Její otec mámu celé roky bil. Ve chvíli, kdy se chtěla rozvést, se život rodiny proměnil v horor. V něm žije známá zpěvačka s bratrem a mámou už dva roky. Loni v září konflikt dokonce řešila policie a Monika skončila v nemocnici.
"Táta se sice odstěhoval, ale rozvést se nechce. Z baráku si odvezl, co šlo, včetně našeho oblečení, rodinných alb a boudy pro psa. Nahodile nás v okolí domu nahání, vyhrožuje slovně i obvolává příbuzné a známé. Psychiatrička mi řekla, že si musím zvyknout na to, že žiju s psychopatem za zády."
BLOG: Otevřený dopis Kateřiny Hamrové |
Na něco takového si lze zvyknout?
Co vám zbývá? Musíte se obrovsky obrnit. Dřív, když jsem ráno vyšla se psem a byl před barákem, ustrašeně jsem zase utíkala domů. Teď čapnu psa a jdeme.
Ačkoliv i vás už několikrát fyzicky napadl, víte, že má zbraň, a zažila jste s ním honičku v autech?
Jakmile by mi něco udělal, skončil by. Šel by sedět. On to ví a já už teď taky.
Jako dítě jste nikdy neviděla maminku uplakanou, nic jste netušila?
|
V poslední době Monika zaháněla osobní starosti prací. "Od 18. listopadu do 5. března jsem prakticky denně někde hrála. Bála jsem se, že to nejde vydržet, a teď jsem šťastná, že jsem to zvládla. Teď už zas začnu žít jako člověk," směje se. Obnovený muzikál Dracula měl premiéru 5. února, nová Mona Lisa o měsíc později. K tomu jezdí po zájezdech s představením Den na zkoušku. "Je to o třicetileté rozvedené holce, která se bojí vztahů," připomíná podobu s jejím reálným životem. Do prázdnin ji ještě čekají koncerty s Karlem Gottem. "Moc se na ně těším, protože Karel je pro mě absolutní ikona." A 6. června si už počtvrté projde pochod s Avonem proti rakovině, jednou z jehož tváří je. "Mezitím bych měla chystat desku, jet k babičce a taky jít do kina," vypočítává na přeskáčku. |
Tyran obvykle vnucuje oběti vinu a říká, že si za to může sama. Může?
Vždycky je nějaká chyba na obou stranách, ale to, co dělal táta, už je za hranicí.
Co mámu náhle po 35 letech přimělo chtít rozvod?
Protože se ke mně moc špatně zachoval. Když mlátil ji, nějak to snášela, ale tohle byla ta poslední kapka. Ale jak to udělala, přestal přede mnou a bráchou svou agresivitu skrývat.
Zuřil?
Finančně mámu s bráchou úplně odstřihl, i když firmy i nemovitosti vlastnili společně. A peníze z něj jinak nedostanete než soudem - a ten něco stojí. To všechno se nic netušící člověk dozvídá za pochodu. A do toho nevíte hodiny, kdy se kde táta objeví, kam zavolá, u koho vás pomluví, jak se bude mstít. Třeba mě předjížděl v autě se šesti chlapama, otevřené okýnko a zpívá: Teď králem jsem tu já!
Nenávidíte ho? Ale jste jeho dcera...
Rozhodla jsem se, že nejsem. Kdybych si měla připustit, že jsem po něm, tak se budu stydět. Doma jsem ho vídávala denně tak deset minut. Jednou za rok jsme byli společně na dovolené a to táta spal. Věděli jsme, že je cholerik, proto jsme se ho snažili nerozčilit. Nikdy si se mnou nevyprávěl, nečetl mi pohádky. Nemohla jsem k němu přijít se schovat. Myslím, že nás měl rád, ale jen dokud jsme ho poslouchali.
Před půl rokem vás otec fyzicky napadl, když jste bránila své osobní věci, a skončila jste v nemocnici. Proč mu policie nezakázala vás kontaktovat?
Šlo by to jen v případě, že by mi způsobil těžké ublížení na zdraví. Jenže moje zranění páteře bylo lehké, a tak by zákaz znamenal omezení jeho osobní svobody.
Dobře vím, jak je nepříjemné se v nemocnici přiznat, že vás zbil vlastní otec.
Podala jste na něj trestní oznámení.
Policie v baráku nafotila prázdné stěny a kvalifikovala jeho čin jako přestupek. Jenže si týmž policistům stále stěžuje, že ho manželka nechce pustit do baráku a že tam má svoje věci, které potřebuje k životu. A takhle za nimi chodí třeba denně. Takže k nám jezdí policisté a já jim dokola vysvětluji, že nás napadá, že se ho bojíme až tak, že jsem si dvakrát dokonce zaplatila ochranku. Jenže podle litery zákona mu patří půlka domu...
Vážila jste si ho někdy za něco?
Možná vám to řeknu za pět let, protože teď se mi hodnoty tak nějak pokroutily. Zjišťuji, že za to, za co jsem si ho vážila, jsem si ho třeba ani vážit neměla. Určitě byl svérázný, charizmatický a autoritativní člověk. Uměl vydělat peníze, jen je otázka jak. A dnes vím, že můj do jisté míry idylický obraz o něm vytvářela do značné míry máma.
Pochválil vás někdy?
Měl radost, že jsem slavná... zpěvačka. Chtěl, abych na sobě tvrdě pracovala, cvičila zpěv a nikam nechodila, protože mě všichni chtějí jenom využít.
Přátelil se také s Michalem Davidem, který vás ke zpívání přivedl a s nímž dodnes spolupracujete.
Myslím, že jsou doteď přátelé. I když i na něj táta jeden čas asi naléhal, aby se mnou přestal spolupracovat. A myslím, že Michal o tom i chvíli uvažoval. Bylo to docela krušné období, ale naštěstí nic takového se nestalo.
Myslíte si, že zkušenost s tátou vás ovlivnila při výběru partnerů?
Dlouho jsem hledala jeho protipól. Jako partnerka jsem byla stejná jako máma. Tedy ta, která chodí do práce, vydělává peníze a myslí si, že doma musí být všechno v pořádku. Nemusí! Už to vím. Jsou věci, které si už nenechám líbit. I když nemám ráda agresi. Normálně sice hulákám, ale při hádce jsem paradoxně potichu a syčím.
Jací muži vám imponují?
Normální chlapi. Takoví, co ženu nebijou a chovají se slušně. Musí mít přirozenou autoritu, abych si jich vážila, ale nesmí být despotičtí. Brala bych muže, který mě doplní, pochopí a nebude ze mě dělat idiota. Fakt je, že po tom všem, co se mi stalo, jsem ztratila k mužům respekt. Okorala jsem a ztvrdla.
Proč vám až dosud vztahy nevycházely, včetně čtyřletého manželství?
Do manželství jsme šli oba moc mladí. Už je to šest let, od té doby jsem se hodně změnila. Bývala jsem velké dítě, které hezky pracuje a občas zazlobí. Další vztahy většinou skončily proto, že jsem si partnera přestala vážit. Třeba jsem já ta čúza pitomá...
Jak se vidíte v důchodu?
Pořád stejně: na dvoře velkého domu krmím v holinách domácí zvířata, hulím cigarety jednu od druhé a pořád vařím, protože mě to baví a protože je u nás pořád hodně lidí, nejen moje děti, ale i kamarádi.
Monika Absolonová* Monika Absolonová se narodila ve znamení Vah v roce 1976 v Benešově. |
