Čeká na mě hned před vchodem do policejní budovy. Tmavý vůz rozhodně zachovává diskrétnost. Vůbec nekřičí do světa, že právě on je esem v rukou policie.
Je nenápadný a zezadu laika upoutá jen dvěma výfuky s chromovanými koncovkami. "Toho bych v provozu nepoznal ani náhodou," říkám si v duchu a vcházím do policejní služebny.
Mířím rovnou za velitelem oddělení ostravské dálniční policie nadporučíkem Jiřím Pátrou. "Kolegové vám vzkazují, že byste si měl nachystat pytlík na zvracení," vítá mě s úsměvem a představuje mi mé dnešní průvodce džunglí silničního provozu.
Praporčíci Robert Mieres a Roman Gnida se mnou po chvíli usedají do passatu a před osmou ranní vyjíždíme na desetihodinovou službu.
"Nejlepší je na tomhle systému měření fakt, že ho nezachytí sebelepší antiradar. Nedávno jsme zastavili pána, který měl podle svých slov namontovaný přístroj za třicet tisíc. A stejně na nás nepřišel," usmívají se policisté. Radary jsou založeny na pasivním principu. Nevysílají tedy žádný signál, který by mohly detektory zachytit či rušičky odrazit.
To už projíždíme jednou z velkých ostravských magistrál a číháme na ranní spěchálky.
Naším prvním "úlovkem" má být modrá felicie. Proplétá se kolonou aut a s přehledem je nechává za sebou. Passat vyjíždí z pravého pruhu, nechává si dostatečný odstup a spolujezdec začíná nahrávat video přední kamerou.
"103 kilometrů v hodině," hlásí Gnida parťákovi za volantem. Zní to jako signál.
Poprvé mám tu čest s brutálním výkonem motoru, který umí auto rozhýbat z nuly na stovku za pět a půl sekundy. Pedál je u podlahy, neviditelná síla mě tlačí do sedačky a blikající majáčky "čistí" černému žihadlu cestu rychlým pruhem.
Za celý den se nestalo, že by chtěl hlídce v passatu kdokoliv ujet. A i kdyby, je to skoro nemožné. "Passat umí jet hodně přes 250. Podle importéra je tohle auto schopné, máte-li vypnutý omezovač rychlosti, dosáhnout až 320 kilometrů v hodině," prozrazuje posádka, co vůz dovede.
"Rychlost vozidla dokážeme změřit za podstatně kratší úsek než padesát metrů," vyvrací pak posádka informaci, kterou jsem četl na internetové diskusi.
"A když si lidi myslí, že si pomůžou zveřejňováním značek policejních passatů na internetu, pletou se. Dříve, než si jsou vůbec schopni značku přečíst, je už máme dávno změřené," posílá řidič k ledu všechny úvahy o espézetkách.
Hned další zákrok je pořádným adrenalinem. Na novém úseku dálnice z Ostravy na Bohumín se zdálky blížíme takřka dvoustovkou k rychle jedoucímu staršímu fordu. Na dálnici se pohybuje asi stopadesátkou, to ale pro policisty nic moc neznamená.
"Je prázdná dálnice, nikoho neohrožuje, tohle je navíc ještě mírný přestupek za tisícikorunovou pokutu. Počkáme, jak pojede dál," prozrazuje mi plán Roman Gnida.
Zatímco vjíždíme do úseků, kde je rychlost snížena nejprve na 100, pak na 80 a dokonce 60 km/h. Modrý ford drží ručičku tachometru pořád nad stotřicítkou. Dostává ještě chvíli šanci na brzdění, ale nevyužívá ji.
A to už je pokyn pro řidiče: Celý přestupek je zaznamenán, takže se gumy opět rázně zakusují do asfaltu a za moment už splašeného forda zastavujeme.
K překvapení všech nevystupuje z fordu muž-závodník, ale mladá pohledná dáma.
