla od země a na začátku každé mise se již vznášíme ve vzduchu (přistávání pochopitelně také odpadá), tomuto tvrzení přidává na pravdivosti.
V základu musíme na zážitek z HAWX pohlížet ze dvou stran, mód ovládání s asistencí/bez asistence. Ten první nabízí klasický pohled (za stíhačkou nebo třeba z kokpitu) se statickou kamerou, zatímco druhá varianta kameru drží mimo letadlo a kvedlá s ní podle potřeby, takže kolikrát ani nevíme, kde v té změti výbuchů a protivníků zůstala naše stíhačka.
Zároveň ale máme větší přehled o nepřátelích a jsou nám umožněny lepší manévry, například při uhýbání nepřátelským raketám. Tyto manévry ale mohou být vykoupeny tím, že se nám vypne motor, pokud příliš "přibrzdíme".
Jistě jsem druhou možnost nepopsal dostatečně a tak vše upřesním. Mód bez asistence není o účelnosti, ale o zážitku a právě proto bývá dost často nepoužitelný. Jestliže máme za úkol držet se poblíž letadla, které ochraňujeme, cíle těžko dosáhneme v tomto módu, který točí kamerou podle toho, jakého zlořáda máme označeného za náš terč.
Nelze však přehlédnout neopakovatelnou atmosféru zběsilého boje proti několika nepřátelským letcům. Jde o zvyk a já jsem si hru daleko víc užíval bez asistence, jenomže to bohužel nešlo vždy. Mezi oběma možnostmi lze přepínat dle libosti, takže v případě obtíží není problém okamžitě přepnout do asistenčního módu.
|
ERS – Enhanced Reality System |
|
Bez taktické mapy a informací o vybrané zbrani bychom na tom také nebyli nejlépe. Daleko nejzřetelnější součástí ERS je ale možnost zapnutí virtuálního koridoru, který nás vyvede z bryndy nebo dokonce nasměruje na cíl, ať už pozemní nebo vzdušný. Koridor mi v praxi moc použitelný nepřišel a hra nás až na některé výjimky nenutí ho používat. Mnohým ale jistě přijde jako ulehčení vhod. |
Jak jsem již podotkl, na řešení světového konfliktu nejsme sami. Sekundovat nám budou dva parťáci-stíhači (ne ale vždy), kteří tu jsou od toho, aby plnily naše rozkazy (znič cíl, stůj při mně). Spolupráce s nimi sice funguje, ale ne úplně tak, jak by si člověk představoval. Pokud jim dáme rozkaz, doopravdy ho začnou plnit, ale že by obstarali potřebnou část práce, to se většinou říct nedá.
Nemohli bychom bojovat proti moderně vybaveným letcům, kdybychom sami nedisponovali novodobými vymoženostmi, naváděnými raketami počínaje, systémem ERS konče (barevný boxík). Samozřejmě, že i raketa, která byla bezpečně uzamčena na určitý cíl, ho může minout. Pro tento případ máme v základu k dispozici kulomet, se kterým se ale trefit bývá kumšt.
Vybavenost zbraňovým arzenálem je polovina úspěchu, druhou část tvoří samotné stíhačky. Mají dány základní parametry jako rychlost nebo odolnost. Rozdíly v ovládání mezi nimi však nejsou příliš veliké, ale přesto je nelze úplně přehlédnout.
V každé misi kampaně máme nějaké z letadel doporučené, ale nic nám nebrání ve svobodném výběru. Postupem hrou získáváme nové a nové stroje a na jejich malé množství si stěžovat nelze.
Kampaň jako taková obsahuje osmnáct misí plus epilog. Během plnění úkolů získáváme zkušenostní body, jejichž přítomnost však zůstává spíše symbolická. Kolikrát dostáváte XP body a ani pořádně nevíte za co. Vždy s postupem na novou úroveň dostaneme hodnost, nějaké to letadlo plus zbraňovou modifikaci. Například možnost vzít si rakety naváděné na několik cílů najednou.
V rámci zachování hratelnosti máme všeho arsenálu dostatek a po celou dobu hraní se mi nestalo, že bych neměl, čím pálit. Už jen proto, že základní kulomet má počet nábojů neomezený. Velmi rád se ale přehřívá.
| Recenze konzolové verze |
|
Samotné létání je ovšem značně arkádové. Autoři se sice snaží budit dojem, že se jedná o simulátor v pravém slova smyslu, ale asi se jim to nepodaří ani u běžného hráče, nemluvě o tom, že PC hráč, který si do některého z opravdových simulátorů sehnal mapu svého města, nad nímž létá s práškovacím letadýlkem, se tomuto tvrzení směle chechtá přímo do očí. |
Co do obsahu se tedy nemá HAWX za co stydět a to platí i kvůli následujícímu faktu: veškerý terén ve hře byl vymodelován podle skutečných dat a tak se proletíme nad Washingtonem, Los Angeles nebo třeba okolo sochy Ježíše v brazilském Riu.
Vzhledově je na tom HAWX mírně rozporuplně, protože zatímco z výšky vše vypadá moc pěkně, zblízka to už žádná sláva není. Na zvuky bezezbtyku platí, že každá mince má dvě strany. Na scénické efekty si nelze stěžovat, ale například takový dabing místy působí šedivěji, než myší kožíšek.
Pokud by nám nestačila kampaň pro jednoho hráče, můžeme si ji projít s kamarády v coopu nebo se vrhnout do multiplayerové versus bitvy. V singleplayeru nechybí ani možnost volného kroužení nad mapou dříve splněných misí, nebo volba zahrát si misi znova.
U dnes recenzovaného titulu jsem se bavil. HAWX nabízí velkou porci zábavy, která sice není úplně dokonalá, ale po celou dobu hraní svůj účel bezvadně plní. Pro milovníky akčních her jasná volba. Příznivci simulátorů, vy raději zůstaňte opodál.
