Panzers: Cold War - Stalin se rozhodl převálcovat Západ

Alternativní historie studené války posloužila jako kulisa k pokračování oblíbené strategie.

Panzers: Cold War

Panzers (číst recenzi) jsou poměrně populární sérií realtime strategií z druhé světové války. Ani to ale třetímu dílu s podtitulem Cold War, jenž tak indikuje přesun do války studené, málem nepomohlo na svět. Vývojáři z maďarského studia Stormregion se totiž nechali koupit ještě nedávno slibně se rozrůstajícím vydavatelským domem 10Tacle.

Jenže, co se nestalo! Tenhle vydavatel se vší parádou zkrachoval i se Stormregionem a Panzers: Cold War neměl najednou kdo dodělat, natož dofinancovat. Naštěstí se objevila obrozená společnost Atari, která si hru koupila a iniciovala také vznik vývojářského studia InnoGlow, které velkou měrou tvoří právě zaměstnanci bývalého Stormregionu.

Takže happy end? Popravdě jsme si to příliš nemysleli. Obvykle se podobné vývojářské peripetie podepisují na kvalitě. V případě Panzers: Cold War máme ale hned na začátek dobrou zprávu: tahle hra se povedla.

Jak už jsme zmínili, Panzers se z druhé světové války posunul o zhruba čtyři roky vpřed, tedy do časů, kdy se začalo psát období války studené. Jak známo, v ní se na potenciální hlavní frontě mezi Spojenci a Sověty nikdy neválčilo. Na druhou stranu, k zapálení pomyslného doutnáku opravdu nechybělo mnoho.

A právě toho se autoři chytli a přišli s tak trochu fiktivním, nikoliv však nepravděpodobným scénářem. Při zásobování Berlína leteckým mostem se jednoho krásného dne srazí sovětská stíhačka s americkým zásobovacím letounem.

Obě poletuchy se v pěkné animaci roztříští o zem, což by se dalo použít i jako alegorie pro vzájemné sovětsko-spojenecké vztahy. Stalin se naštve a rozhodne se Západ na jeden zátah přejet svou vojenskou mašinérií.

Poněvadž od konce druhé světové neuplynulo ještě mnoho vody, nejsou zbraňové technologie od předchozích dílů zase tak odlišné. Ale autoři se přece jen vynasnažili, aby rozdíly zdůraznili. Tak například vrtulníky tu slouží jako transportéry pro jednotky, a to dokonce pro těžké tanky, které dokáží donést až na frontu.

 Vzpomínáme na: Codename: Panzers

"Jedním z naprosto nepopiratelných plusů Codename: Panzers je jasně design misí, který je jedním slovem hvězdný a bez velkých diskuzí patří na špičku objemného ledovce.

Hra obsahuje tři poměrně dlouhé kampaně, které dohromady čítají třicet napínavých úkolů, jež se v jejich průběhu navíc častokrát nečekaně mění. První tažení si projedete v roli útočících Němců a jejich oficíra Hanse von Gröbela."

- číst celou recenzi

Staré bombardéry byly nahrazeny stíhačkami včetně raket vzduch-země. Někdo možná bude litovat toho, že přelety těchto rychlých letounů nejsou tak spektakulárně vykreslené jako pomalu letící a hluboce hučící mašiny s jejich kobercovým bombardováním. Teď jde jen o rychlý nálet, který hráč navíc často propásne, protože se věnuje něčemu jinému na mapě.

Také na zemi se odehrála jistá modernizace. Například tanky mají místo kanónů mnohem přesnější raketomety. Přesto se při útoku musíte k nepříteli přiblížit opravdu hodně. Autoři tak rezignovali na realističnost a prosadili si zábavnost. Koho by ostatně bavilo ostřelovat se na několikakilometrovou vzdálenost?

Zbraňový arzenál není kolem a kolem nijak široký. Jak Sověti, tak Spojenci (nově už jako NATO) mají po jednom lehkém, středním a těžkém tanku, jednu artilérii, podpůrné a transportní vozidlo. A samozřejmě příslušně vybavené vojáky. Přesto se s tímto repertoárem dá velmi dobře taktizovat, a to především díky vylepšování jednotek.