"Prý zapomněla vypnout žehličku, tak se rychle vracela z práce domů. Teď už ale jede zpátky do zaměstnání, takže není důvod spěchat," shrnuje Gnida, který přestupek s řidičkou vyřizoval. Moc času nakonec neušetřila. Sepsání záznamu o přestupku, vypsání bloku, ověřování totožnosti řidičky a původu vozidla zabere dost času.
"Ano, papírování je zdlouhavé," přiznává Mieres, když za volantem zapisuje údaje do knihy o přestupcích.
"A zatímco vy už večer pojedete domů, my budeme ještě minimálně hodinu sedět na služebně a zadávat pokuty do počítače," poodhaluje odvrácenou stranu adrenalinových zážitků v třísetkoňovém vozu.
"Paní čeká zákaz řízení," uzavírají policisté debatu a rozjíždějí se za další prací.
Po pár minutách potkáváme na dálnici chodce přebíhajícího všechny čtyři pruhy a skákajícího přes svodidla. Auto jde okamžitě na nulu, rozblikají se majáky a rozezní siréna.
Spolujezdec vyskakuje z auta a míří za odvážným mladíkem, aby jeho kousek ocenil tisícikorunovou pokutou.
"Klidně by se u nás uplatnilo ještě jedno auto. Už teď, po měsíci a půl ostrého provozu, je passat z poloviny zaplacený, pokud nepočítáme hodnotu techniky," prozrazují policisté.
"Průměrně řešíme patnáct přestupků za den. Dnes s vámi pracujeme výrazně nad plán," usmívají se v polovině dnešní směny a já si uvědomuji, že patnáct přestupků stihli potrestat již za pět hodin.
"Netrestáme ale každou maličkost, jak si někdy lidé myslí. Zaměřujeme se na závažnější přestupky, nedáváme pokuty za padesát pět v obci nebo sto čtyřicet na dálnici. Také nevytáhneme jednoho řidiče z kolony aut, která jede konstantní rychlostí převyšující tu maximální povolenou. To by bylo nefér," zdůrazňuje hlídka rozumný přístup k věci.
Ano, zastavili pár zapomnětlivců s vypnutými světly, ale jednalo se převážně o nesvícení na dálnici či v dešti, kdy je to pro ostatní řidiče opravdu nebezpečné. Častokrát se podařilo odhalit náruživé telefonisty bez handsfree sady, což je trestáno nekompromisně: třemi body na "hrací kartu" a pokutou výrazně převyšující cenu běžného handsfree.
Teď už nás ale čeká další pospíchající "úlovek". Na úzké klikaté okresce se passatu rychle vzdaluje "velký malý" smart a my ho začínáme okamžitě sledovat.
Spěchající pán před námi si nás ale nevšímá a dále žene rychlost nad stovku, i když je v těchto místech povolena maximálně sedmdesátka. Po chvíli jej černá šelma s VW ve znaku dohání a zastavujeme už společně na autobusové zastávce.
"Tajný" passat je vítaným vytržením z nudy při čekání na hromadnou dopravu a lidé hned policejní novinku zvídavě obhlížejí.
Hodně řidičů "tajné passaty" poznává a bleskurychle dává nohu z plynu na brzdu a zpomaluje. "Už jsme na téhle trase docela známí. Navíc nám práci ztěžují i rádia. Když nás řidiči spatří, někteří volají a upozorňují ostatní posluchače, že se v provozu pohybujeme," vysvětluje Mieres.
Když se v šest odpoledne celý rozlámaný zvedám ze zadního sedadla, mám pocit, že služba v passatu uběhla během okamžiku.
Setkání s policejní pumou však zdaleka neudělalo dojem jen na mě. S pochvalnými poznámkami odjížděli dokonce i pokutovaní provinilci.
"Úžasné auto!" rozplývala se řidička, která přišla o body kvůli telefonování za jízdy. A asi nejlépe shrnul pocity všech řidič bílé dodávky: "Neskutečné žihadlo… fakt respekt!"
