Že jste o takovém sportu nikdy neslyšeli? Hurling, neboli v irštině iománaíocht či iomáint, připomíná na první pohled ze všeho nejvíc lakros. Hraje ho patnáct hráčů na každé straně, na hřišti s úctyhodnými rozměry: délka 130 - 145 metrů, šířka 80 - 90 metrů.
Hurlingová pálka se od té lakrosové značně liší. Je krátká, z jasanového dřeva a její hlava neumožňuje zdaleka tak snadné zachycení míčku jako v případě lakrosu. I proto mohou hráči sliotar, jak se mičku z korku potaženém kůží říká, chytit do ruky a udělat s ním nejvíce čtyři kroky. Pak ho musí odpálit. Brankář má zakřivený konec pálky dvakrát větší než jeho spoluhráči.
Hlavním cílem je dopravit sliotar do brány (6,4 m široká, 2,5 m vysoká) střežené gólmanem. Pokud se to povede, získává družstvo tři body. Střelci si ale nemusí zoufat ani v případě, že bránu přestřelí. Pokud se trefí do prostoru nad bránou vymezeného "ragbyovými" tyčemi šest metrů vysokými, připíše si jeden bod.
Hurling je sport dynamický, míček létá rychlostí až 150 km v hodině a je-li dobře trefen, doplachtí až do stometrové vzdálenosti. A protože hráči nenosí žádné chrániče (jen do 19 let je povinná přilba), může se jim případná nepozornost při hře vymstít...
Zápas se hraje na dva poločasy po 30 minutách, je povoleno pět střídání. Vzhledem k velké hrací ploše duely rozhoduje osm sudích.
Hurlingu nepropadají zdfaleka jen muži. Ženská varianta tohoto sportu se jmenuje camogie (camógaíocht).
PODÍVEJTE SE, JAK SE HRAJE HURLING