Také třetí díl Panzers rezignuje na získávání surovin těžbou. Namísto toho své tažení financujete prostřednictvím prestiže. Za každý zásah nepřítele či držení strategické pozice naboptnává vaše konto o další bodíky. Ty potom můžete použít pro objednání posil nebo právě upgradů. Třeba tanku lze dopřát lepší motor nebo stabilnější pásy. Jako třešničku na dortu potom tvůrci připravili i šanci si klíčové jednotky nabarvit podle vlastních preferencí.

Upgrady jsou pro hru velmi důležité (samozřejmě pomineme-li ono lakování). Bodíky nestačí na všechno, a tak se budete muset hluboce rozhodovat, zda pro transportér koupíte obranu proti letadlům, nebo raději maskáčované barvy. A co takhle obojživelnou úpravu? Či přece jenom zvolíte opravárenský kit? Už tohle zvažování je velká zábava.

O zábavu se stará také dobývání vlajek, tedy strategických bodů, které nepřináší jen body prestiže, ale také možnost dokoupit posily (kasárna, helipad, nádraží, přístav), případně radar, kterým si zviditelníte část mapy nebo také opravárnu. Některé z těchto bodů je třeba dobýt pro splnění mise, jiné tu jsou jen tak.

Objevování zákoutí mapy vůbec patří k velkým přednostem hry. Narazíte tu třeba na ukryté flaky, které můžete použít ve svůj vlastní prospěch nebo stanice metra, díky nimž lze vpadnout nepříteli do zad. A není třeba dodávat, že hodně potěší, když narazíte na skupinku spřátelených vojáků, kteří se k vám přidají.

Jak už je pro Panzers dobrým zvykem, každá z osmnácti misí toho nabízí opravdu hodně. Plněním pouze hlavních úkolů byste se dost ochudili. Hodně zábavy užijete i s těmi bonusovými či dokonce utajenými. Dohrát Cold War na sto procent není úplně jednoduché!

Úrovně jsou velmi dobře navržené a téměř pokaždé se točí kolem něčeho jiného. Tu se musíte bránit v silném oslabení, tam zase hledáte uvězněného hrdinu, pak hlídáte důležitý konvoj atd. Jen škoda, že se více nepodařilo zdůraznit roli hrdinů, čímž oproti předchůdcům utrpěla atmosféra. Rekové už nejsou hlavními hvězdami animací a často je ani nerozeznáte od řadových jednotek.

Přesto si ale ke svým šikům vytvoříte větší vztah než v jiných RTS. Důvodem je možnost brát si některé jednotky do dalších misí – samozřejmě za úplatu. Díky tomu si lze vytvořit jednotku veteránů, na které nedáte dopustit.

Získávání zkušeností už navíc neovlivňuje pouze sílu jednotek v boji, ale také efektivitu, s jakou dokážou ovládat stroje. Například těžké tanky potřebují hned několik vojáků, aby byly obsazeny jak hlavní, tak sekundární zbraně.

Grafika hry se rozhodně povedla. Všechny jednotky jsou hodně detailní a prostředí je dobře provedené, i když občas by ještě nějaký ten detail zasluhovalo. Hodně se nám ale líbily hlavně fyzikální efekty. Třeba skupinka bazukou vybavených vojáků může srovnat se zemí celý blok obytných domů, v nichž se skrývá nepřítel. Celé to ale něco stojí: HW nároky rozhodně nepatří k nejnižším.

Panzers: Cold War se nám jednoznačně líbí, přestože má své mušky. Kromě určité ztráty osobnější atmosféry (kvůli hrdinům) nás netěšil občas až příliš akční přístup. Ale čím vyšší obtížnost, tím více se po vás chce taktizování. Slušným příslibem je také multiplayer. Přes chybky tak tuto RTS všem válečným fandům doporučujeme.